Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Křest ohněm

Pohled Zity:

Hladila jsem ho po bříšku a poslouchala jak tiše funí. ,,Zkazil jsem ti to co?" zeptá se tiše a zase se sevře v křeči. ,,Nezkazil" odpovím prostě a kouknu na něj. ,,Ty ale ráda piješ" šeptne a já se hned zasměju. ,,Radši jsem s tebou".

Pohled Vadima:

Seděla u mě celou noc. Pořád mě hladila po břiše. ,,Z čeho to můžeš mít? Snědl jsi něco?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Nevím. Byl jsem s Jonášem a...". Zase mě začalo píchat v břiše. Z těžka jsem vydechl a ona mi podala vodu. Napil jsem se a zase vysíleně spadl do polštáře. ,,Promiň, že jsme museli odjet jenom kvůli mně" řeknu znova a ona na mě s úsměvem koukne. ,,Ty jsi pro mě nejdůležitější".

Flashback:

Stál jsem kousek dál a zapálil si cigaretu. ,,Brácho máš jednu?". Přikývl jsem a podal mu krabičku. Taky si jednu vzal a hned si ji zapálil. ,,Myslel jsem, že nekouříš" šeptne a já jen pokrčím rameny. ,,Nekouřil jsem. Do doby než jsem se začal bavit se Zitou. Ona teď už nekouří a já... Za to utrácím prachy" dodám a Jonáš se zasměje. ,,Taky už nekouřím. Od doby co se nám narodila malá, mám zákaz". Oba jsme se uchechli a on na mě vážně kouknul. ,,Mohl bych tě o něco požádat?" zeptá se a já přikývnu.

Pohled Zity:

,,Jseš kočka" šeptnu a zapnu jí plenku. ,,Jak jste si s Vadimem užili ty tvoje narozeniny?" zeptá se Sisa a sedne si. ,,Skvělý! Vadim byl tak milej a pozornej. Bylo to skvělý. Je to hrozně úžasnej kluk" dodám a jdu s děckem k ní. ,,Akorát je teď dost nervózní. Pořád se mu neozvali ze školy. Mají ještě den, jinak to asi neznamená nic dobrýho" dodám a ona mávne rukou. ,,Vždycky to natahujou" šeptne a usměje se na mě. ,,Jsi krásná" pronese a jámávnu rukou. ,,Mám akorát vlasy dozadu. Děla jí to jen ty vlasy" šeptnu a ona se začne smát.Robin tu po zemi tahal stužky a motal se v nich. Hlupec. ,,Kde je vlastně Jonáš?". ,,Venku s Vadimem... Musím ti něco říct!" jekne a přisune se ke mně. ,,Co?". ,,Mělo to být překvapení... Jonáš chce za kmotra Vadima" dodá a já na ni vykulím oči. ,,Počkej... Mýho Vadima?" šeptnu a ona přikývne. ,,Dlouho jsme nad tím premýšleli a jestli ty Vadimovi veříš, tak my taky. Známe ho už skoro dva roky. Kdyby se nám něco stalo, chceme, aby byla Jasmínka u dvou lidí, který ji budou milovat jako vlastní" dodá a hned se rozbrečí. ,,Kdykoli o tom mluvím, brečím" dodá. ,,To asi nepůjde. Vždyť je teď pár minut před obřade. Vadim na to nekývne" šeptnu a do dveří vejdou kluci. Jen jsem na ně nechápavě koukala. ,,Proč jste mi to neřekli dřív?" zeptám se a Vadim si za mě sedne. ,,Nebyl čas. Byli jste pryč a pak jsme se neviděli. Chtělo to z očí do očí" dodá Jonáš a obejme Sisu.

Pohled Vadima:

Pořád jsem z toho byl otřesený. Nevěděl jsem co říct. ,,Ani nevíte, jak moc si vážím toho, že mi chcete svěřit vaše dítě" šeptnu a kouknu na Zitu, která ji drží. ,,Ale..." šeptne Zita a otočí se na mě. ,,Já to asi chci" odpovím a ona na mě vykulí oči. ,,Jo? Bože!" jekne Sisa a obejme mě. Jen jsem se zasmál a ona mě opusinkovala. ,,Je malá pravděpodobnost, že se vážně něco přihodí, ale kdyby bylo nejhůř, bude u vás a my se o ni nebudeme bát" šeptne Sisa a usměje se na mě. Zita se na mě nechápavě otočila. ,,Děti! Je čas!" jekne nějaká ženská a vběhne sem. Oba odešli a Zita šla ke mně. ,,Nevěděla jsem to a už vůbec mě nenaadlo, že pár minut před tím na to kývneš" šeptne a já se zasměju. ,,Byl to šok. To neříkám, ale... Vlastně mi to nevadí. Jsem rád, že nás berou jako pár. A to že tvoji nejlepší přátele mi věří natolik, že by jejich jediný dítě, mělo být se mnou... Toho si vážím. A přesně... Jaká je možnost, že se něco stane? Malá. Přímo mizivá. Spíš je to jenom, aby se neřeklo" dodám a oba jdeme dovnitř. ,,Pravda" odpoví a chytne mě za ruku. ,,Takžeee... Co dělají kmotrové?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Taky nevím" odpoví a oba na sebe pobaveně koukneme.