Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Můj dům!"

Pohled Vadima:

Pomalu jsem se balil. Zita mě jen pozorovala. ,,Neboj se. Zvládneš to" dodám a ona přikývne. ,,Já vím. Ale chtěla bych jít s vámi" odpoví a jde ke mně. ,,Vždyť jdu jenom domů". Přikývla a objala mě. Hodil jsme si batoh do předsíně a ještě našel Robina. Zita šla pomalu ke mně. ,,Lásko no tak. Hned jsem u tebe. Uteče to. Půjdeš do zoo, na hokej a večer příjdeš ke mně a budeme spolu. Objednáme si jídlo a koukneme na film" dodám a ona na mě pořád smutně kouká. ,,Ale notak koťátko" šeptnu a hned ji obejmu. ,,Nechci aby jsi šel pryč" šeptne a já se jen zasměju. Je to tady zase. ,,Ty máš monstra?". ,,Ne" jekne a já se hned zasměju. ,,Jenom nechci, aby jsi šel pryč" zaúpí a zase mě obejme. ,,Tak co se děje?". ,,Nechci tu být s něma sama" odpoví tiše a já se zase jen zasměju. ,,Věděl jsem to". Vzal jsem vodítko a připnul na něj Robina. ,,Lásko... Buď chlap" řeknu a ona se uchechtne. ,,Co budeš dělat?" zaptá se a upraví mi mikinu. ,,Půjdu za mámou a potom asi za Honzou. Dopíšeme tu práci a uvidím no" dodám a ona mě pohladí po tváři. ,,Zvládneš to. Jseš chytrej kluk". Dala mi pusu. Ze shora se ozval křik. ,,Jdu!" řeknu rychle a otevřu dveře.

Pohled Zity:

Po opravdu velkém utrpení v zoo a smutným výsledku na hokeji, jsme všichni seděli v obýváku a odpočívali. Vadim měl pravdu. Uteklo to. Teď už jen počkat až se sbalí a já budu moct jít taky. ,,Vadim už nepříjde?" zeptá se táta nenápadně a já pokývu hlavou. ,,Už ne" odpovím a natáhnu se pro mobil. Karin ho posunula trochu dál. Nechápavě jsem se na ni podívala. ,,Co je?" zeptám se se smíchem a oni na sebe vážně kouknou. ,,Dokážeš si představit, že by jsi takhle s klukama musela někam jezdit?". Pokrčila jsem rameny. ,,No... Asi aji jo. Třeba za ty tři roky by to bylo stejně jinak" odpovím a táta si povzdechne. ,,Co by jsi říkala na to, že... Bychom si kluky osvojili?" zeptá se a já se utiším. ,,Jakože...". ,,Bychom si je adoptovali" řekne Karin rychle a já na ně jen nechápavě říkám. ,,Mělo to být dočasné řešení. Chvilku budou u vás a potom se sem vrátí" zaprotestuju a oni se na sebe podívají. ,,Víš my bychom si je chtěli vážně nechat" řekne táta a já si založím ruce. ,,A co já s tím jako?" zeptám se a Karin se pousměje. ,,Potřebujeme, aby jsi se vzdala práva na jejich opatrovnictví" odpoví a já pokývu hlavou. ,,To neudělám" odpovím a oni na mě překvapeně kouknou. ,,Copak nechceš, aby...". ,,Ne. Vy mě teď poslouchejte. Já jsem tady trčela jenom, protože jsem doufala, že se sem vrátí a budeme tady zase spolu a vy mi chcete vzít to poslední co mi zbylo?" zeptám se naštvaně a oni si povzdechnou. ,,Takže jste přijeli jenom, proto abych vám podepsala nějaký papír?" zeptám se stejně a mírně se uchechtnu. ,,Zlato...". ,,Mlč" hlesnu a jen si dám hlavu do dlaní. ,,Kluci!" křiknu a oni na mě naštvaně kouknou. ,,Netahej je do toho" pronese Karin a já pokývu hlavou. ,,Budu. Kluci! Sem hned!" křiknu a oni sem dojdou. ,,Už jedeme?" zeptá se Sam a všichni si sednou vedle Karin. Kývla jsem na tátu. ,,S Karin jsme se bavili o tom, že bychom si vás adoptovali" řekne a oni se utiší. ,,Takže bychom byli s váma?" zeptá se Sam a oni přikývnou. ,,A změnilo by se něco?" zeptá se stejně Honza a on přikývne. ,,Jenom... Bysme byli vaši opatrovníci a Zita by neměla právo na vaši výchovu" odpoví a oni se na mě smutně podívají. ,,Buďto zůstanete tam, nebo se vrátíte až začnu pracovat" řeknu a oni se na sebe začnou dívat. ,,Nebude ti tu smutno?" zeptá se Štěpán a já pokývu hlavou. ,,Jestli to chcete, tak to podepíšu" odpovím a Honza na mě kouká. ,,Vážně by sis nás vzala zpátky, nebo by jsi byla s Vadimem?" zeptá se a já na něj vážně kouknu. ,,Vzala bych si vás a byli bysme všichni s Vadimem" odpovím a on kývne. ,,Já chci" pronese a koukne na tátu. Ten se mírně pousmál. Každý jejich přikývnutí, bylo jako facka. Pořádná. Spíš jako rána pěstí. ,,Fajn" šeptnu a všichni na mě kouknou. Karin si ty papíry vytáhla ze složky a posunula je ke mně. Koukla jsem na hodiny. Půl páté. Už dávno jsem měla být u Vadima. ,,Jste sbalení?" zeptám se a kouknu na kluky. Ti jenom přikývli. ,,Fajn. Jakmile to podepíšu. Chci aby jste jeli" dodám a táta na mě smutně kouká. ,,Proč to děláš?" zeptá se tiše a já se jen pousměju. ,,Proč to děláte vy? Překopáváte něco co bylo dávno vymyšlený. To ten barák můžu rovnou prodat jestli tu nikdo nebude bydlet" řeknu a kluci na sebe začnou koukat. ,,Proč by jsi ho prodávala?" zeptá se Honza a já na ně naštvaně kouknu. ,,Myslíš, že jsem tu chtěla být? Tenhle barák držím hlavně kvůli vám. Já tu nikdy být nechtěla. Ale teď... Je to jedno. Vy tu taky být nechcete" dodám a oni skloní hlavu. ,,Já chci být s tátou" pronese Štěpán a já si zhluboka nadechnu. ,,Tak buď. Nezlobím se na vás" odpovím a mírně se na ně pousměju. ,,Je to vaše volba. Já žádnou neměla" dodám a kouknu na tátu. Ten mlčel. Jako vždycky. ,,Běžte si pro věci". Všichni tři vstali a odešli. Karin na mě smutně koukala. ,,Kdyby jsi nám...". ,,Nikdy vám už nic neřeknu. V tuhle chvíli jste pro mě oba skončili. Žijte si jako šťastná rodinka. Já se o sebe postarám. Tady máte ten debilní papír" dodám a posunu jí ho i s podpisem. ,,Nechte si všechno, ale mě už taky nechte na pokoji" řeknu tiše a táta vstane. ,,Jak chceš" šeptne a naštvaně odejde. Karin se taky postavila a objala mě. ,,Zvládneš to?" zeptá se a já přikývnu. ,,Stejně jako všechno" odpovím a podám jí složku. ,,Tatínek to tak nemyslel" dodá a já pokrčím rameny. ,,I kdyby jo... Mně je to jedno" dodám a postavím se. Ani ne do pěti minut jsem tu zůstala sama. Rychle se teda sbalili. Zamkla jsem dům a vydala se k Vadimovi. Nikdy by mě nenapadlo, že vlastně skončím sama. Ne úplně. Mám psa a kluka, ale že moje rodina mě takhle podvede. Celou cestu jsem koukala do země a přemýšlela. ,,Dneska jenom hodina. Lepšíš se" dodá a já k němu zvednu pohled. Už jsem tady? ,,Promiň" šeptnu a on se uchechtne. Dal mi pusu a objal mě. ,,Dopsal jsem tu práci". Usmála jsme se na něj. ,,Už si ji můžu přečíst?". ,,Ne" odpoví a já se zasměju. ,,Tak co hokej?" zeptá se a vede mě dovnitř. ,,Prohráli jsme" odpovím a on se zamračí. ,,Lamy". Vešla jsem dovnitř a klekla si k Robinovi. ,,A co táta? Říkal něco?" zeptá se a já jdu pomalu za ním. ,,Chtějí adoptovat kluky" odpovím a on se na mě prudce otočí. ,,Co?" jekne a já si lehnu do postele. ,,Dali mi podepsat papír, že se zbavuju práva na výchovu a já je vyhodila z domu" dodám a on si lehne ke mně. ,,Ale nemusela jsi to podepisovat". ,,Kluci chtěli. A já jim přede nebudu bránit. Možná je to dobře. Bude o ně postaraný a budou mít budoucnost. Tady by žádnou neměli. Možná by dopadli jako já". Objal mě a smutně na mě koukal. ,,Nic to není. Jasně. Je mi to líto, že se nechtějí vrátit, ale vlastně se jim nedivím. Jedno plus to má...". ,,Jaký?" zeptá se něvřícně a já se usměju. ,,Můžu myslet na sebe a na tebe" odpovím a on se zasměje. ,,Co jsi zase vymyslela?" zeptá se pobaveně a já pokrčím rameny. ,,Zatím nic, ale čekám kdy mě něco napadne. Zbavím se baráku a koupíme si menší. Náš. Kde budeme jenom my. A náš pes" dodám a on se zasměje. ,,Blázne" šeptne a já na něj kouknu. ,,Myslím to vážně" zaprotestuju a on na mě jen kouká. ,,Jako fakt? Tebe to nepustilo? Pořád se mnou chceš bydlet?" zeptá se s úsměvem a já přikývnu. ,,Jo. Vadime nedělej. Hrozně rád by ses konečně zbavil rodičů" dodám a on přikývne. ,,Jsme dospělí. Peníze budou z domu a... Budeme spolu" dodám a on jen mlčí. ,,Jestli sis neukousla moc velký sousto" řekne a já pokrčím rameny. ,,To ještě uvidím" odpovím a on si povzdechne. ,,Jsi akorát zhrzelá tím co se stalo. Hlavně si to všechno promysli" dodá a já přikývnu. Má pravdu. Zase se všeho chci akorát zbavit. Potřebuju si napsat papír pro a proti.

Kooonec zvonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby