Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Stará známá

Flashback:

Pohled Vadima:

,,Au, au, au" volá Zita a Robin na mě štěká. Plácal jsem ji po zadku a on kolem poskakoval. ,,Neprovokuj ho pořád" pronese Zita a já se začnu smát. ,,On si snad myslí, že on tady velí, ale to není pravda. Já tady velím. Rozumíš pse? Já jsem pán domu. Silnější pes mrdá". ,,Vadime!" okřikne mě Zita a já ji zase plácnu po zadku. Ležela mi na ruce a dál si četla. Nadzvedl jsem jí triko a vklouzl pod něj. Zasmála se a přes látku mě hladila po vlasech. ,,Co budeme dělat?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Já bych si chtěla číst" odpoví a já hlavu prostrčím límcem. Jekla a začala se smát. Převalil jsem se na záda a ji vzal sebou. Vzal jsem jí knížku a jen se na ni usmál. ,,Nechci aby sis četla" pronesu a ona mě začne lechtat. ,,Všimla jsem si". Objal jsem ji a dál jí koukal do očí. ,,Pojedeme do města. Na nákupy, projít se, dáme si oběd, něco dobrýho a třeba do zoo. Hlavně ať nejsme pořád doma" dodám a ona přikývne. ,,Fajn. Dobře. Ale koupíš mi něco pěknýho" řekne a já k ní natáhnu ruku. ,,Dobře. A ty nebudeš mrčet" řeknu stejně a oba si potřásneme.

Endflashback:

Držel jsem Zitu za ruku a pořád s ní cukal. Jen se smála a stoupla si přede mě. ,,Stačí" pronese a já našpulím pusu. Rychle mě políbila a šla dál. Doběhl jsem ji a zase ji chytl. ,,Jak se ti líbil celý den s láskou tvého života?" zeptám se a podívám se na ni. Jen naštvaně koukala před sebe. ,,To si děláš prdel" pošeptá a já se rozhlédnu. To snad ne. Povzdechl jsem si a dělal jakože nic. Zita se dál mračila a vypadala dost naštvaně. Patrície k nám zvedla hlavu a zatvářila se úplně stejně. Tak dlouho jsem ji neviděl. Vlastně jsem rád, že se tady ukázala. Šli jsme k ní a ona přímo naproti nám. Nakonec se zastavila a jen se usmála. ,,Ahoj" pronese a já přikývnu. ,,Ahoj. Myslel jsem, že už nejsi ve městě" pronesu a Zita na mě podezíravě koukne. Patrície se na mě nechápavě koukala. ,,No... Přijela jsem si pro věci. Vždyť se večer vracím do Pardubic... Víš to" odpoví a já jen pokývu hlavou. Dřív než jsem něco řekl, přerušila mě. ,,Jinak gratuluju. K zásnubám. Moc vám to přeju" dodá a já se na ni usměju. ,,Děkujeme...". ,,Ani jsem nevěděla, že je to takhle vážný" pronese a založí si ruce. Nevěděl jsem co říct. ,,Ehm... Už od začátku to bylo vážný" odpovím a ona se zasměje. ,,No jasně" pošeptá si a Zita mi zmáčkne ruku. Jen jsem se usmíval. Je to hrozně trapný! ,,Musíme jít. Jsem rád, že jsem tě viděl...". ,,Se Sárou se bavíš?" zeptá se rychle a Zita si přede mě stoupne. ,,Ne. S žádnou svojí bývalou se nebavím".

Pohled Zity:

Moc dobře vím, kam míří. Hlavně vím, že mu pořád píše. Ale on to neví. To já si s ní píšu. Neměla bych, ale když mu napsala, že je zpátky ve městě, tak jsem to nemohla nechat jen tak. ,,Takže to máš zakázaný?". ,,Víš jak to dopadlo posledně, ne?" zeptám se a ona se zamračí. ,,Jak?" zeptá se nechápavě a Vadim mě utiší. ,,Nepřebrala ti ho, jedna jeho bývalka?" zeptám se stejně a ona vydechne. ,,Smutný, že se bereš jako jeho ex". ,,Ale zároveň jsem jeho snoubenka" pronesu a ona jen pokýve hlavou. ,,Jasně. Hodně štěstí do manželsví, kde si lžete. Hlavně že sis se mnou psal, že?" zeptá se a Vadim na ni nechápavě koukne. ,,Nepsal jsem si s tebou. Zito... Nepsal jsem si s ní" dodá ke mně a já přikývnu. ,,Já vím... Koblížku" pronesu a ona se zhluboka nadechne. Usmála jsem se a chytla ho za ruku. Obešla nás a rychle odcházela.

Pohled Vadima:

,,Co to bylo?" zeptám se nechápavě a Zita mlčí. ,,Co jsi provedla?". ,,Nic. Jenom jsem zakročila" odpoví a sedne si do auta. Sedl jsem si za volant a hodil tašky na zadní sedadla. ,,Jak si zakročila?" zeptám se nechápavě a ona pokrčí rameny. ,,Nech to být...". ,,Zito. Mně je jasný, že to neřekla jenom tak. Ty ses mi hrabala v mobilu?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Ne. To bych neudělala...". ,,Tak proč... Co se stalo?" zeptám se a ona mlčí. ,,Proč jsi mi řekla Koblížku?" zeptám se znovu a ona se na mě podívá. ,,Fajn. Dobře. Ráno když jsi spal tak ti napsala, že je ve městě a že se chce vidět, tak jsem to smazala a nechala být, ale začala ti zase vypisovat, že se chce vidět, tak jsem odepsala a pak... Už jsem nemohla přestat. Potom ti začala psát i Sára" dodá tiše a skloní hlavu. Trochu jsem se zlobil. Možná o něco víc než trochu. ,,Jak jsi... Ty mi snad nevěříš?" zeptám se a ona přikývne. ,,Věřím. Jasně, že věřím. Jenom jsem nechtěla, aby ses s ní viděl. Ani se Sárou. Ani s žádnou jinou. Nechci, aby ses viděl s někým koho jsi měl rád a třeba si uvědomil, že k nim pořád něco cítíš" pronese tiše a já na ni jen smutně koukám. Bože. Ona je žárlivá, stejně jako já. Možná víc. Vzal jsem si mobil a našel si ty chaty. Vlastně neudělala nic špatnýho. Jenom jim odpovídala. ,,Zlobíš se na mě?". ,,Ne. To ne" odpovím a všechny ty chaty vymažu. ,,Nezlobím. Jenom to nechápu. Vážně si myslíš, že moje úlety... Jsou důležitější než ty?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Asi ne". ,,Jasně, že ne! Miluju tě. Je jsem měl rád, ale byl jsem mladej. Všechno to jsou holky z toho, když mi bylo osmnáct. Teď mi je dvacet čtyři. To je šest let. S tebou jsem dýl, jak s těma všema dohromady, ale neměla jsi to dělat. Já bych neodepsal. A neřešil bych to" dodám a jí steče slza. ,,Nebreč. Nic se nestalo. Jenom příště... Mi to řekni a můžeme se jim společně vysmát" dodám a ona se uchechtne. ,,Dobře". Natáhl jsem se pro ni a objal ji. ,,Ty jseš fakt blbka" pronesu a ona na mě pobaveně koukne. Dala mi pusu a opřela se o mě. Tohle jsem vážně nečekal. Ona si mě hlídá? Hustý. Celou dobu jsem si myslel, že já jsem ultra žárlivec, ale vidím, že ta naše minulost ji asi hodně děsí. Zase se na mě vážně podívala. ,,Nesmíš si s ní psát" pronese a já na ni jen tiše koukám. ,,Ani se Sárou. S žádnou svojí bývalou" dodá a já jen nechápavě pokývu hlavou. ,,Co?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Čemu na tom nerozumíš?". ,,Přeháníš to" pronesu a ona pokýve hlavou. ,,Nepřeháním. Ty máš mě. Budeme mít svatbu. Pokud zjistím, že si píšeš s někým kdo není tvoje kamarádka, rodina, klientka nebo já, tak...". ,,Tak co?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Tak alespoň uvidím, že ti to je jedno, že mi to ubližuje" odpoví a já si povzdechnu. Ona mi právě něco zakázala? Moje první ultimátum. Tohle se ještě nikdy nestalo. Oba jsme mlčeli. ,,Uvědomuješ si, že to samý platá pro tebe" pronesu rázně a ona přikývne. ,,Já už v tom dávno žiju". ,,Fajn. Jedeme domů" pošeptám a ona kouká z okna. Jak jako, že v tom žije? Nikdy jsem... Dobře možná párkrát jsem lehce vyváděl, když se ukázal Kuba, nebo kdokoli jinej, ale na tom není nic špatného. Jenom ji chráním. Co kdyby se rozhodla, že mě nechce a radši by šla s ním... No jasně. Už vidím tu podobu. Podíval jsem se na ni a mírně se pousmál. Oba si myslíme, že pro toho druhýho nejsme dost dobrý. Znovu jsem se na ni podíval. ,,Zito, víš že tě hrozně miluju" řeknu a ona se na mě pobaveně koukne. ,,Vím".

Koneeec

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby