Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Roční pauza

Pohled Zity:

Nervozně jsem stála na chodbě a klepala s nohou. Jen tak tak jsem to stihla. ,,Další prosím. Zita Marková". Vždyť jsem tu sama! Vešla jsem dovnitř. ,,Posaďte se". Nervozně jsem si sedla do křesla a koukla na něj. ,,Dobrý den. Jak se dnes máte?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Dobře" odpovím s úsměvem a on si něco nakliká na počítači. ,,Takže... Gratuluji. Dostala jste se k nám na školu" pronese a já na něj přikyvuju. ,,Počkat. Nekecáte?" zeptám se nechápavě a on se zasměje. ,,Nekecám, ale je tu menší problém...". ,,Jasně. Maturitní vysvědčení. Maturitu z češtiny jsem dělala minulý týden, protože jsem si špatně zapsala termín a...". ,,Nejde o vysvědčení. To nám sem přišlo dobře. Skvělé výsledky mimochodem" dodá a já jen přikývnu. ,,Problém je ten, že není místo v ročníku" dodá a já na něj jen koukám. ,,Vždyť jste říkal, že jsem se dostala" oponuju a on přikývne. ,,To jistě, ale naše třídy se skládají z dvou oborů a v tento moment vám nemůžu nabídnout místo v tomhle ročníku, ale mohu vás umístit jako čekatele" pronese a já přikývnu. ,,Ale nechci vám dělat naděje. Všichni nám potvrdili, že nastoupí. Jenom dva studenti se ještě neozvali". ,,Nerozhodují o tom, ale výsledky?" zeptám se a on přikývne. ,,Máte lepší maturitní hodnocení, ale oni mají spoustu mimoškolních aktivit a projektů a při vašem dodání údajů z gymplu, máme tušení, že jste si to tam asi moc neužívala" dodá a já jen mávnu rukou. ,,Jak pár vysklených oken může mít vliv na to jestli mě vezmete?" zeptám se naštvaně a on na mě něco ukáže. ,,Slečno... Nemá to vliv, ale jak říkám. Ve vašem přijímacím řízení jste nedokázala dostatečně obhájit sebe. O to nám jde. Nemáte dost bodů. Pokud se oba rozhodnou jít jinam, v tom případě vám bude místo nabídnuto. Pokud ale nastoupí oba, nebo i jeden, je mi líto" dodá a já jen tiše sedím. ,,A za normálních okolností. Kdybych maturitu udělala už v květnu a nevysklila tolik oken, dostala bych se?". ,,Teoreticky ano. Měli jsme ještě osobní pohovor. Na tom by jste si určitě dokázala nahnat pár bodů. Jste velmi... energická" řekne a prohlídne si mě. ,,Prosím... Já musím nastoupit už tenhle rok" zaúpím a on si povzdechne. ,,Mohl bych vám nabídnou místo v druhé třídě. Turismus" řekne a mírně se pousměje. ,,To ne. To dělat nechci" šeptnu a skloním hlavu. ,,Ještě máme přípravné kurzy na studium. Mohla by jste chodit tam, aby jste si během roku osvěžovala paměť a své znalosti. A další rok můžete normálně nastoupit" pronese a usměje se. ,,To je ale další rok. Nemůžete s tím ještě něco udělat? Nebo mám sehnat někoho kdo se přimluví... Můj bývalý ředitel mě přímo zbožňoval. Pomůže to?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Je mi líto. Jak jsem řekl. Když se ti dva zbylí nepřihlásí, máte to tu jasný. Ozveme se vám" dodá a já jen smutně přikývnu. ,,Dobře. Děkuju za vás čas" dodám a oba se postavíme. Podali jsme si ruce a on mi otevřel dveře. Pomalu jsem vyšla ze školy. Jediný na co jsem se zmohla, bylo si sednout na obrubník. Tohle jsem asi hodně pokazila.

Pohled Vadima:

Další koule skončila v díře. Poskočil jsem a otočil se na Ondru. ,,Platíš pivo" pronesu a on se na mě zamračí. ,,Zita tě to naučila! To je hrozně nefér" dodá tiše a jde k pultu. Dlouho jsme nebyli jen tak v hospodě. Viktor skočil na stůl a zabránil kouli, aby spadla do díry. ,,Kokote!" jeknu a on se začne smát. ,,Bliká ti mobil" pronese a já se podívám na stůl. Jen jsem se šel podívat kdo to byl. Zpráva od Zity. Asi už je doma. Nechal jsem to být a vrátil se za Ondrou. ,,No hra!".

Pohled Zity:

Měla jsem tam jít jindy. Ne dneska, když musím ještě jezdit kurva. Nejprve jsem odvezla Sise krabice s oblečením, co jsem doma našla, když byli kluci malí a potom jela Vadimovi vyzvednout prášky. Proč si tohle nemůže vyřešit sám? Robinovi jsem jela pro granule. Samozřejmě, že jsem mu vzala i nějakou hračku. Snad bude mít radost. Naposledy jsem jela k Vadimovým rodičům. Jen co jsem zazvonila, dveře se rozletěli. ,,Ahoj Zituško. Vadim nepřijel?" zeptá se jeho máma a já pokývu hlavou. ,,Jenom já. Snad vám to nevadí. Ale nebojte. Hned zase jedu" dodám a ona mě utiší. ,,To ne. Pojď si k nám sednout" dodá a táhne mě dovnitř. Rychle jsem se vyzula a podívala se na jeho tátu. ,,Hrdina tu není?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Je v lihu" odpovím tiše a on mi odsune židli. Sedla jsem si a podložila si hlavu. ,,Jenom jsem se sem chtěla stavit pro nějakou tašku. Vadim říkal, že si tu zapomněl nějaký oblečení" řeknu a on přikývne. ,,Je v pokoji" odpoví a já hned vstanu. ,,Nikam. Sedni si a dej si s námi kafe" pronese jeho máma a já si zase sednu. ,,Děje se něco?" zeptá se s úsměvem a já pokrčím rameny. Poslední dobou je beru, jako moje rodiče. Taky jsem s nimi víc jak s těmi svými. ,,Byla jsem ve škole a ředitel mi s lítostí oznámil, že mě nevzali do ročníku" odpovím a oni na sebe s otevřenou pusou kouknou. ,,Jak to?". ,,Neměla jsem dost bodů v aktivitě" odpovím smutně a z ničeho nic se rozbrečím. Hlavu jsem si položila na stůl. Vadimův táta mě hladil po zádech. ,,To ještě není konec. Třeba...". ,,Jediný způsob jak se dostat je, aby se další dva odhlásili, s čím prej nepočítá. Takže... Si to mám zopakovat další rok" dodám a ona na mě smutně kouká. ,,Řekni mi jméno a já to zařídím" pronese a já jen pokývu hlavou. ,,Jste moc hodná, ale asi to nechte. Je to nějaký znamení" dodám a on bouchne do stolu. ,,Tohle školství mě vážně vytáčí. To by se posrali kdyby mohli vzít jednoho člověka navíc?". ,,Zituško moc mě to mrzí" řekne tiše Vadimova máma a pohladí mě po ruce. ,,Jak to mám říct Vadimovi. Bude na mě zase křičet" zaúpím a oba na sebe překvapeně kouknou. ,,Proč by měl křičet?". ,,Říkal ať tam zajdu dřív" hlesnu a oni jen přikyvují. ,,Určitě to pochopí a kdyby se cokoli dělo, můžeš si k nám přijít. My ti moc rádi pomůžeme" řekne jeho táta a usměje se. ,,Jste moc hodní" šeptnu a setřu si slzy. ,,Myslíme to vážně. Rádi ti pomůžeme" dodá Vadimova máma a usměje se. Oba se na mě hrozně mile koukali. Přikývla jsem a děkovně na ně koukala.