Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Byl jsem za Sárou"

Pohled Zity:

Čekala jsem před základkou až kluci skončí. Mezitím jsem se snažila Anetě vysvětlit proč nepůjdu nikam pít. ,,Ale Vadim nejde. Tak pojď ty" řekne a já si povzdechnu. ,,Tak nepůjdu já a může jít Vadim" odpovím a ona zamručí. ,,Nechci Vadima. Já chci tebe" zaprotestuje. ,,Hele nebuď na něj naštvaná zbytečně" řekne po chvilce a já se zasměju. ,,Je tam Honza co?" zeptám se a slyším jeho hlas. ,,Je smutnej. Nechodí s náma ven a je doma zalezlej. Takhle dlouho to snad nikdy nevydržel". Bylo mi ho líto. ,,Musím hlídat kluky. Mamka s Lukášem někam odjeli. Dneska jsem máma, takže nemůžu za ním jít, i kdybych chtěla" dodám a on se utiší. ,,Nerozcházej se s ním" zaúpí a já se jen zamračím. ,,Přestaňte se plíst do vztahů někoho jinýho!" řeknu naštvaně a típnu to. Mobil jsem si schovala do kapsy a mávla na kluky. ,,Pojedeme nakoupit" řeknu a oni začnou kňučet. ,,Nechci s tebou líst do auta" pronese Honza a já jim otevřu dveře. ,,Taky můžeš jít pěšky" odpovím a on si sedne. ,,Kde je Štěpán?". ,,Ve školce. Musíme se pro něj ještě stavit" odpovím a nastartuju. ,,Kde je máma? Myslel jsem, že má být tenhle víkend doma" řekne prostě Sam a já se umlčím. ,,Měla něco důležitýho v práci" odpovím a oni se na sebe podívají. ,,Je s Lukášem, že jo?". Jen jsem přikývla. Zastavila jsem u školky. ,,Počkejte" šeptnu a vystoupím. Jen co jsem zazvonila mi otevřela jedna z vychovatelek. ,,Zito... Je tu poslední. Kde je tvoje matka?" zeptá se a přivede ho. ,,Omlouvám se. Je v práci a já jsem před chvilkou skončila ve škole" odpovím a ona si mě prohlídne. ,,Ať se to neopakuje". Jen jsem přikývla. ,,Kde je maminka?". ,,V práci" odpovím rychle a jdu s ním k autu.

Všichni jsme tiše seděli v autě. Koukala jsem na lidi s vozíky. Otočila jsem se na kluky. Štěpán usnul. ,,Jeden z vás tu s ním počká" pronesu a oni se na sebe podívají. ,,Minule jsem byl já. Teď ty" řekne Honza a Sam si nasadí sluchátka. ,,Kupte mi energiťák". S Honzou jsme si vzali košík a vešli dovnitř. ,,Nesedí ti role mámy" pronese a já přikývnu. ,,Nechci mít děti" šeptnu a on se zasměje. Procházeli jsme obchodem a sem tam se bavili. ,,A co večeře?" zeptá se a zastaví mě. ,,Objednáme pizzu. Ale budeme muset ještě vybrat" odpovím a dívám se, jestli jsme na něco nezapomněli. Když jsem si jí všimla, úplně mě polil pot. Skrčila jsem se a i s košíkem zašla za regál. ,,Co je?" zeptá se nechápavě Honza a já na ni ukážu. ,,To je Vadimova máma" šeptnu a on se zasměje. ,,Půjdeme ji pozdravit". ,,Ne! Jdeme" řeknu rychle a otočím se. Na chvíli jsme ji ztratili. ,,Počkej. Ještě si vezmu něco dobrýho" pronese a odběhne. Šla jsem k pokladnám. Akorát se na mě podívala. Sakra! Pousmála se a šla ke mně. ,,Zituško. Dlouho jsem tě neviděla" pronese a mile se na mě usměje. ,,Jo. Ehm...". ,,Dobrý den" řekne Honza a ona se na něj pousměje. ,,Teda. To bude brácha ne? Honzík?". Jenom přikývl. ,,Jste si podobní. Nezapře se, že máte stejnou matku. Co tu děláte takhle sami?" zeptá se a já na ni jen koukám. Chvíli jsem nevěděla co říct. ,,Máma bude mít narozeniny, tak nakupujeme, abychom jí uvařili večeři až se vrátí z práce" řekne Honza a já přikývnu. ,,No vy jste zlatíčka. Kdypak tě zase uvidím u nás doma?" zeptá se a naléhavě na mě koukne. Nejsem si jistá, jestli všechno ví, nebo jestli mě chce vážně vidět. ,,Ještě nevím. Teď se hodně učím a hlídám kluky" odpovím a ona koukne na hodinky. ,,Budu pozdravovat Váďu. Tak se mějte" dodá a usměje se na Honzu. Oba jsme se na sebe podívali. ,,Je... milá" řekne a já přikývnu. ,,Až moc".

Pohled Vadima:

Skládal jsem skříňku a mezitím poslouchal písničky. ,,Vážně nechceš?" zeptá se Honza a já pokývu hlavou. ,,Teď chci být sám. Já a moje myšlenky" odpovím a on se svalí na zem. ,,Myšlenky na Zitu? Bože můj. Tak se jí omluv!" jekne a já si povzdechnu. ,,Můžeš toho nechat? Nepleť se do toho. Omluvil jsem se. Teď je to na ní" odpovím a on si sedne. ,,Když za tebou přišla naposledy, tak jsi ji seřval" šeptne a já bouchnu do stolu. ,,Ale pak jsem se omluvil!" křiknu a on nad tím jen pokýve hlavou. ,,Nauč se ovládat" řekne prostě a zvedne se. ,,Tak já jedu. Musím ještě za tátou" dodá a pobere tašky. ,,Kdyby něco. Víš kde nás hledat". Mávl jsem na něj a dál skládal tu zasranou skříňku. Vážně bych se měl začít ovládat. Jen co se dveře zavřely, se hned zase otevřely. ,,Jak ti jde skládání?" zeptá se a vejde dovnitř. ,,Fajn" odpovím tiše a ona odloží nákup. ,,Víš koho jsem potkala?". Jen jsem pokýval hlavou. ,,Zitu" řekne a já hned stoupnu. ,,Neřekla jsi jí nic o mně, že ne?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Klid. Řekla jsem jenom, že jsme ji dlouho neviděla" odpoví a já na ni naštvaně kouknu. ,,Proč se nám do toho všichni musí plíst?". Vzal jsem si mikinu a vyběhl z bytu. Už mě to nebaví! Každej si myslí, že ví všechno o mně i o ní. Ale nikdo neví nic! Ani já to nevím. Stejně tak Zita. Ani jeden nevíme. Nevím co si myslí, jestli mi odpustila a jestli spolu ještě vůbec chodíme. Kopal jsme do kamenů a šel parkem. Začal hrát rozhlas. Po chvilce se z něj ozval hlas starosty. ,,Kvůli naléhavé zprávě z kraje prosíme občany o přečtení letáku jenž jsme vám dnes zaslali. Případné otázky směřujte na zástupkyni starosty. Děkuji". Jasně. Moje máma vám ale nepomůže! Nikdy nikomu nepomohla! To ne. Jsem akorát naštvanej. Je to moje máma. Měl bych si to všechno srovnat v hlavě. A měl bych začít od začátku. Zazvonil jsem na zvonek a čekal až otevře. ,,Ahoj Vadimku! Od minulýho týdne jsem tě neviděla. Kam jsi se poděl?" zeptá se a já na ni koukám. ,,Musíme si něco vyjasnit".

Pohled Zity:

Všichni tři usli u televize. Jenom jsem seděla v kuchyni a poslouchala ticho. Už dlouho tu nebyl takový klid. Ale za to já jsem teď zmatená. Chybí mi Vadim. Chybí mi táta. Chybí mi i máma a náš normální život, před tím než začala pít. Chybí mi stará Zita. Hrozně rychle to uteklo. Hodiny ukazovaly šest hodin. Měla bych objednat tu pizzu. Seskočila jsem dolů. Jen co jsme se natáhla pro mobil se ozval zvonek. Že by máma přijela dřív? Otevřela jsem dveře a koukala na něj. ,,Ahoj" šeptne a já kývnu. ,,Ahoj" odpovím a on přešlápne. Jasně, že je nervozní. I já jsem. ,,Byl jsem za Sárou" řekne a já přikývnu. ,,Jdeš se se mnou rozejít jo?". Jen pokýval hlavou. ,,Šel jsem se jí zeptat, jak probíhal ten večer" řekne a já na něj nechápavě koukám. ,,Ona... Řekla, že mě má ráda, ale já jí řekl, že miluju tebe a jestli se ke mně, nebo k tobě ještě jednou přiblíží, že to budu řešit víc" dodá a já na něj jen koukám. ,,Uvědomuju si svoje chyby a to jak jsem se choval, ale v jedné věci mi křivdíš. Jsi můj svět a když bych ti ublížil, celý svět se rozpadne, proto dokážu říct, že to co se stalo nebyla moje chyba a je jenom na tobě jestli si to myslíš taky" řekne a vydechne. ,,Ulevilo se ti?" zeptám se a on přikývne. ,,Hodně" šeptne a já jdu pomalu k němu. ,,Taky se omlouvám. Přehnala jsem to. Ale radši bych tě zabila než, abych se o tebe musela s někým dělit" řeknu a on se zasměje. Objala jsem ho. ,,Potkala jsem tvoji mámu a myslím, že mě trochu chtěla přidusit" šeptnu a on přikývne. ,,Jo chtěla" odpoví a já na něj pobaveně kouknu. Dala jsem mu pusu.

Pohled Vadima:

Připadalo mi to jako věčnost co jsem tu nebyl. Objímali jsme se a líbali se. ,,Hele... Chceš s nima dneska jít ven?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Jestli chceš ty...". ,,Nechci" řeknu rychle a ona mě zase políbí. Ze zdola se ozvalo ječení. ,,Pane bože" šeptne a sedne si. Hrozně dupali a běželi sem. ,,Zito! On mi sebral mobil!" jekne Sam a všichni tři sem vběhnou. Překvapeně se na mě podívali. ,,Viděl jsem tvoji mámu" pronese Honza a já se zasměju. ,,Vyděsila tě co?". ,,Trochu" odpoví a já se zasměju. Štěpán šel k Zitě a vylezl na postel. ,,Co bude na večeři?" zeptá se a obejme ji. Jen jsem se na ně usmíval. ,,Vyber něco" šeptne k němu a on se zamyslí. ,,Nevím" odpoví a ona se zasměje. ,,Pizzu?" zeptám se a on vyskočí. ,,Jo! Pizzu! Sýrovou!" křikne a skočí na mě. Chytl jsem ho, aby nepřepadl. ,,A ty si dáš se mnou?" zeptá se a já přikývnu. Sam a Honza skočili za náma do postele. ,,Já chci slaninovou". ,,Já chci žampionovou!" zařve Sam a Zita na mě utrápeně koukne. ,,Já chci s chilli" řeknu k ní a ona se zasměje. ,,Jedna sýrová, žampionová a slaninová na půl a jedna s papričkama" pronese a oni začnou mrčet. ,,Už jsem řekla". Vstala a šla si pro mobil. Kluci si lehli vedle mě. ,,Nechápu jak s ní můžeš chodit" pronese Honza a já se jen zasměju. ,,Taky to nechápu" odpovím a usměju se na ni. Jen na mě vyplázla jazyk. Vlastně nechápu jak si taková holka mohla začít něco s takovým klukem. Kdokoli kdo by s ní chtěl být, by byl nejšťastnější na světe. A ona si vybrala mě. To je fajn.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby