Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Vězení

Pohled Zity:

Vstala jsem brzo ráno. Vadim už bude asi pryč. S Robinem jsme sešli schody. Hned se ozval zvonek. Vrátila jsem se a šla ke dveřím. Stál tam Honza. ,,Ahoj" šeptnu a on se ohlídne. ,,Vadim už odešel" pronesu a pustím ho dál. ,,Jen si vezmu věci a hned jdu" řekne rychle a vyběhne schody. ,,Nemusíš!" křiknu a on i s taškama seběhne schody. ,,Vadim je hysterka. Žárlí jak děcko". ,,Musím. Nechci tu být ve chvíli až se Vadim vrátí" hlesne a dveře od koupelny se otevřou. ,,Asi ti to nevyšlo" řekne Vadim a my se na něj otočíme. ,,Prosím... Nehoň mě". Jen pokýval hlavou. Sklonila jsem hlavu a od obou odstoupila. ,,Zita už si to vyžrala za tebe" šeptne a Honza se na mě otočí. ,,Ona za to nemůže. Já jí dal pusu a já jí řekl o těch holkách...". ,,Zase se mi zvedl tlak".

Pohled Vadima:

,,Já radši půjdu" šeptne Honza a Zita ke mně zvedne hlavu. Jakoby mě prosila. ,,Pomůžu ti odnýst věci" řeknu a vezmu mu dvě tašky. Oba jsme vyšli před dům k jeho autu. Hodil jsem mu to do kufru. ,,Vadime... Nezlob se na mě" pronese a já ho pevně chytnu. ,,Ještě jednou se Zity dotkneš, nebo cokoli zkusíš a končíme spolu" šeptnu a on přikývne. Ani jsem se na něj nepodíval a vešel dovnitř. Zita pořád stála v obýváku. ,,Jsem hysterka?" zeptám se nechápavě a ona pokýve hlavou. ,,Ale jo. Řekla jsi to" oponuju a ona zase jen pokýve hlavou. ,,A žárlím jako děcko". Zase začala hlavou vrtět. ,,Řekla jsi to. Řekla jsi to!" křiknu a ona se zase složí. Jenom seděla na zemi a hlavu měla v dlaních. ,,Vadime...". ,,Mlč. Já nechápu o co ti jde. Podvedeš mě, pomlouváš mě a co dál?" zeptám se a ona jen mlčí. ,,Nepodvedla jsem tě" zaúpí a začne brečet. ,,Ani jsem tě nepomluvila" dodá a já se rychle obleču. ,,Jasně" štěknu a poberu si věci. ,,Co já se nedozvím, když si myslíš, že jsem v tahu. Bůh ví co tu děláš". Vrtěla hlavou a koukala na mě. ,,Nic jsem neprovedla. Moc si to bereš" šeptne. ,,A vstaň už!" křiknu a zvednu ji. Hned na to zase skončila na zemi. Protočil jsem nad tím očima a zase ji zvedl. ,,Nech mě! Myslíš si o mě hrozný věci!" křikne a odběhne ode mě. ,,Pořád na mě hledáš chyby! Furt mi předhazuješ, že jsem tě zklamala a že jsem úplně k hovnu!" křikne a utře si slzy. ,,Tohle teď nehodlám poslouchat. Musím jít" šeptnu a ona mnou trhne. ,,Kam zase jdeš?" zeptá se naštvaně a já ji posadím do křesla. ,,Říkal jsem ti to. Jdu za Ondrou. Máme schůzku" dodám a ona zase vstane. ,,Kam jdeš ty?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Nevím. Asi mám taky nějakou schůzku. Třeba s Markem, nebo Davidem, nebo tak" odpoví a já ji chytnu. ,,Nikam nejdeš! Přestaň se chovat jako děcko!" křiknu a ona se začne vztekat. Spadla mi na zem. Hned jsem ji zase chytl a hodil ji na gauč. ,,Vadime!" zařve a začne se vyhrabávat z dek.

Pohled Zity:

Začala jsem utíkat ke schodům. Vadim mě chytl a doslova mnou praštil ke zdi. ,,Pusť mě! Pusť mě!". Nakonec stiskl povolil. Odstrčila jsem ho. Narazil do stolu. Spadla z něj váza a rozbila se. Oba jsme na sebe tiše koukali. ,,Zůstaň doma" pronese a já pokývu hlavou. ,,Zito doma budeš rozumíš?". Zase jsem jen pokývala hlavou. ,,Jakmile odejdeš, tak jdu pryč" šeptnu a on odhodí bundu. ,,Nikam nepůjdeš". ,,Půjdu a už se nevrátím" odpovím a on jen pokýve hlavou. Vzal mě a šel se mnou nahoru. ,,Vadime. Vadime co děláš? Vadime!" křiknu a on mě hodí do koupelny. ,,Ne. Prosím. Nedělej to!" jeknu a on mě tu zamkne. Bouchala jsem do dveří a cukala s klikou. ,,Vadime! Vadime vrať se! Pusť mě ven!". Ze zdola se ozvalou bouchnutí dveří. On mě tu zavřel jako psa!

,,Vadime. Vadime. Vadime". Pořád se nevracel. Jak dlouho tu můžu být? Hodinu? Dvě? Nikdy jsem se necítila víc ponížená. Neslyšela jsem ani Robina. Zase jsem zaklepala na dveře. ,,Pusť mě" šeptnu sobě, ale Vadim tu zřejmě pořád není. Jak to mohl udělat? Nic ho neomlouvá. Nic! A to, že jsem ho vyprovokovala ani to, že se vztahovačný a chce si mě udržet. Nic z toho. Tohle udělat je... Neodpustitelný. Proč to pořád řeší? Dala jsem si pusu s Honzou. No a? O nic nešlo ne? Jsme si vyrovnaný. Dveře se pohly. Posunula jsem se dál a opřela se o umyvadlo. ,,Ahoj" šeptne a vejde dovnitř. Ani jsem se na něj nepodívala. ,,Donesl jsem si ti... Na omluvu" dodá a sedne si naproti mě. Posunul ke mně kytku a nějakou mňamku. ,,Jasně. Zlobíš se. Nedivím se ti. Taky bych se zlobil, kdyby jsi mě někde zavřela" šeptne a kouká do země. ,,Promiň. Mrzí mě to". Zhluboka jsem se nadechla a pokývala nad tím hlavou. ,,Pojď sem".