Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Naposledy...

Pohled Vadima:

Po týdnu jsme se už normálně učili. Musel jsem si ještě napsat nějaký semináře, abych dohnal ten minulej rok, kdy jsem do té školy moc nechodil. Proč já radši nezačal hned makat? Nemusel bych tu teď sedět. Ale musel bych pracovat. Fajn. To radši budu sedět tady. Od včerejška jsem se Zitou nemluvil ani si s ní nepsal. Zlobím se na ni. Podvedla mě. Teda nepodvedla, ale podrazila. Projížděl jsem jí pořád Instagram a všech, se kterými chodí do školy, abych věděl co se děje. Jestli se třeba náhodou někde neobjeví. Už po tom dnu mi chybí. O prázdninách jsme spolu byli pořád a teď se uvidíme maximálně odpoledne. A to se mi moc nelíbí. Chvíli jsem přemýšlel, že jí napíšu. Ne! Já se nebudu za nic omlouvat a vnucovat se. Ať udělá první krok ona. I když vím, že to bude trvat dlouho.

Pohled Zity:

,,Jaký je váš cíl po těch letech co tu s námi jste?" zeptá se ředitel a já pokrčím rameny. ,,Nejspíš jít na vysokou" odpovím a on si to napíše. ,,To je dobře. Máte nějakou vybranou?". ,,Zatím ne" odpovím prostě a on si to zase zapíše. ,,Vidím, že jste si zapsala spoustu hodin angličtiny". Jen jsem přikývla. ,,Potřebuju ji vyšperkovat, abych z ní potom nemusela maturovat" řeknu a on přikývne. ,,Takže budete chtít potom ten test?". Zase jsem jen přikývla. ,,A maturita z matiky...". ,,Určitě ne" hlesnu a on si to zase zapíše. ,,Dobře. Děkuji za váš čas". Zvedla jsem se a odešla z ředitelny. Obměnila jsem se tam s jinou holkou a šla pryč. Tentokrát úplně. Jen co jsem vyšla před školu, myslela jsem, že tu Vadim bude. Nebyl. Jasně. Cítí se uraženě. To můj problém není. Úplně to převrátil. S Markem nic nemám. Měla jsem, ale nic mít nebudu. Je to jenom náhoda, že chodí se mnou do školy. Achjo Vadime, hrozně bych tě chtěla obejmout. Nakonec jsem se rozhodla udělat radikální věc.

Pohled Vadima:

Stál jsem před školou a kouřil s klukama. Když se k nám blížila Sára a nějaká její kamarádka, chtěl jsem se úplně zahrabat. ,,Nemáte oheň?" zeptá se a koukne na mě. Jen jsem jí zapálil cigaretu a zapalovač si schoval do kapsy. ,,Poslední rok co?". Jen jsem přikývl a kluci si ji prohlídli. ,,No nic... Měl bych jít" řeknu a ze země zvednu batoh. ,,Kam bys chodil?". Jen jsem se na ni zamračil. ,,Něco jsme si snad řekli" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Vždyť tu není" odpoví tiše a já jen pokývu hlavou. ,,Myslel jsem to vážně. Mám holku a nechci se s tebou ani bavit. Snad nejsi tak blbá" dodám a ona se zhluboka nadechne. ,,Tak jsi debil?" zeptá se naštvaně a kluci se na nás otočí. ,,Sáro klid. Jsme dospělí. Prostě mě nech" dodám a otočím se od ní. Samotnýho mě to překvapilo. Zita stála se založenýma rukama kousek od nás. Mám problém? Pomalu šla ke mně. ,,Ahoj" pronese a koukne na mě. Jen jsem přikývl. Podívala se na Sáru. ,,Ahoj Zito. Nemáš školu někde jinde?" zeptá se Sára a ona přikývne. ,,Jo. Přišla jsem za svým klukem" odpoví a Sára si ji prohlídne. ,,Slušivý" řekne posměvačně a já na ni překvapeně kouknu. Nikdy se nechovala nějak zákeřně. Spíš jako stíhačka. ,,Chceš taky něco slušivýho?" zeptá se Zita a ona se uchechtne. ,,Co jako? Mašli do vlasů?" zeptá se povýšeně a ta její kamarádka se zasměje. Zita úplně klidně natáhla ruku a dala jí pěstí. Všichni kolem nás zasyčeli. Sára jen seděla na zemi a držela si nos. ,,Drž se od něj dál" řekne prostě Zita a rozevře pěst. Vyděšeně jsem se na ni díval. ,,Jsi normální?" jekne ta její kamarádka a Zita na ni dupne. Hned odskočila.

Pohled Zity:

Pěkně mě bolela ruka, ale nemohla jsem začít fňukat, když si právě buduju respekt. Bylo tu dost lidí. Sára se zvedla a mračila se na mě. Kdyby alespoň nebyla o hlavu větší! ,,Nech ji" šeptne ta její kamarádka a já jen přikývnu. ,,Doma na tebe čeká tvoje kočka" řeknu a ona nadzvedne jedno obočí. Hned se podívala na Vadima. ,,Teď najednou mlčíš co? To jsem ti byla dobrá, když sis chtěl zašukat. To asi neví, jak jsi mi doma fňukal, že se s tebou rozejde, jenom protože jsme si dali pusu. Jseš pěknej děvkař" dodá a já se na ni zamračím. ,,Drž hubu" řekne prostě Vadim a stoupne si přede mě. Mě ale bránit nemusí! Odstrčila jsem ho a zase jí dala pěstí. Ta její kamarádka ji přidržela. Zezadu mě už držel... Myslím, že Leo. Vadim stál mezi náma a jen mlčel. ,,Ty jseš fakt hrdina" řeknu a vysmeknu se mu. Prostě jsem se otočila a šla pryč.

Pohled Vadima:

,,Jsi spokojená? Zase jsi mi všechno posrala. Jestli na mě ještě jednou promluvíš, tak tě rovnou pošlu do píče" řeknu Sáře a ona nad tím pokrčí rameny. ,,Jseš fakt mrdka" dodám si spíš pro sebe a jdu za Zitou. Kdybych věděl, že vážně přijde, možná bych se na to líp připravil. Když jsem ji doběhl, ani se na mě nepodívala. ,,Kolik nám je, že problémy řešíme takhle?" zeptá se naštvaně a já s ní trhnu. ,,Přísahám ti. Odháněl jsem ji. A nespal jsem s ní. A nikdy s ní nic neměl" dodám a ona přikývne. ,,Já vím" šeptne a já na ni překvapeně kouknu. ,,Tak kde je problém?". ,,Proč jsi nic neřekl?". ,,Co?" zeptám se a ona na mě koukne. ,,Proč jsi neřekl něco jako... "To není pravda?" Copak to byla pravda a jenom jsi nechtěl znovu lhát?" zeptá se a já mlčím. ,,Není to pravda. Nespal jsem s ní. A nefňukal jí doma. Nic z toho, ale mě prostě nebaví se před tebou pořád obhajovat. Kdykoli někdo něco řekne, tak čekáš co ti na to řeknu a mě to prostě už nebaví" zaprotestuju a ona přikývne. ,,Mně taky nebaví se pořád ptát, ale co mi zbývá, když nevím co od tebe čekat" odpoví a já se zarazím. ,,Co tím myslíš?". Jen mlčela. ,,Měli... By jsme si na chvilku dát pauzu. Chvilku se nevídat a třeba se k sobě vrátíme" dodá a vzhlédne ke mně. ,,Taky si myslím" odpovím a ona přikývne. ,,Takže... Jak to teď mezi sebou máme?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Asi... Já nevím" šeptne a sedne si na lavičku. Sedl jsem si k ní a tiše koukal do trávy. ,,Nechci se rozejít" řeknu a ona přikývne. ,,Já taky ne" odpoví a koukne na mě. ,,Ale teď... Nám tam moc překáží naši ex a nevyjasněný věci. Buďto si to můžeme vyříkat, nebo... Se rozejít a být alespoň kámoši". Přikývl jsem a dál pozoroval trávu. Poslední dva týdny to hodně dřelo. A radši než ji ztratit úplně, ji radši nechám jít vlastní cestou a sem tam ji vídat. ,,Já tě pořád miluju" šeptnu a ona přikývne. ,,Já tebe taky" hlesne a smutně se na mě podívá. Začínaly se honit mraky a začalo být čím dál víc dusno. Utřel jsem si sopel a povzdechl si. ,,Takže... asi jsme se rozešli co?" zeptám se a ona přikývne. ,,Jo" odpoví tiše a oba na sebe koukneme. Nedokážu uvěřit, že se to stalo. Vždyť já to ani nechtěl. Myslel jsem si, že to vyřešíme. Jenže já se prostě nedokážu přenýst přes toho Marka. A ona zřejmě přes Sáru. ,,Co teď?" zeptá se a já se postavím. ,,Měla by jsi jít domů a dělat si věci do školy, aby jsi odmaturovala" odpovím a ona si taky stoupne. Na hlavu mi spadla první kapka. Zita si utřela slzu a vzhlédla ke mně. ,,Vydrželi jsme skoro rok" řekne a já přikývnu. Jen jsem se pousmál. ,,Nebylo to tak hrozný ne?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Byl jsi světlo v mým životě" šeptne a utře si další slzu. Tentokrát jsem to už nevydržel. Taky mi jich pár teklo po tvářích. Zita se podívala na hodinky. ,,Měla bych jít. Honza má narozeniny" dodá a já přikývnu. ,,Jasně. Pozdravuj" odpovím a ona přikývne. Chvíli jsme tam ještě stáli. ,,Prosím... Dávej na sebe pozor" řeknu a ona se pousměje. ,,Pokusím se" hlesne a pomalu jde ke mně. Objal jsem ji a dal jí pusu do vlasů. Už nikdy neucítím jak voní. Už nikdy ji neobejmu. Už nikdy neuvidím její prsa. To snad nekončí ne? Třeba se k sobě nějak vrátíme. Nějak to zvládneme. Pořád jsem nechápal, že se to stalo. Sklonil jsem k ní hlavu a chvíli přemýšlel. Nakonec mi dala pusu. Teď se mi chtělo brečet už víc. Tohle je taky zřejmě naposledy. Rychle jsme se odtáhli. ,,Tak... Se měj" šeptne a já přikývnu. ,,Taky" hlesnu a oba odstoupíme. Jen se otočila a šla rychle pryč. Taky jsem se otočil a šel domů. Celou cestu jsem nad tím přemýšlel. Teď jsem ji nechal odejít. A tím mi ze života zmizela úplně. Nebudeme se moct vídat po tom co se mezi námi dělo. Takže... Zita už je jenom moje ex.

Koooonec. To jste nečekali co?

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby