Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Smrťák was here

Pohled Vadima:

Ke konci dne jsem už doufal, že se nic dít nebude. Prostě si dám pivo s klukama a bude klid. Zatím to vypadalo nadějně. Zita se usmívala a s holkama hrála šipky. ,,Takže pánové. Mám pro vás novinu všechny novin" jekne Ondra a postaví se na stůl. ,,Já a Dáňa se budeme stěhovat" pronese a kluci začnou křičet. Jen jsem se na něj usmíval. ,,Nemáš radost". ,,Já to vím. Slyšel jsem, jak se o tom bavíte" odpovím a on seskočí dolů. ,,Tak to je nefér". Všichni jsme se začali smát. Otočil jsem se zase na holky a zkontroloval situaci. Už tam ani jedna nestála. ,,Kam šly?".

Pohled Zity:

Holky kouřily a já tu stála jako idiot. ,,Vážně nechceš?" zeptá se Peťa a já jen pokývu hlavou. ,,No... Proč jsem vás vytáhla ven" šeptne Daniela a já se snažím schovat svůj úsměv do mikiny. ,,S Ondrou jsme se rozhodli sestěhovat" řekne už nahlas a holky začnou ječet. ,,To je skvělý!" zařve Denisa a obejme ji. Něco jsem si uvědomila. Proč i já s Vadimem se neposuneme dopředu? Proč si třeba nekoupíme kočku, nebo si prostě neřekneme, že spolu chceme bydlet? Já vím... Je mi pořád čerstvě osmnáct, ale třeba moje máma měla v osmnácti svatbu a byla těhotná. A já? Za rok maturuju a k svatbě a děcku jsem tak blízko asi jako k tomu, že vůbec projdu. Všechny se na mě otočily. ,,Proč nemáš radost?" zeptá se Daniela a já rychle vyskočím. ,,Jsem!" křiknu a skočím na ni. Začaly se smát. Posedaly jsme si na obrubník. ,,Chtěla bych ti poděkovat, že jsi nás seznámila" řekne ke mně a já na ni nechápavě kouknu. ,,Co?". ,,Kdyby nebylo toho, že tě Vadim uháněl, nikdy bychom nepoznaly kluky. A nebyly šťastné" dodá Aneta a já jen mávnu rukou. ,,Vadim je hodně přesvědčivý" šeptnu a ony se uchechtnou. ,,To jsme si všimly. Co ty modřiny?" zeptá se popichovačně Peťa a já na ně beze slova koukám. ,,Spadla jsem?". ,,Měli jste sex. Hodně tvrdej" řekne se smíchem Aneta a já přikývnu. ,,Jo. No a! Já... Mu... Je to... Držte hubu" šeptnu a Daniela a mi dá mi rukou kolem ramen.

Pohled Vadima:

,,Sedí venku a objímají se" šeptnu a otočím se na ně. Seděli u mýho mobilu a koukali do něj. ,,Co je?" zeptám se nechápavě a jdu k nim. Jakmile jsem viděl na obrazovku snažil jsem se jim ho sebrat. ,,No tak. Nedělejte" řeknu a Honza mě chytne. ,,Takovýhle fotky by jsi měl mazat". Ondra se na mě pobaveně podíval. ,,Hele... Je to naše soukromí" zaprotestuju a Ondra mi mobil podá. ,,Achjo. Proč nemůžeme být jako ty a Zita. Fotíte se, když spolu ležíte v posteli. Fotíte se, když jdete jen tak venku... S Peťou máme fotku z Honzových narozenin, když mě tíhla do taxíku" dodá Viktor a já jen pokrčím rameny. ,,Sami jste říkali, že Zita je jiná. Jí nevadí, že mám její prsa na tapetě nebo tak. Ona je prostě skvělá" šeptnu a sám pro sebe se usměju.

Mezitím:

Pohled Zity:

V kapse mi začal zvonit mobil. ,,Ano?" zeptám se a Honza na mě něco křikne. ,,Nerozumím". ,,Přijeď domů!" zařve a já vstanu. ,,Co se stalo?" zeptám se a ze země vezmu svoji mikinu. Oblíkla jsem si ji a koukla na holky. ,,Máma sebou sekla. Nevím co mám dělat" dodá a já na ně vyděšeně kouknu. ,,Zito co se stalo?" zeptá se Aneta a vstane. ,,Já musím domů. Ehm. Jděte dovnitř. Hned jsem zpátky" dodám a odběhnu pryč. V tuhle chvíli jsem nevěděla co se děje. Jestli zase chlastala, nebo se vážně něco stalo. Domů to mám blízko. Vlastně skoro za rohem. Spíš na konci ulice.

Pohled Vadima:

Prohlížel jsem si ty fotky, mezitím co kluci hráli kulečník. O nějkterých jsme ani nevěděl. Tady spím, tady taky spím, tady mě škrabe na zádech, což pravděpodobně taky spím. Holky se vrátily a za nima se táhl mrak cigaretovýho kouře. ,,Kde je Zita?" zeptám se a ony se posadí ke mně. ,,Šla domů" odpoví Aneta a já jen pokývu hlavou. ,,Proč? Co se zase stalo?". ,,Nevím. Někdo jí volal" dodá a já se zvednu. ,,Nikam nechoď! Ona se vrátí" řekne Aneta a zase mě stáhne.