Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Příprava

Pohled Vadima:

Koukal jsem z okna, jak venku svítí blesky. Pokaždé tak hrozně zahřmělo, že jsem měl husí kůži. Ondra si pobrukoval a sem tam se napil kafe. ,,Těšíš se domů?" zeptám se a on se zasměje. ,,Jasně, že jo. Týden jsem byl pryč jenom s tebou. Zase tě nechci alespoň měsíc vidět" dodá a já na něj pobaveně kouknu. ,,Copak ty se netěšíš?". ,,Hrozně" odpovím tiše a on se zasměje. Zase se ozval hrom a já se na něj otočil. Jen jsem ho pozoroval. Je to vyčerpávající. Týden jsme strávili v Budějovicíh kvůli něčemu, co vlastně ani dělat nebudeme. Pěkně nás podvedli. ,,Měli bysme asi víc komunikovat s těma lidma co po nás chtějí něco, pak se vyhneme takovýmhle skandálům" dodám a on přikyvuje. ,,Spíš bysme asi neměli jít po všem v čem jsou velký prachy, ale dělat něco co nás trochu dostane do podvědomoví. Takže Budějovice jsou z kola ven". Zastavil před domem a usmál se na mě. ,,Uvidíme se v pondělí" pronese a já jen pokývu hlavou. ,,To ne. Beru si dovolenou" odpovím a on se začne smát. Vylezl jsme ven a na hlavu si dal kapuci. Vzal jsem si z kufru tašku a ještě na něj mávl. Z kapsy jsem si vytáhl klíče a odemkl. Potichu jsem vešel a chtěl Zitu překvapit. Divil jsem se, že Robin neštěkal. Lehl si přede mě a vrtěl ocasem. Pohladil jsme ho a tašku si hodil ke zdi. Z kuchyně se ozývala hudba. Nakoukl jsem z poza rohu a díval se na Zitu. Seděla na lince a četla si nějakou knížku. Jedla kolečka okurky a kontrolovala čas. ,,Pss" syknu a ona zvedne hlavu. Dívala se kolem a odložila knížku. ,,Psss" syknu zase a ona trochu vykulí oči. ,,Robine!" jekne a on k ní běží. ,,Uuuu" zavolám a ona hned zpozorní. ,,Vadime?  Vadime!" jekne a běží ke mně. Ani jsem nevěděl, že si mě všimla. Zaječela a skočila na mě. ,,Konečně jsi doma!". Držel jsem ji u sebe a povzdechl si. ,,Chyběla jsi mi". ,,Ty mně taky" zaúpí a zvedne ke mně hlavu. Hned jsem ji políbil a zase ji objal. 

Pohled Zity:

Poskočil a vzal mě ze země. ,,Myslel jsem, že se už nedočkám!" křikne mírně a jde se mnou do obýváku. Lehl si a objal mě. ,,Jak ses měl? Co Ondra? Budeš tam jezdit častěji? Jestli jo, můžu jezdit s tebou?...". Utišil mě a pokýval hlavou. ,,Už tam nikdy nepojedu. Nikdy" dodá vážně a já na něj lítostivě kouknu. ,,Proč?". ,,Protože mám tebe a ty jsi tady. Už nikdy nechci jet někam daleko a ještě k tom na týden. Bylo to hrozný. Nikdo se se mnou nemazlil" dodá smutně a kouká na mě jako ublížený štěně. Zase jsem ho objala a opusinkovala mu obličej. ,,Udělala jsem ti oblíbený jídlo a upekla ti buchtu" pronesu. Úplně se mu rozzářily oči. ,,Buchtu? Prosím ano. Pojďme se najíst!".

Pohled Vadima:

Zita mi na hlavu hodila deku a pevně mě držela. ,,Hej! Podvádíš!" jeknu a ona se začne smát. Sedla si na mě a dělala jakoby nic. Shodil jsem ji ze sebe šlápl na ni. Nemohla se zvednout. Dostala KO. ,,Vyhrál jsem" pošeptám a ona na mě s otevřenou pusou kouká. ,,Podváděls". ,,Jo, ale ty sis začala!" oponuju a ona na mě začne dělat ksichty. ,,Bla, bla, kdo se ptal, hm? Nikdo. Uvědom se" dodá naštvaně a já se začnu smát. Nakonec se taky začala smát. ,,Kdo teď prohraje, uklízí kuchyň". ,,Fajn" odpoví a potřásneme si rukou. ,,Bez podvádění" dodám přísně a pořád ji držím za ruku. Zmáčkl jsem ji a ona měla pořád kamenný výraz. ,,Dobře" odpoví a ještě jednou si potřásneme. ,,Vyber si postavu". ,,Dobrý... Já věřím svýmu rusákovi" odpovím a ona si mě prohlídne. ,,Fajn. Taky si ho nechám". Odhodlaně jsme na sebe koukali. Dneska už vážně nechci uklízet kuchyň. Nejradši bych jen hrát UFC. ,,Dáme jenom první kolo" pronesu a ona se na mě pootočí. ,,Ty ale vždycky vyhraješ první kolo" oponuje a já jen pokrčím rameny. ,,Hajzle" pošeptá a já se začnu smát. Ani ne pár sekund a Zita už ležela na zemi. Viděl jsem na ni, že se fakt snaží. Ale já tu kuchyň uklíze vážně nebudu. ,,Dostalas KO! Táhni uklidit kuchyň!" křiknu a ona na mě jen kouká. Myslel jsem, že po mě začne řvát a mlátit mě, ale ona jenom seděla. ,,Ty jseš ultra kokot" pronese a já se začnu smát. ,,Vyhrál jsem!" křiknu znova a začnu běhat kolem gauče. Jen tam seděla a smála se. Vzal jsem Robina do náruče a skákal s ním kolem Zity. Ta se začala hrozně smát. ,,Chudák!" jekne se smíchem a já ho položím na zem. Stála na gauči a jen kývala hlavou. ,,Zlato uklízíš kuchyň" pošeptám a ona si mě přitáhne. Políbila mě. Chytl jsem ji za zadek a posunul si ji blíž. Pomalu slezla dolů a vedla mě do ložnice. Úplně jsem oněměl. Otevřela dveře. V ložnici svítily svíčky. ,,Ty ses na mě nachystala, jo?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Nebo tu byl někdo před tebou" odpoví a já se na ni zamračím. Zasmála se a sundala si triko. Zase mě políbila. ,,Že tu nikdo nebyl?" zeptám se a ona na mě pobaveně koukne. ,,Nebyl" odpoví a já ji vezmu. Jekla a zasmála se. Položil jsem ji na postel a zase ji políbil. Pořád jsem nad tím přemýšlel. On tu klidně někdo být mohl a já bych si toho nevšiml. Sakra Vadime! Nikdo tady nebyl!

Opláceli jsme si pusy a nasmívali se na sebe. ,,Že jsi tady vážně někoho neměla?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Neměla. Přísahám. Co by tady dělal, když jsem čekala na tebe?" zeptá se a já se zasměju. ,,Nevím". ,,No vidíš ty blbče. Ty jseš nepřekonatelnej" dodá tiše a zase mě políbí. Zakryla mě a zase mě políbila. ,,Tak hrozně jsi mi chyběl" pošeptá. ,,Ty mně taky" odpovím a ona se na mě pobaveně podívá. ,,Že ty přemýšlíš nad tím, koho bych tady mohla mít?" zeptá se a já se usměju. ,,Ne?". Dala mi mírnou facku a zase mě políbila. Posadil jsem ji na sebe.

Pohled Zity:

Nenápadně jsem se podívala na hodiny. Za půl hodiny přijede Jonáš. Jo. No. To jsem mu asi zapomněla říct. Stala se taková věc, že Jonáš je v práci a Sisa má noční. No a já přece nemůžu nechat Jasmínu někde s cizím na hlídání ne? ,,Pojď ještě. Týden jsem tě neviděl a potřebuju tě. Hrozně moc tě potřebuju a chci" pošeptá a já se zasměju. ,,Já vím lásko, ale... Za chvilku příjde návštěva" odpovím a on se natáhne pro mobil. ,,V deset? Kdo jako?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Taková jedna holčina. Moc tě miluje a dlouho tě neviděla" odpovím a on se zamyslím. ,,Máma?". ,,Wtf? Debile, ne? Jasmína. Slíbila jsem, že ji pohlídáme" řeknu a on zamručí. ,,Měli jsme být sami. Milovat se, odpočívat a pak se zase milovat" zamručí a na hlavu si dá polštář. ,,Uspím ji a můžeme zase pokračovat". ,,To už nebude ono. Když jsme tu sami, tak můžeme dělat bordel" oponuje a já ho hladím po hrudi. ,,Nedělej. Jsi rád, že ji zase uvidíš". Chvíli mlčel a nakonec si sundal polštář z hlavy. ,,Máš pravdu" odpoví tiše a já si na něj lehnu. ,,Ještě máme půl hodiny" pošeptám a on se oklepe. ,,Jenom? Achjo. Tak já to nějak zrychlím" pronese a já se začnu smát. Ze zdola se ozval zvonek. ,,Půl hodiny, jo?" zeptá se naštvaně a já se jen usměju. ,,Asi jsem to blbě vypočítala". Shodil mě ze sebe a oblíkl se. 

Pohled Vadima:

Otevřel jsem dveře. ,,Nazdar brácho!" jekne mírně Jonáš a obejme mě. ,,Nazdar. Tak kde ji máš?" zeptám se a on ukáže do auta. ,,Dojdi si pro ni". Obul jsem se a na hlavu si dal kapuci. Jen co jsem otevřel dveře, už ke mně natahovala ruce. ,,Stlejdo!" jekne a já ji odpoutám. ,,Ahoj čiči. Jak se máš?". ,,Doblý" odpoví a obejme mě. ,,No ještě aby ne. Tak co budeme dneska dělat?" zeptám se a ona se zamyslí. ,,Dáme si dojtík". ,,Žádnej dortík" pronese rázně Jonáš a ona se začne smát. ,,Pejsek!". Pustím jsem ji na zem a ona se rozeběhla za Robinem. ,,Tak hrozně vyrostla!" jeknu a on se zasměje. ,,Je to kvítko. Ohmatává zdi, kouše do všeho co vidí a pomalovala naši kočku temperama. Dávejte si na ni pozor" dodá a já slyším křik. ,,Jasmi. Polož to". Oba jsme se podívali dovnitř. Zita tam stála a brala jí tužku. ,,A ráda kreslí. Taky si dejte pozor" dodá a já se na něj pobaveně podívám. Zita k nám došla a objala ho. ,,Ahoj. Děkuju moc. Nechtěl jsem ji vozit k mámě. Teď si prožívá takový období...". ,,Menopauza?" zeptá se Zita a on se uchechtne. ,,Ne. V práci mají problémy...". ,,Ať si zajede na slet čarodějnic. Je to tam moc fajn prej" odpoví a já se na ni zamračím. Jonáš se začal smát. ,,Vyřídím... Jinak. Tady máte její věci a jenom vás chci upozornit ať jí nedáváte moc cukru, protože pak je jak na fetu a... Je alergická na mlíko. Tak bacha" dodá a Zita jen přikývne. ,,Zvládneme to". ,,Já vím. Miluju vás. Papá lásko!" jekne a rychle zmizí. Jasmína k nám přiběhla a provinile se dívala do země. ,,Tetooo? Já bych chtěla dojtík" pronese a já si k ní kleknu. ,,Dáme si jo?". ,,Žádnej dortík. Půjdeš spinkat" dodá Zita a ona na ni smutně koukne. ,,Podívej se na ni. To tě musí zlomit!". ,,Smutný očka na mě neplatí. Když dostane dortík, nebude žádnej S E X" vyhláskuje. ,,Tak jo. Do hajan. I pejsek jde spinkat" dodám a zvednu ji. ,,Stlejdo dojtík pjosím". ,,Lásko uděláme dohodu, jo? Dortík ráno, jak se vyspinkáš. Na večer se nesmí dortíky. Bude tě bolet bříško" dodám a položím ji do postele. Klekl jsem si k ní a usmál se na ni. Přišel Robin a skočil taky na postel. ,,Chceš, aby spal pejsek s tebou?". ,,Jo!" jekne a otočí se na něj. ,,Zvládneš to? Nebudeš se bát?" zeptám se zase a ona pokýve hlavou. ,,Tak jo. Dobrou noc, ať tě blechy štípou celou noc" pronesu a ona se zasměje. Myslel jsem, že ji budu muset uspávat dýl, ale dobře ji to naučili. ,,Zito?" zavolám a prolízám dům. Na zemi leželo její oblečení. ,,Kde pak jsi?" zeptá se a jdu podle oblečení. Už seděla na lince a pila víno. ,,Dáš si taky?" zeptá se a já ji rychle vezmu. Jekla a na poslední chvíli vzala flašku. ,,Dám si potom" odpovím tiše a ona se chechtá. Zavřel jsem za sebou a rovnou jí rozepl podprsenku. Kéž by to takhle mohlo být pořád.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby