Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Není to prča"

Pohled Vadima:

Hrozně smutně jsem seděl v kuchyni a poslouchal pláč. Jak Zity, tak Jasmíny. Všechny moje city jsou pryč. Jako kdyby se vypařily a zbyl jsem jen já a moje chorá hlava. Do piče!

Flashback:

,,Uspi ji" šeptnu a Zita odběhne z kuchyně. ,,Já se snažím!" křikne a donese si ji sem. Vzal jsem si pořítač a šel s ním do obýváku. Přiběhl Robin. Lehl si vedle mě. ,,Ty smrdíš!" jeknu a vstanu. Otočil jsem se a na gauči byl otisk psa. ,,Já se na to vyseru!" křiknu a jdu do pracovny. Zabouchl jsem za sebou dveře a sedl si za stůl. Zita je hned otevřela. ,,Vadime můžeš mi...". ,,Pracuju" šeptnu a ona si povzdechne. Z kuchyně se zase ovala Jasmína. ,,Uspi ji" řeknu rázně a Zita odejde. Zase se s ní vrátila a řev se spustil znovu. ,,Zito. Jdi s ní nahorů sakra!" jeknu. Zita jen mlčela. ,,Vadime já se vážně snažím...". ,,Ale málo. Proč jsi teda doma, když se nedokážeš o nic postarat? Už týden! Celý týden brečí, doma je chaos, Robin se zase v něčem vyválel a já nemám klid na práci. Mám deadline a do zítra musím zařídit jednu kolaudačku. Dokážeš mi udělat laskovost, vzít si děcko, psa a jít do prdele?" zařvu a Zita jen vydechne. ,,Promiň" šeptne a zavře dveře. Všechno se utišilo. No teda. Myslel jsem, že bude jančit. A ona byla v klidu. Hustý. Zase jsem si otevřel dokument a začal psát. Po chvilce mi to bylo divný. Ona po mě nezačala hulákat. Ty vole. Rychle jsem se zvedl a otevřel dveře od pracovny. Pomalu jsem obečel celý dům. Vešel jsem do ložnice. Zita balila batoh. ,,Co děláš? Kde je Jasmína?" zeptám se a ona se na mě prudce otočí. ,,Teď... Si vem ten batoh, vem si klíče od auta a vypadni" řekne tiše a já na ni nechápavě kouknu. ,,Co?". ,,Okamžitě odejdi" pronese a já kouknu do postýlky kde spala Jasmína. ,,Ale lásko...". ,,Jestli chceš, abych se vážně hodně nazlobila, tak tu stůj, ale pořítej s tím, že ti rozkopu držku" řekne a pomalu mě strká z pokoje ven. ,,Nejdu nikam. Potřebuju pracovat!" ohraním se a ona se pousměje. ,,Kdyby jsi teď věděl, jak hrozně potlačuju vztek, tak by jsi omdlel. Nechtěj, abych křičela, protože potom začne Jasmína brečet a Robin začne štěkat a běhat po domě. Tak se sbal a jdi si pracovat do aleluja, ale já mám teď práci, abych tu nějak přežila!" jekne mírně a hrozně mi mačká ruku. Ani jsem nevěděl, že dokáže takovou sílu vyvynout. ,,Fajn. Všechno bude lepší než být v tomhle baráku" šeptnu a trhnu s rukou. Letmo jsem se podíval na zápěstí. Měl jsem tam otiskl její ruky. Vzal jsem si od ní věci a vzal si notebook. Jen co jsem bouchl dveřmi, se mi ulevilo. Čerstvý vzduch a svoboda.

Jen co jsem do kanceláře, jsem se zhrozil. ,,Co tady děláš?" zeptám se nechápavě a Ondra se na mě podívá. ,,Co tady děláš ty?" jekne a oba jdeme k sobě. ,,Já se ptal první!". ,,Já jsem tu dýl!" ohraní se a já si jen založím ruce. ,,Doma není klid. Potřebuju pracovat" dodám a on přikývne. ,,Já taky. U nás jsou Daniely rodiče a já se s ní pohádal. Přespím tu" dodá a já si udupnu. ,,A co mám jako dělat?" zeptám se naštvaně a on se ušklíbne. ,,Vrátit se domů. Máš tam děcko" dodá a já si zas epobalím věci. ,,Není to moje děcko!" křiknu a jdu zase pryč.

Endflashback:

Asi pořád neví, že jsem se vrátil. Přemýšlel jsem co budu dělat. Asi jako první by to chtělo vyčistit tu sedačku. Ale hlavní je, zbavit toho psa smradu. Přivázal jsem ho ke stromu a ocákal ho hadicí. Ten debil se mezitím namotal a nemohl se ani hnout. To jsou starosti tohle.

Pohled Zity:

Usla. Já ji konečně uspala. Nebo už prostě nevydržela řvát. Pomalu jsme se zvedla a vyšla z ložnice. V domě byla tma. Nepamatuju si, že bych zhasínala. Sešla jsem schody. Voněla tu večeře. Taky si nepamatuju, že bych ji dovařila. Robin ležel u krbu a přes sedačku byla přehozená deka. Z koupelny se ozývala tekoucí voda. Rychle jsme tam běžela. Co když jsem to zapomněla vypnout a my se vytopíme? Narazila jsem do futer a jen tam zůstala stát. ,,Vadime" hlesnu a on se na mě otočí. ,,Ahoj" pronese a já na něj nechápavě koukám. ,,Já... Se omlouvám" řekne a mírně se usměje.

Pohled Vadima:

Rychle šla ke mně a dala mi facku. ,,Co je...". ,,Jak jsi mě tu mohl nechat samotnou s děckem?" zaúpí a obejme mě. Pevně jsme ji zmáčkl a povzdechl si. ,,Promiň, ale vrátil jsme se a chci ti pomoct. Nebudu na tebe křičet" dodám a ona se uchechtne. ,,To by bylo fajn". Taky jsme se zasmál. ,,Napustil jsem ti relaxační vanu... Nějaký články říkaly ať tam hodím nějakou sůl, ale měli jsme je kuchyňskou...". ,,Nedal jsi ji tam, že ne?" zeptá se vyděšeně a já se zasměju. ,,Ne. Nedal jsme tam nic. Jenom pěnu" dodám a ona se pousměje. ,,To děcko je dítě satanovo" šeptne a zase mě obejme. ,,Já vím" odpovím se smíchem. Houpal jsem s ní a dával jí pusy do vlasů. ,,Nechceš do té vany se mnou?" zamumlá a já jen přikývnu. ,,Proč ne".

Pohled Zity:

Oba jsme se smáli a váleli se po sobě. ,,A pak jsem tam přišel a byl tam Ondra" pronese a já se zasměju. ,,Daniela říkala, že se nesnáší s její mámou" odpovím a on přikývne. Chvíli bylo ticho. ,,Co uděláme s tou sedačkou?" zeptá se a já se uchechtnu. ,,Vyčistíme ji" odpovím a on se na mě pobaveně podívá. ,,Víš proč je tam ta deka?". ,,Povlaky jsou sundat blbče" řeknu prostě a on vypadá, jakoby mu blesko. ,,Aha" šeptne a já se začnu smát. Chytil mi hlavo a ponořil mě. Rychle jsem vyskočila a z očí si setřela pěnu. ,,Neudělals" šeptnu a on drží smích. Přikyvoval a dělal jakoby se nic nedělo. Stáhla jsem ho a obličej mi ponořila. Jediný co jsem viděla byly bublinky. Stiskl mi sthno a vynořil se. Z nosu mu vytekla voda a začal kašlat. ,,Blbko!" jekne a já se jen směju. Přesunul mě na něj a chytl mě za zadek. Jekla jsme a jen se mu dál smála. Sklouzla jsem po něm a lehla mu na břicho. Usmál se a políbil mě. ,,Víš, že jsme vlastně nějak zapomněli na tvoje narozeniny?" zeptá se a já na něj pobaveně kouknu. ,,Co? Vždyť jsi mi dárek dal" odpovím a on se zasměje. ,,To jo, ale neproběhla žádná oslava a s tím vším kolem Jasmíny, jsme úplně zapomněli na to, že jsme někdy míchali sex. Třeba" dodá a já se začnu smát. ,,Jo? Takže sexu se ti zachtělo. No nepovídej" šeptnu a on se jen začervená. ,,Pochop mě". ,,Já tě chápu" odpovím tiše a sjedu rukou níž. Vadim se oklepal a jen se usmál. ,,Nechceš na naši ušpiněnou sedačku?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Já jsem spokojená tady" odpovím a on mi zmáčkne stehno. Kousla jsem ho do krku a nakonec mu dala pusu. Jakmile mu začalo tikat oko, všeho jsem nechala. Vydechl a přímo po mě chňápl. ,,Pokračuj!". ,,A já nic?" zeptám se a smutně na něj kouknu. ,,Nesnáším, když mi tohle děláš" zamručí a já se zasměju. ,,Taky nemám ráda, když mě svážeš" šeptnu a políbím ho. ,,Ale jo. Máš to ráda" odpoví a hrubě mě zmáčkne. ,,Jo mám" jeknu mírně a on se zasměje.

Pohled Vadima:

Z ničeho nic se zvedla a vylezla z vany. Stékala po ní pěna. Natáhla se pro ručník a jen se mi smála. Chtěl jsem se zvednout. ,,No jen zůstaň" pronese a odběhne. Po chvíli se vrátila a položila vedle mě víno. ,,Anooo" hlesnu a ona za mnou skočí. Objala mě a nasmívala se na mě. ,,Jseš vyrelaxovanej?". ,,Celkem jo" odpovím a ona se natáhne pro flašku. Napila se první a hned mi ji podala. Jen jsme tam tak leželi a mazlili se. Však ono je jestě dost času.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby