Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Záchranář

Pohled Vadima:

Mezitím co jsem dodělával seminárku, Zita dočítala maturitní knížku. Jenže já se prostě nemohl soustředit. Jenom v kalhotkách a mém triku ležela rozvalená na posteli a úplně mi dávala signály. Otočila se na břicho a pousmála se na mě. Zase začala číst a houpala nohama. Zase jsem se začal soustředit na moji práci. Vážně jsem si myslel, že nástavba bude dobrý nápad? Jako jo. Budu mít lepší práci. Snad teda. Ale s tím jak fungují moji rodiče se beztak chytnu jednoho z nich a budu dělat u nich. Když jsem se na ni zase otočil, ležela jinak. Z ničeho nic se zhaslo. V místnosti byla tma. ,,Ne. Ne! Já si to neuložil!" jeknu a jdu k jističům. Vykoukl jsem z bytu. ,,Co se stalo? Koukám na Ulici" pronese sousedka a já hned zabouchnu. ,,Vadime uklidni se" řekne prostě Zita a jde ke mně. ,,Jak se mám uklidnit? Zítra mám odevzdávat seminárku kurva!" křiknu a jdu si pro mobil. Rozsvítíl jsem si baterku a šel k jističům. Snažil jsem se je nahodit, ale nic se nedělo. Vrátil jsem se do pokoje, kde už svítily svíčky. ,,Už ses uklidnil?" hlesne a dál si čte. ,,Radši drž hubu" šeptnu a vezmu si cigarety. ,,Vadime" hlesne a s otevřenou pusou na mě zírá. Naštvaně jsem se na ni otočil. ,,Co! Nech mě" dodám naštvaně a bouchnu s dveřmi.

Pohled Zity:

Jen jsem seděla na posteli a koukala na dveře, jestli se vrátí. Takhle na mě ještě nikdy nekřičel. Vykoukla jsem ze dveří. Hned jsem cítila kouř. Šla jsem do kuchyně a vyhoupla se za ním na parapet. Z krabičky jsem si vytáhla cigaretu a hned si ji zapálila. Oba jsme mlčeli. Přisunula jsem se k němu a hlavu mu opřela o rameno. ,,Promiň" šeptne a já mávnu rukou. ,,Modrý jsou lepší" řeknu prostě a on se uchechtne. Odhodil filtr a já mu podala moji cigaretu. Tu dokouřil a opřel se o zeď. V dálce šly vidět světla. ,,Zjístil jsem, že je to jenom v naši ulici a asi ještě dvě vedle. Pokusí se to opravit ještě dneska, ale tu seminárku už nestihnu" řekne a mírně se pousměje. ,,Stihneš. Já... Pojď se mnou" dodám a slezu dolů.

Pohled Vadima:

Postavila přede mě svůj notebook. ,,Nejede wifina" šeptnu a ona zapne hot spot. ,,Vždycky se to dá vyřešit" řekne prostě a sedne si vedle mě. ,,Začni". Dal jsem jí pusu a objal ji. ,,Nezasloužím si tě". Jen se zasmála a poplácala mě po zádech. ,,A dělej! Nebudu s tebou vzhůru celou noc" dodá a já se jen zasměju.

Ráno:

No jasně, že jsme byli vzhůru celou noc, jenom abych to zvládl nějak napsat. Dohromady jsme naspali asi hodinu, ale i tak jsem se probudil vyspanej. Horší to bylo potom ve škole. Prospal jsem ekonomiku a účetnictví. Celkem by mě zajímalo jak je na tom Zita. Seminárku jsem ještě před hodinou poslal učiteli a rozhodl se jí napsat.

Pohled Zity:

Probudilo mě brnění. Podívala jsem se na mobil. Jestli mi píše Aneta radši si ho úplně vypnu, protože hned co vyjdu ze školy, jdu spát a nic mi v tom nezabrání. Když mi napsal Vadim, pootočila jsme se, aby mi nikdo nekoukal přes rameno. ,,Jsem ti tak neskutečně vděčnej, za to, že tě mám. I když jsem rapl a jsem na tebe hnusnej, vždycky mi pomůžeš. Zasloužíš si něco lepšího než je nějakej kokot, jako já. Každý den tě miluju čím dál víc. Vážím si tě tak hrozně moc, ale nedávám ti to najevo. Už se těším až tě dneska zase uvidím. Mám tě rád a zatím se měj". Vydechla jsem a sama pro sebe se zasmála. ,,Ty jseš debílek".

Stála jsem před jeho školou a skoro usínala. Když jsem viděla jak vychází Leo, šla jsem blíž. Jakmile vyšel Vadim, oba jsme se na sebe smáli. Je unavený. Jde to na něm vidět. Hned jsem ho objala a on mě políbil. Stáli jsme tam asi pět minut a pořad se objímali. ,,Půjdeme si lehnout" šeptnu a on hned začne přikyvovat.

Jen co jsme vešli do domu, ozval se křik. Kluci přiběhli a skočili na Vadima. ,,Půjdeme si hrát? Vadime půjdeme ven hrát fotbal?". ,,Je zima" hlesnu a sundám si bundu. Nechala jsem je tam a šla nahoru za mámou. Pořád jí je zle a bere prášky. Nejhorší na tom je, že nikdo neví co jí je. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Sedla si výš a pousmála se. ,,Ahoj". Přikývla jsem a sedla si k ní. ,,Jak ti je?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Jakoby mě někdo rozkousal a vyplivl" odpoví tiše a já se uchechtnu. ,,Zítra bych potřebovala, aby jsi mi vyzvedla prášky". Jen jsem přikývla a šla ke dveřím. ,,Pak se domluvíme...". ,,Vadim je tady?" zeptá se a já se utiším.

Pohled Vadima:

Od schodů jsem poslouchal o čem se baví. ,,Jo" hlesne a já kouknu na kluky. ,,Tak mu dej to oblečení, co má v koupelně. Včera jsem ho vyprala". Tohle mě překvapilo. A to dost. Zita na mě mávla ze shora. Vyběhl jsem za ní a vzal ji do náruče. Skočil jsem s ní do postele a objal ji. ,,Jsem unavenej" hlesnu. Zita mě hladila a dala mi pusu do vlasů. ,,Já taky" odpoví tiše a rozepne si košili. Jen jsem se na ni usmál. ,,Jdu spát" řekne a já se k ní otočím zády. Jen se zasmála a objala mě. Začala mě hladit a dávala mi pusy. Takhle se usíná nejlíp.

Pohled Zity:

Když usl, dostala jsem se od něj a šla dolů uklízet. V kuchyni seděla máma a psala nějaký papíry. ,,Ahoj. Co děláš?" zeptám se s začnu uklízet myčku. ,,Závěť" šeptne a já se na ni nechápavě otočím. ,,Proč?". ,,Jenom tak. Kdyby náhodou" dodá a zvedne se. Hned na to si sedla a chytla se za hlavu. ,,Zito, zlato zavolej sanitku" šeptne a já si z kapsy vytáhnu mobil. Z ničeho nic sebou sekla. Skoro jsem omdlela. ,,Vadime. Vadime!" křiknu a běžím ke schodům. ,,Vadime!".

Pohled Vadima:

Vyběhl jsem z pokoje a naklonil se ze schodů. ,,Co se děje?" zeptám se a hned běžím za ní. Ukázala na její mámu a volala sanitku. Hned jsem běžel k ní. ,Nevím teď sebou sekla" jekne Zita a sedne si k ní. Už nás nevnímala. ,,Vadime" zaupí a začne brečet. Trochu jsme ji propleskl a poslechl si, jestli jí bije srdce. ,,Notak" hlesnu a mačkám jí hruď. Zita vedle mě hrozně panikařila. Jestli mi tu umře, tak se z toho Zita už nevzpamatuje. ,,Dej jí nohy nahoru a podej mi utěrku".

Seděli jsme na mrazu a mlčeli. ,,Co mám říct klukům?" zeptá se tiše s koukne na mě. ,,Je v pořádku. Akorát.... Nějak se to vyřeší" odpovím a ona si ufňukne. ,,Děkuju" hlesne a obejme mě. Povzdechl jsem si a dal jí pusu do vlasů. Na tohle nikdy nezapomenu. Oživovat někoho je zážitek na celý život. ,,Pojď si lehnout" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Pojď si lehnout lásko. Alespoň pojď do tepla" dodám tiše a ona zase jen pokýve hlavou. Zvedl jsem ji a šel s ní dovnitř. Vyšel jsem schody a opatrně ji položil do postele. Lehl jsme si k ní a nadzvedl ji na sebe. Tiše oddychovala a pevně se mě držela. To dneska už asi nikam nepůjdeme co?

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby