Pohled Vadima:
Balil jsem dárky a poslouchal, jak mrčí za dveřmi. Začala na ně škrabat. ,,Pusť mě dovnitř" zaúpí. ,,Ještě ne" odpovím prostě a Robin vyskočí na postel. ,,Proč tam ten pes být může a já ne? Jsem tvoje holka!" jekne a zase začne klepat. ,,On nemluví" odpovím a ona si něco začne povídat pro sebe. ,,Pusť mě!" jekne a já se jen začnu smát. Už zabalené dárky jsem si schoval do skříně a odemkl dveře. Hned sem vběhla a skočila na mě. ,,Kam si je dal?" zeptá se rychle a já si s ní lehnu do postele. ,,Nebudeš je hledat. Pro tebe tam stejně nic není" odpovím a ona založí ruce. Svalil jsem ji pod sebe a zmáčkl ji. Oba jsme se začali smát. ,,Kolik je?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Měli by jsme jít" dodá a já přikývnu. Vstal jsem a mávl na ni. ,,Běž" pronesu a ona na mě nechápavě koukne. ,,Co?" jekne a jde ke mně. ,,Beru ty dárky. Jdi pryč!" křiknu a ona bouchne dveřmi.
Pohled Zity:
Všechny krabice jsem odnesla do auta a pořád se na něj mračila. ,,Bože ty jsi trapná" šeptne a já za ním začnu utíkat. Skočila jsem na něj a do obličeje mu hodila sníh. Začal prskat a křičet. Hned jsem se začala smát. Do chvíle než mi hodil sníh do bundy. Vykřikla jsem a on mě z něj shodil. ,,Škoda, že tě teď nemůžu svázat" šeptne a oba na sebe pobaveně koukneme. Proběhl kolem nás Robin a skočil na zadní sedadla. ,,Asi jedeme co?".
,,Veselé Vánoce! Jak to zvládáš zlato?" dodá jeho máma a já na ni nechápavě kouknu. ,,A co jako?" zeptám se a ona se usměje. ,,Nic. Ty Vánoce. Nějaký Vánoční shony" dodá a já na ni nechápavě kouknu. ,,Zita udělala mňamky" pronese Vadim a já přikývnu.
Pohled Vadim:
,,Mňamky? No pojď za mnou!" jekne táta a natáhne se k ní. ,,Vadime?" zeptá se tiše máma a já přikývnu. ,,Jo já vím. Vzala si nějaký prášky a je... Trochu mimo" šeptnu a ona přikývne. ,,Jasně. No. A co mám dělat?" zeptá se a já mávnu rukou. ,,Nic. Hlavně nic nedělej. Prostě se s ní bavte normálně, jako do teď" odpovím a ona tiše přikyvuje. ,,Jdu to říct tátovi...". ,,Mám pro tebe menší překvápko" šeptne a já na ni nechápavě kouknu. Ze skříně vyskočila Yanna a její přítel. Objala mě a začala křičet. Nakoukla sem Zita a táta. ,,Jo. Ehm. Tohle je Zita" pronesu a sestra jde k ní. Obě se prohlížely. ,,Moje sestra Yanna" řeknu k Zitě a stoupnu si za ni. Pootočila se na mě. Hned se usmála a natáhla k ní ruku. ,,Hodně jsem o tobě slyšela" řekne rázně a Yanna se začala smát. ,,Máma mi o tobě taky hodně vyprávěla. Konečně někdo kdo dokázal Vadima uklidnit!" jekne a obě se začnou smát. ,,Můj přítel Pepis!" pronese a ona si s ním podá ruku.
Pohled Zity:
,,A proč nejsi se svojí rodinou? Máma tě ukecala?" zeptá se a já se umlčím. Pořád se na mě usmívala a čekala na odpověď. Všichni se na mě podívali. Jenom ona a Pepa se dál usmívali. ,,Ehm". Nedokázala jsem nic říct. ,,Pojď. Pomůžeš mi se salátem" pronese Vadimův táta a táhne mě pryč.
Pohled Vadima:
Naštvaně jsem na ni koukal. ,,Co jsem řekla?" zeptá se tiše a máma ji utiší. ,,Zitě umřela maminka. Na Štědrý den. Nějak jsem vám to zapomněla říct" dodá tiše a já jen přikyvuje. ,,Ježiši. Ježiši! Nechtěla jsem nic říct! Dělej něco" řekne ke mně a já přikývnu. ,,Jo. Dobrý. Je v pohodě. Akorát se vyvarujte tématu rodina, smrt, Vánoce, rozhochy pohřby a tak" dodám a oni na mě jen tiše koukají. Cítím v kostech, že se něco hrozně pokazí.
Pomalu jsem přišel k Zitě. ,,Lásko. Za chvilku příjde Jěžíšek" pronesu a posadím ji na linku. Zasmála se a pobaveně na mě koukla. ,,Takhle brzo?" zeptá se a já přikývnu. ,,U nás to chodí takhle... Dáme si věčeři, příjde Jěžíšek, máma nám řekne nějakej proslov a potom pijeme" dodám a ona se zasměje. ,,A najde mě tu Ježíšek?" zeptá se a já na ni pobaveně kouknu. ,,Myslím, že jo. Řekl jsem mu, že jsme letos tady. Víš... Chodíme spolu na Velikonoce pít" dodám a oba se zasmějeme. ,,Vadime?". Poskočil jsem a ona jen smutně koukala do dlaní. ,,Myslím, že je čas na marťánka" šeptnu a jdu jí pro kabelku. ,,Vadimku...". ,,Teď ne" šeptnu a vracím se k ní. Všichni nás pozorovali. Natočil jsem jí vodu a postavil to před ni. ,,Nechci" šeptne a já na ni naléhavě kouknu. ,,Vem si to". Pokývala hlavou a zamračila se na mě. ,,Vem si to. Zito... Prosím. Nikdy bych do tebe prášky netlačil a ty to víš, ale pro tvoje dobro si ho vezmi". Chvíli jsme si koukali do očí. ,,Fajn" šeptne a vloží si ho do pusy. ,,Otevři pusu" pronesu a ona se zamračí. Otevřela pusu. ,,Vidím ho. Okamřitě ho zapij a pořádně" dodám a ona protočí očima. Tentokrát ho vážně spolkla. Objal jsem ji a dal jí pusu do vlasů. ,,Jseš moje holka". Přikývla a pevně mě stiskla. ,,Chtěla bych domů" šeptne a já si povzdechnu. ,,Dej tomu chvilku a ono tě to přejde zase" odpovím a ona jen mlčí.
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...