Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Rodičovství není sranda

Pohled Zity:

Ráno jsem rychle zmizela. Vadima jsem nechala spát a jela nakupovat. Přemýšlela jsem nad tím co budeme dneska dělat. Nejprve nás pozval Ondra na grilovačku. Potom táta ať přijedeme do Frýdku. A v poslední řadě máme hlídat Jasmínu. Špatně jsem si to naplánovala. S nákupem v kufru, Robinem na předním sedadle, jsem jela vyzvednout Jasmínu k Jonášovi. Oba na mě čekali před vchodem do bytovky. ,,Ahoj" šeptnu a Sisa mi podá tašku. ,,Nevadí ti to?" zeptá se s já pokývu hlavou. ,,Od doby co se narodila jste neměli chvilku klidu. Udělám to ráda" dodám a vezmu si ji. ,,Dobře. Jídlo na celý den máš v tašce. Plínky a věci kolem toho taky. Spát ji dej po obědě a... Kočárek!" jekne na Jonáše a on se vrátí. ,,Ajo" hlesne a odběhne. ,,Vadim to ví?". ,,Ne" šeptnu a ona se zasměje. ,,Vrátím ji... Kolem sedmé. Tak buďte ready" dodám a ona poskočí. ,,Deset hodin volna. No já se zblázním" dodá a Jonáš dá pusu Jasmíně. ,,Jeďte. Chci se jí zbavit" dodá a já se zasměju. ,,Kdyby něco volej!". Přikývla jsem a posadila ji do sedačky. ,,Tak jo kámo. Dneska budeme spolu a se strejdou Vadimem a ostatními a naším psem a... To je asi všechno" dodám a otočím se na ni.

Pohled Vadima:

Probudily mě hlasy a štěkání. Roba mi olízl tvář. ,,Blbečku" šeptnu s odstrknu ho. ,,Halooo. Strejdo Vadime. Pochovej si mě". Trochu jsem se lekl. ,,Ty mluvíš?" zeptám se a pootevřu oči. Zita se na mě smála a držela Jasmínu. ,,Moje láska" šeptnu a natáhnu se pro ni. Zita mi ji podala a sedla si ke mně. ,,Co tu dělá?" zeptám se rozpačitě a ona pokrčí rameny. ,,Hlídáme" odpoví tiše a já na ni jen pobaveně kouknu. ,,Mojeho miláčka rád pohlídám!" zaúpím a natisknu ji k sobě. Jenom na mě prskla. Zasmál jsem se. Zita se na nás usmívala. ,,Takže ji dneska potáhneme k Ondrovi?" zeptám se tiše a objímám ji. ,,Jo" hlesne a já jen pokývu hlavou. ,,Nemůžeš vzít miminko na grilovačku" řeknu přísně a ona přikývne. ,,No právě" odpoví a vezme mobil. ,,Jsi pěkně vyčůraná".

Pohled Zity:

Hned mi to zvedla. ,,Bejbyyyyy! Tak co se děje?" zeptá se a já to dám nahlas. ,,Nemůžeme dneska přijít" odpovím a ona se utiší. Po chvíli si vzal mobil Ondra. ,,Tak hele vy dva. Žádný vymlouvání! Nebo...". ,,Hlídáme Jasnínku" řekne rychle Vadim a on se utiší. ,,No vždyť to není ani večer. Je to dopoledne, abychom se sešli. Peťa a Viktor mají jet v pět na letiště a Michal s Déňou jsou pozvaných ještě někam jinam. Lidi, nesešli jsme se skoro měsíc. Vy se buďto staráte o nějaký děcko, nebo jste se Zitinýma kámošema. A co jiný kámoši?" zeptá se dotčeně a my na sebe koukneme.

Pohled Vadima:

Držel jsem ji za ruku a tlačil před sebou kočárek. Zita měla na vodítku Robina a šla vedle mě. Jasmínka už klidně ležela a spala. Procházeli jsme kolem úřadu. Ani na vteřinu by mě nenapadlo, že se tu máma objeví. Vylezla ven a na nástěnku připevnila nějaký papír. Hned za ní vylezl táta. No ty vole. Skoro dva týdny jsem je neviděl a nekomunikoval s nima. Oba se na nás podívali. Zita mě zastavila. ,,Jdi za nimi" šeptne a já pokývu hlavou. ,,Ani náhodou" odpovím a ona mě strčí. Pomalu jsem k nim došel. ,,Ahoj" pronesu a oba si mě prohlídnou. ,,Jak dlouho jsme se neviděli. Dva roky, že už máte dítě?" zeptá se táta popichovačně a já se zamračím. ,,Nech ho" šeptne máma a rejpne do něj. Táta si založil ruce a mračil se na mě. ,,Vadime nic o tobě teď nevíme. Nechceš...". ,,Nechci. Právě jdeme na grilovačku" odpovím rychle a otočím se na Zitu. Kývla na mě. ,,Jenom... Uznali mi práci. Děkuju, že jste mě podpořili" dodám a mamka mě obejme. ,,Gratuluju!". ,,To aby sis našel práci" pronese táta a já k němu vzhlédnu. ,,Nech ho!" okřikne ho máma. ,,Ne. Dobrý. Jinak... Pro věci se stavím příští týden. Aby jste si do mýho pokoje mohli dát jinýho syna" dodám a oba na mě tiše koukají. ,,Vadime" hlesne Zita a dojde nás. ,,Dobrý den" řekne k našim s zamračí se. ,,Takhle se nám odvděčuješ za všechno co jsme pro tebe udělali?" zeptá se naštvaně táta a já si povzdechnu. ,,To s tím nemá vůbec nic společného. Jde o to co jsi řekl" odpovím a chytnu kočárek. ,,Co jsi řekl?" zeptá se máma a koukne na něj. ,,Nic" odpoví prostě a já se uchechtnu. ,,Jo. Takhle se chová chlap že?". Nadechoval se něco říct. ,,Jdeme" řeknu a Zita pokýve hlavou. ,,Ale...". ,,Zito. Jdeme" řeknu rázně a natáhnu k ní ruku. Chytla mě a zvedla k nim hlavu. ,,Na shledanou" šeptne a jde pomalu se mnou. Zhrzeně koukala do země a nevydala ani hlásku. ,,Promiň" řeknu a ona pokrčí rameny. ,,Tvoje promiň už pro mě nemá význam" odpoví tiše s ruku mi pustí.

Pohled Zity:

,,To snad ne!" jekne Denisa a všichni se začnou smát. ,,Pššš" zasyčí Vadim a oni se utiší. ,,Tohle je nějaká dimenze do roku 2030 nebo co?" zeptá se pobaveně Ondra a já nad tím jen pokývu hlavou. ,,Vypadáte jako ženato-vdanej pár" řekne pobaveně Aneta. ,,Vadime. To těhotenství ti prospělo". Všichni se začali tiše uchechtávat. Jasmínu jsem dala do domu a položila k ní mobil. Šla jsem k nim. ,,Co když začne brečet?". ,,Máme chůvičku v mobilech" odpoví prostě Vadim a oni na nás jen tiše koukají. ,,Nějak se vytrácí Zita, která se vloupala cítím lidem do domu" šeptne Peťa a já nad tím mávnu rukou. ,,Chybí mi Vadim, kterej prochlastal celou noc". Všichni jsme mlčeli. ,,Už takhle... Je to nahlý. Vadim vysadil prášky...". Honza to ani nedořekl a všichni jsme se začali smát. ,,Už mám hlad. Začni" dodá Peťa a Ondra přikývne.

Pohle Vadima:

Holky šly očumovat Jasmínu. S klukama jsem si nějak neměl co říct. Honza si ke mně přisedl a pobaveně na mě koukl. ,,Jdeš do mě hustit, že už nejsem takovej jako dřív?" zeptám se tiše a on mávne rukou. ,,Nikdo z nás" odpoví a povzdechne. ,,Chtěl jsem ti říct, že ti to přeju" dodá a já na něj nechápavě kouknu. ,,Ale chybíš mi. Říkat bych ti to neměl, jsem chlap že jo... Ale chybí mi tvoje přítomnost. Jestli ti Zita zakazuje...". Hned jsem ho utišil. ,,Začaly prázdniny. Konečně je čas, kdy ani jeden z nás nemusí do školy. Chci si to užívat dokud není na škole a zase se nestresuje" odpovím a on přikývne. Jakoby s pochopením na mě koukali. ,,Všechno teď klape jak nikdy. Vím, že s váma už nejsem, ale mě nebaví být pořád v lihu" dodám a Michal přikývne. ,,Přesně. Konečně si připadám jako chlap. Starám se o Denisu a řídím si den jak chci, když nesedím v hospodě". Z mobilu se ozval brek. ,,Omluvte mě. Moje malá láska na mě čeká" řeknu a oni začnou bučet. ,,Vrať tu vagínu kde byla!" křikne za mnou Ondra a zasměje se. Šel jsem ke kočárku a nahl se nad něj. ,,Ahoj princezno. Tak ses vyspinkala? Je čas na obídek co? Tak kde máš mlíčko?". V hrnci jsem nechal zahřát vodu a na chvilku do ní ponořil flašku s mlíkem. Zase se ozval brek. Vždycky mi to trhá srdce, když slyším jak pláče. Stejně jako když brečí Zita. Sedl jsem si s ní do křesla. Bože. Já jsem vážně zfotrovatěl.

Pohled Zity:

Seděla jsem na schodech a odepisovala tátovi. Dneska už asi nedovedeme a budu mu to muset nějak politicky vysvětlit. ,,Ty jseš moje holka. Tak jo... Kde jsme skončili minule? Jasně. Naposledy jsem ti vyprávěl jak jsem vysklil okno holou rukou. Dneska ti řeknu, jak jsem poznal tetu Zitu" dodá a já zvednu hlavu. Koukal jsem do prosklených dveří. Všichni seděli na zahradě. Sedla jsme si na zem a přisunula se blíž. ,,Nepamatuju si přesně co bylo za měsíc, ale vím, že byla zima. Asi listopad. Nebo tak něco. A tvoje teta, říkejme jí jenom Zita, šla s tvojí mamkou a tátou na koncert Milion+. Pustil bych ti nějakou písničku, aby jsi měla představu, ale asi by se ti to nelíbilo. No...".

Zůstala jsem tam sedět a jen poslouchala co říká. ,,A já si řekl. Ty vole. Vadime. Ty ji miluješ. A přesně ten den, jsem si řekl, že ji sbalím, nebo se s ní alespoň vyspím". Mírně jsem se zasmála. ,,Ber to jako vtip hlavně. Mě nesmíš brát vážně. Jsem idiot, co pořád řve a chová se hloupě" dodá a já na něj nenápadně kouknu. Jasmína zase usla. Potichu jsem se zvedla a šla k němu. ,,Kde jsi byla?" zeptá se tiše a já si k němu přisednu. ,,Holky šly kouřit. Maso je hotový" dodám a on přikývne. Položil ji zpět do kočárku a otočil se na mě. ,,Kdy chceš jít?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Tátovi jsem psala, že nedojedeme dneska, ale až zítra. Je to na tobě" dodám a on přikývne. Posadil si mě do klína. ,,Slyšela jsem tvůj příběh? Vždycky jí takhle povídáš?" zeptám se a on trapně skloní hlavu. ,,Jenom když jsem s ní sám" odpoví a já na něj s úsměvem koukám. ,,Musíme se toho děcka zbavit" šeptnu a on přikývne. ,,Přesně. Cítím, jak se mi tvoří mlíko" odpoví a postaví se. ,,Kolem sedmé ji odvezu a vrátím se sem. A budeme s něma pít... A všechno co jsme dělali dřív" řeknu a on poskočí. Došli jsme k nim a posadili se. ,,Ondra vypráví, o té práci". Utišili jsme se a koukli na něj. ,,No... Začnu od začátku. Potkal jsem známýho mých rodičů a...".

Kooonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby