Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Au moje <3

Pohled Vadima:

Houpal jsem nohama a on si mě prohlížel. ,,No dobře. Zdá se, že jste prodělal mini infarkt. Jak je to možný? Říkal jsem vám, aby jste si to naplánoval" dodá a já přikývnu. ,,Plánoval jsem. Akorát to nějak nevyšlo" odpovím a on jen kýve hlavou. ,,Dost mě to vylekalo" pronesu po chvílí a on si sundá brýle. ,,Nedivím se, ale v dnešní době to není nic neřešitelného. Spíš mě překvapuje, že jste si ničeho nevšiml dřív" dodá a já jen pokrčím rameny. ,,Já jsem to spíš nechtěl řešit" odpovím a on se zasměje. ,,Už je čas na sebe dávat trochu větší pozor" pronese a já jen přikyvuju. Oblíkl jsem si triko a sedl si na židli. ,,Jak jste si užil projížďku sanitkou?". ,,Zajímavý zážitek" odpovím a on se uchechtne. ,,Vyšetření dopadlo dobře. Ale trochu se šetřete. Máte tam nějaké nálezy a dnešní incident mě jenom usvědčil, že to budeme muset řešit. Vidíte tyhle dvě křivky? To je cholesterol a tlak. Obě hodnoty máte hrozně zvýšené. Předepíšu vám dvoje prášky. Budete je brát každý den, na lačno a uvidíme se zase po měsíci. Pošlu vás na krev a budeme to hlídat" dodá a já jen přikyvuju. ,,Takže můžu jít domů?". ,,Chcete?" zeptá se a já začnu rychle kývat hlavou. Zasmál se a podal mi předpisy. ,,Kdy vás přivezli?" zeptá se a já se natáhnu pro mikinu. ,,Včera ráno. Moje žena začala panikařit, tak jsem to radši neriskoval. Nesnáším když brečí" dodám a on si založí ruce. ,,Taky to znám. Jednou spadnete ze schodů a už vás vodí za ručičku" pronese a já jen pobaveně přikyvuju. ,,Moje žena je stejná. Jakmile se nám narodilo druhé dítě, chová se jako kvočna". Oba jsme se začali smát. ,,Taky máte dítě?". ,,Jedno" odpovím a on se pousměje. ,,Jak se jmenuje?" zeptá se a mně dojde, co dělám. Vždyť já se s ní bavím, jakobych měl rodinu! Co mi je kurva? Chvilku mám doma děcko a už fotrovatím. ,,Jasmína" odpovím a on se pousměje. ,,Kdo vybíral? Vy nebo žena?". ,,Žena" odpovím tiše a on mě vede ke dveřím. ,,Ty ženský mají stejně smysl pro jména, co?" zeptá se pobaveně a já jen přikyvuju. Otevřel mi dveře. Oba jsme vyšli. Hned jsem si všiml Zity. Zvedla se a i s Jasmínou šla rychle ke mně. ,,Jak ti je?" zeptá se rychle a já přikývnu. ,,Dobrý. Cítím se skvěle" odpovím a ona mě obejme. ,,Dobrý den" řekne k němu a on se na ni usmívá. ,,Dobrý paní Tkačenková. Vadim mi o vás vyprávěl. Vypadáte mladě. Kolikpak je Jasmínce?" zeptá se a ona na mě nechápavě koukla. ,,Rok" odpoví tiše a on si nás prohlídne. ,,Taková pěkná rodinka. No nic. Vy vše víte a vy na něj dávejte trochu pozor, ať tu s námi je ještě dlouho". ,,Děkuju. Nashledanou" řeknu rychle a podám si s ním ruku. Tlačil jsem Zitu dopředu, aby šla k východu. ,,Co jsi mu řekl?" zeptá se pobaveně a zastaví se. ,,Jen jsem přeřekl. Omylem jsem žekl, že moje žena je hysterka...". ,,Měl si infarkt" jekne a já ji utiším. ,,Slabej. Malinkej, asi jako ty. Nikdo to vědět nemusí" dodám a dám jí pusu. ,,Tati!" jekne Jasmína a natahuje se mi po krku. Vzal jsem si ji od ní a Zita jen tiše stála. ,,Co jsi provedla?" zeptám se odhodlaně a ona pokrčí rameny. ,,Já... Jsem myslela, že umřeš, tak jsem zavolala Danče a ona to nějak řekla Ondrovi a on to nějak řekl..." nenechal jsem ji to doříct. ,,Kolik tu je lidí?" zeptám se a ona skloní hlavu. ,,Zito" řeknu rázně a ona pokrčí rameny. Jen co jsme vyšli z nemocnice, stála tam máma s tátou. Ondra, Michal a Danča. Dokonce tu byl i Leo a jeho holka. ,,Jseš normální?" zeptám se a ona tiše stojí. ,,Vadimku! Pane bože. Co se dělo?" jekne máma a jde ke mně. ,,Nech mě" šeptnu a ona se zarazí. ,,Co se stalo kámo?" zeptá se Ondra a já na ně naštvaně koukám. ,,Vy jste se stali. To je kvůli vám a všem vašim hovorům. Nejprve mi volal Pepis, že Yana rodí a je to vážný, potom jsi mi volal ty, že je Viktor ve vězení a potom jste se přidali vy dva s rozvodem. Radši mě nechte a vynechejte mě ze svých problémů" dodám naštvaně a Zita mě chytne za ruku. ,,Ty mě taky nech. Kdyby jsi nebyla hysterka nic se neděje. Jsem v pohodě" dodám a naštvaně se otočím. ,,Tam nen auto" šeptne Zita a já mávnu rukou. ,,Nejedu domů".

Pohled Zity:

Otočila jsem se na ně. ,,Já... Asi pojedu domů" šeptnu a Leo mě obejme. ,,Není to tvoje chyba" pronese jeho mamka a já přikývnu. ,,Neměla jsem to nikomu...". ,,Myslela si, že je to vážný a je dobře, že jsi dala vědět. Ho to zase přejde" dodá Ondra a usměje se na mě. ,,Oňo nech ji. My asi půjdeme" řekne tiše Leo na mávl na ně. Poslední tam zůstala Vadimova máma a táta. ,,Vážně se chcete rozvést?" zeptám se a oni na sebe kouknou. ,,Už delší dobu nad tm přemýšlíme" odpoví tiše jeho táta a já na ně je se slzami v očích koukám. ,,Vadima to bolí. Hodně ho to bolí. Mě už nebaví ho utišovat, když pláče. Mohli jste mu to říct nějak ohleduplně a ne mu volat, když ještě ani nevíte, jak to dopadne" řeknu a oni mlčí. ,,Je dospělej" pronese jeho máma a já přikývnu. ,,Ale i tak je to váš syn a vy jeho rodiče. Má vás rád a záleží mu na vás. Každý děcko by to vzalo. Ať už je z fungující rodiny, nebo ne, vy jste s nm celý život a vždycky ho to bude bolet, ale sám vám to neřekne. Nechce nikoho přesvědčovat, i když ví, že dělá chybu" dodám a kouknu na Jasmínu. ,,My to s ním probereme". ,,Teď už je asi pozdě. Vadim odešel a já jdu taky. Musím ji dát spát" dodám a oni na mě lítostivě koukají. ,,Jsem rád, že tě má". ,,Nashledanou" řeknu tiše a jdu k autu. Beztak šel zase chlastat a vrátí se až zítra ráno.

Pohled Vadima:

Seděl jsem v parku a koukal na kačenu v rybníku. Kačena debilní. Si o sobě myslí bůh ví co. Slyšel jsem za sebou kroky. ,,Ahoj" prudce jsem se otočil a táta si sedl vedle mě. ,,Nazdar" odpovím a on se jen usměje. ,,Jseš tvrdohlavej jako beran" pošeptá a já jen pokývu hlavou. ,,Nejsem". ,,Jsi" oponuje a jen na mě pobaveně koukne. ,,Trochu". Zasmál se a ruku mi dal kolem ramen. ,,Nezlob se na ni. Hrozně se o tebe bála" dodá a já přikývnu. ,,Nezlobím se na ni. Je taková a... nemám jí to za zlé" dodám a on přikyvuje. ,,Zlobím se na mámu". ,,Hochu neřeš to. Tebe to vůbec nemusí trápit" řekne pobaveně a já na něj nechápavě kouknu. ,,Jste moji rodiče ne?". ,,Ale to jo, ale tohle je naše věc. Ty se radši starej o Zitu" dodá a já přikývnu. ,,Měl bych. Asi jela domů, že?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Řekl jsem jí ať počká, že se vrátíš" pronese tiše a fikaně na mě koukne. ,,Achjo" pošeptám a zvednu se. Taky se zvedl a pobaveně šel za mnou. ,,Kluku já tě mám přečtenýho".

Pohled Zity:

Seděla jsem v autě a jen koukala z okna. Někdo zeklepal na straně spolujezdce. Vylezla jsem ven a šla za ním. ,,Jedeme domů?" zeptá se tiše a já jen pokrčím rameny. ,,Pokud ještě někam neutečeš" odpovím a on se zasměje. ,,Jsem idiot". Přikývla jsem a pořád od něj stála daleko. Nakonec jsem k němu rychle došla a objala ho. ,,Bála jsme se o tebe" pošeptám a on mě pohladí po vlasech. ,,Já vím a mrzí mě to. To co se stalo" dodá a já jen mávnu rukou. ,,Pojď. Nasedej a jedeme". ,,Vlastně... Táta nás pozval na oběd. Jestli se ti chce, teda" dodá a já se na něj pousměju. ,,Jo. Proč ne" odpoví a on mi dá pusu. Tenhle krok mě překvapil. Myslela jsem, že se na ně zlobí, ale zjevně... Se zlobí jenom na mámu. Což je vlastně dobrý.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby