Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

"Veselé" Vánoce

Pohled Zity:

Vyběhla jsem ze školy a hned běžela k Vadimovi. ,,Pustí mě k maturitě!" křiknu a skočím na něj. ,,Říkal jsem ti to" odpoví a hned mě políbí. Položil mě na zem. Do rukou jsem mu strčila papír od ředitele. ,,Teď akorát maturita, dodělat střední a budu moct na vysokou" odpovím a on na mě smutně koukne. ,,A odjedeš" šeptne a já na něj pokývu hlavou. ,,Tím se nezatěžuj" hlesnu a on pokrčí rameny. ,,Přemýšlím nad tím skoro pořád". Utišila jsme se a koukla do země. Kdybych řekla, že já ne, tak bych lhala. ,,Tak a stačí! Zítra bude Štědrý den! Musím jet popřát tvojí mámě" dodám a on se zasměje. ,,Celý den o tom mluvila". 

Pohled Vadima:

Jen co jsme dojeli na úřad, si Zitu zabavila máma. Šel jsem za nima a pro sebe se smál. ,,Ahoj" řeknu a mávnu na starostu. Zvedl se a šel za námi. ,,Vadim říkal, že se už neuvidíme" řekne a Zita přikývne. ,,Jo. Máme chce jet na Štědrý den za dědou do Ostravy a já tam potom budu na svátek u táty" odpoví a já ji obejmu. ,,To je škoda". Přikývl jsem a Zita se jen zasmála. ,,Asi chcete být spolu co?" zeptá se a koukne na mě. ,,Ne tak jestli...". Ani mě to nenechala doříct. ,,Nerada vás vyhazuju, ale máme ještě spoustu práce za chvilku se všechny obchody zavřou, tak běžte třeba na město ještě" řekne rychle a já se zasměju. ,,Jasně. Tak se mějte a hezký Vánoce" řeknu a starosta na nás mávne. ,,Na shledanou" hlesne Zita a oni na ni začnou mávat. ,,Řekni mi, jak to děláš, že tě všichni zbožňují" šeptnu a ona pokrčí rameny. ,,Jsem neodolatelná" odpoví a mrkne na mě.

Seděli jsme v kavárně a jen na sebe koukali. ,,Takže jaký je plán?" zeptá se a z dortíku slízne krém. ,,Můj plán zní... Dnes tě odvedu domů  za tři dny přesně se zase setkáme. Nějakých pár dní pochillujeme a potom nás bere Honza na chatu, kde oslavíme nový rok, jako frajeři" odpovím a ona si to zapíše do diáře. ,,Jasně. Kdo pojede?". ,,Všichni" odpovím a ona na mě překvapeně kouká. ,,Jak to?" zeptá se a přisune se blíž. ,,Petra vzala Viktora zpět, protože jí řekl, že za všechno může on a bere všechnu odpovědnost na sebe. To ji nějak dostalo a prej ho pořád miluje" odpovím a ona přikývne. ,,A co Déňa?". ,,No... Michal si k ní šel pro věci a ona se mu sesypala. Všechnu mu řekla a on se na ni naštval, ale potom jí taky řekl, že se vykousl s nějakou borynou v baru, takže si jsou kvit". ,,Ty vole. To je celý zamotaný" dodá a já jen pokrčím rameny. ,,Ještě, že my dva jsme pořád v klidu" šeptnu a ona přikývne. Pohladila mě po stehně. 

Pohled Zity:

Nenápadně jsem mu koukla na hodinky. ,,Měla bych jít" šeptnu a dopiju kafe. ,,Půjdu s tebou". Hrozně rychle jsme vyšli z kavárny a šli přímo ke mně domů. ,,Víš, že teď se budeme znát rok?" zeptám se a on se zastaví. ,,Ajo. Sakra. Před rokem jsem tě viděl na tom kluzišti" řekne udiveně a já přikývnu. ,,A po novým roce jsi mě opil a chtěl dostat do postele". Jen se začervenal. ,,Tohle byl ten nejlepší rok mýho života. Poznal jsem tebe, zamiloval se, dospěl jsem a jsem šťastnej. A to jsem vděčnej hlavně tobě" dodá a zastaví u nás před domem. ,,To já jsem vděčná tobě. Můj život se díky tobě otočil o 360%". Uchechtl se a z batohu vytáhl krabičku. ,,Nevěděl jsem co ti koupit k Vánocům, ale když jsem ho viděl, musel jsem ho mít" řekne prostě a krabičku otevře. Vykoukl na mě prstýnek. Úplně jsme se utišila a zírala na něj. ,,Jseš ty normální?" zeptám se a on se hned zasměje. ,,Čekal jsem takovou reakci" šeptne a vyndá ho. Nasadil mi ho na prst. ,,Vadime to je moc. To je příliž" dodám tiše a on pokýve hlavou. ,,To není ani zlomek toho, co mi dáváš ty. A jestli ti alespoň takhle můžu říct co pro mě znamenáš, koupil bych ti jich klidně dalších milion". ,,Děkuju" šeptnu a hned ho obejmu. ,,Teď bych ti měla dát dárek já, ale... Omylem jsme ho zapomněla u tebe v pokoji" odpovím a utřu si slzy. Vadim se začal smát. ,,Mně na dárku nezáleží" šeptne a políbí mě. ,,Ale mně jo. Nechala jsem ho u tebe, když jsem si balila věci, tak bude nejspíš na stole. Rozbal si ho, ale až zítra" dodám a on přikývne. ,,Slibuješ?". ,,Slibuju" odpoví a já ho zase políbím. ,,Bože kolik tě stál?" zeptám se a podívám se na prst. ,,Dost. Tak ho neztrať" odpoví a oba se zasměje. Zase jsme mu koukla na hodinky. ,,Musím jít" řeknu a on přikývne. Už se otáčel. ,,Počkej! Já... Tě miluju" řeknu rychle a on se vrátí. ,,Já tebe taky" odpoví a ještě mě obejme. ,,Už se těším až přijedeš". Oba jsme se zase zasmáli. Dala jsem mu pusu a mávla na něj. ,,Hezký Vánoce koťátko". ,,Hezký Vánoce lásko" řeknu stejně a zavřu branku. Tiše jsem se vplížila do domu. Už tu všude bylo zhaslo. Sbalím si až ráno. Teď jdu spát. Musím nějak vstřebat ten dárek. Kurva snad je to jenom broušený sklo a ne diamant. To bych si možná i učůrla.

Ráno:

Divila jsme se, že mě nikdo nepřišel vzbudit. Vykoukla jsem z pokoje. Ani kluci nebyli vzhůru. Ono se nikam nejede nebo co? Šla jsem nakonec chodby, abych probudila mámu. Asi taky zaspala. Bez klepání jsem nakoukla dovnitř. Ty vole to je puch! ,,Dobré ráno a veselé Vánoce! Vstávat a cvičit! Jedeme do Ostravy na Štědrovečerní mučení!" jeknu a roztáhnu záclony. Když se pořád nic neozývalo otočila jsem se na postel. Zase si vzala prášky na spaní. Šla jsme k ní a skočila do postele. Na nočním stolku leželo nějakolik prášků a flaška vodky. ,,Mami?" hlesnu a zatřepu s ní. ,,Mami notak. Vstávej. Nechci zůstat na dálnici v ranní zácpě" dodám a drkám do ní. Celou jsem ji odkryla a zase do ní začala rýt. Tohle už mi bylo divný. Otočila jsem ji na záda a podívala se na ni. Propleskla jsem ji. ,,Mami?" šeptnu a přiložím jí hlavu k hrudi. Ona je mrtvá! Začala jsem ječet a spadla z postele. Po zemi jsem se dostala do rohu, kde jsme dál jen řvala. Do dveří vběhl rozespalý Honza. ,,Zito co je? Mami? Mami! Zito co se děje?" jekne a jde ke mně. Oba jsme na sebe křičeli. Do dveří pomalu vešli i kluci. ,,Jděte pryč! Hned!" zařvu a všechny tři strkám pryč. Štěpán mě oběhl a skočil na ni. Hned jsem začala ječet. Stejně tak on. Přímo jsem ho z ní shodila a zabouchla dveře. Zamkla jsem a otočila se na ně. Všichni začali utíkat pryč. ,,Vraťte se!" křiknu a běžím za nimi. Všichni ještě v pyžamech jsme vyběhli do toho mrazu. Nedokázala jsem je doběhnout. Svalila jsem se na zem a začala hystericky brečet. Kluci křičeli a běželi úplně pryč. ,,Vraťte se! Okamžitě!" zařvu a z domů kolem začnou vycházet sousedi. Zvedla jsem se a běžela za nima. Ale ne daleko. Hned jsem spadla do ranního prašanu. Válela jsem se po zemi, jak ožralá a jen brečela. Nedokázala jsem se postavit na nohy. Ona je vážně mrtvá, nebo si dělá jenom srandu?

Ou shit. Konec :D

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby