Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

neŠTĚSTÍ

Pohled Zity:

Byla jsem opřená lokty a Vadim mě tahal za vlasy. Víc mi rozkročil nohy a plácl mě přes zadek. Vzdechl a zastavil se. Otočil mě a chytl mě pod krkem. Posadil mě na něj a kousl mě do prsa. Mírně jsem jekla a zmáčkla mu paži.

Pohled Vadima:

Vzdychala mi u hlavy a hrozně mi mačkala ruku. Každý den je lepší a lepší. Škola, náš vztah i kluci. Všechno se zase vrátilo zpátky. Jsme spolu každý den a i tak mi to nestačí. Kousla mě do krku a zatahal mě za vlasy. Oba jsme začali zhluboka dýchat. Objal jsem ji a mírně se pousmál. Zita mi dala pusu a pohladila mě po tváři. ,,Celý den jsem se na tebe těšila" šeptne a já přikývnu. ,,Jo, ale... Do prdele!" křiknu a shodím ji ze sebe. Začal jsem se rychle oblíkat. Stejně tak Zita. ,,Kolik je?" zeptá se a já jí podám podprsenku. ,,Pět" odpovím a běžím si pro věci. Jak jsem mohl zapomenout? Jasně, že jsem mohl, když jsme byli spolu. Za deset minut mám povinnou přednášku ve škole a Zita má doučování na maturitu. Hodně špatně jsme si to naplánovali. Obula se a natáhla se pro bundu. Obvázal jsem jí šálu kolem krku a nasadil jí čepici. Naposledy jsem jí zapnul bundu a ona mi podala batoh. Vyběhli jsme ze dveří a každej běželi na jinou stranu. Nakonec jsem se vrátil a doběhl ji. ,,Uvidíme se v sedm" šeptnu a dám jí pusu. ,,Uvidíme se o půl osmé" opraví mě a zase mě políbí. Pousmál jsem se a přikývl. Zase jsem ji políbil a popohnal ji. Oba jsme se rozeběhli na opačnou stranu. Po cestě mě málem srazilo auto a asi jsem srazil nějakou paní. Do školy jsem doběhl jen tak tak. Co Zita?

Mezitím:

Pohled Zity:

Ještě asi pět minut. Vydýchávala jsem se na přechodě. Kousek ode mě zastavila motorka. ,,Nastup si" řekne prostě a já jen pokývu hlavou. ,,Dělej. Stihneš to" dodá a já zamručím. ,,Fajn" šeptnu a nasednu za něj. Chytla jsem se ho a on se rozjel. ,,V pohodě?" zeptá se a já do něj drknu. ,,Kubo! Koukej na cestu" jeknu a on se zasměje. Zastavili jsme u školy. Oba jsme slezli a podívali se na sebe. ,,Děkuju" řeknu prostě a on přikývne. Podíval se na hodinky. ,,Honem". Oba jsme vběhli do školy. Po cestě mě postrkoval, abych byla rychlejší. Pustil mě do třídy. Sedla jsem si na svoje místo a vydechla. Kuba prošel a sedl si za mě. Otočila jsem se na něj. ,,Díky, že jsi mě přivezl" řeknu prostě a on mávne rukou. ,,Nech to být" odpoví a utiší se. Do třídy vešel učitel. ,,Všichni opozdilci jsou tu, tak můžeme začít".

Když jsem vycházela ze školy, myslela jsem si, že tu Vadim bude čekat. Jenže nikde nebyl. Žádná zpráva ani zmeškaný hovor. Upřímně se mi moc nechtělo jít až k němu ke škole. Procházela jsem kolem ramp, kde většinou stokaří děcka, fetky, nebo cikáni. Nejlíp všechno v jednom. A nebo... Obchodka. Jediná obchodka v okolí a chodí tam takový kokoti. Slyšela jsem, že jim tam hrajou nějaký písničky. Radši jsem to prošla rychlostí blesku a zastavila se. Proč se mi zdá, že za mnou někdo jde? Zase jsem se rozešla a dělala, jakože nic. Nesnáším zimu! Tma je vždycky, když jdu ze školy. Bojím se. Nebudeme si lhát. Tak drsná nejsem, abych se nebála, že mě tu zmlátí nějaký cikáni, nebo opíchají někde za stromem nějaký úchylové. Už jsem přecházela do osvětlené části parku. ,,Hej!". Prudce jsem se otočila a hned na to mi přistála mi facka. Nechápavě jsem se na ni podívala. ,,My se známe?" zeptám se a ona si sundá kapuci. ,,To nemyslíš vážně" šeptnu a ona se na mě zamračí. ,,Co jako?" zeptá se a žduchne do mě. Rychle jsme se zvedla a koukla na ni. ,,Pila jsi" řeknu prostě a ona se zasměje. ,,Neříkej" odpoví a zase do mě vrazí. Narazila jsem do lampy a sklouzla po ní. ,,Sáro nech mě" řeknu prostě a ona mě chytne za límec. Vytáhla mě nahoru a prohlídla si mě. ,,Ty můžeš a já ne?". Strhla jsem jí ruce a odstoupila od ní. ,,Uklidni se" šeptnu a opráším si bundu. ,,Vysvětli mi jednu věc. Proč ty... Proč tebe má ten Vadim rád?" zeptá se a já na ni jen nechápavě koukám. ,,Možná protože nejsem pošahaná stalkerka?" zeptám se a ona mě shodí na zem. Tahle pozice je hodně nepříjemná. Zase jsem se zvedla a odhodila batoh. ,,Tak ty se chceš bít kurva?" zeptám se a taky do ní strčím. I když se motala, myslím, že moc dobře ví co dělá.

Pohled Vadima:

Řeklo se o půl, ale už je osm. Kde je? Už mi začínala být zima. Asi šla ke mně ke škole. Cestou jsem se jí snažil dovolat. Jak jsem procházel parkem, zdálo se mi, že mě tu někdo sleduje. Je to dost možný. Nic. Pořád mi to nezvedala. Na konec se ozval její hlas. ,,No kde jsi? Byli jsme domluvení na...". ,,Jsem v altánku u kina" odpoví a já se utiší. ,,Jdu za tebou". Procházel jsem parkem a díval se na skupinky lidí, co tu chlastali. Ve dne je to tak pěkný místo a teď, abych se bál, že si tu něco omylem zapíchnu do ruky. Zita seděla na schodem a měla sklopenou hlavu. Stoupl jsem si před ni a chvíli na ni jen koukal. ,,Nesuď mě" šeptne a já si k ní kleknu. Chytl jsem ji pod bradou a prohlídl si její obličej. Hned mi bylo jasný co se stalo. ,,Já ji zabiju" šeptnu a sednu si na zem. ,,Jenom jsem šla a ona si mě asi všimla, když byli na rampách... Já jsem za to nemohla tentokrát" dodá a já přikývnu. ,,Já vím. Co jsi jí udělala?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Nic" šeptne a já na ni nechápavě koukám. ,,Úplně jsem zatvrdla" dodá a já si povzdechnu. ,,Jestli si chceš dát zase pauzu...". ,,Nechci. Tu radost bych jí znovu neudělala, jenom bych chtěla, aby dostala konečně po tlamě a už se tu nikdy neukázala" odpoví a pousměje se.

Pohled Zity:

,,Bereš to hodně s klidem" šeptne a já pokrčím rameny. ,,Dost to bolí" odpovím a on mi pohladí tvář. ,,Mlátíš se víc jak já" řekne pobaveně a já se uchechtnu. ,,Ono se to vždycky nějak stane" odpovím a on mě zvedne. ,,Omlouvám se". Mávla jsem nad tím rukou. Jen kdyby věděl hoch jeden.

Flashback:

Držela jsem ji pod krkem a skopla ji, aby si klekla. ,,Ještě jednou něco zkusíš a zlomím ti vaz" šeptnu a ještě víc ji přidusím. Začínala sýpat a máchala rukama. Pustila jsem ji a hodila ji na zem. Nadechla se a otočila se na záda. Ze země jsem si vzala batoh a kopla do ní. Nikdy jsem nebyla víc vděčná mámě a těm jejím přítelům, za to, že se umím bránit. Nechala jsem ji tam a šla úplně na druhou stranu parku. Doufá, že to konečně pochopila.

Konec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby