Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Vítejte ve stanici Frýdek-Místek"

Pohled Zity:

Peklo začíná. ,,Nesnáším tě" šeptnu a ona se na mě smutně podívá. ,,Má pravdu. Je tvůj otec. Bez něj bys nebyla. Ber to jako výlet do minulosti" dodá a já se jen zasměju. ,,Dřív bys jela taky" šeptnu a ona se na mě otočí. ,,Zito nedávej to za vinu mně. Já se nerozhodla, že ho opustím. To on mě. Ale teď se to snaží vynahradit" dodá a já na ni jen s otevřenou pusou zírám. ,,Ještě rok zpátky by jsi mi řekla, že je to hajzl a že si nezaslouží druhou šanci. Mami nenuť mě do toho" dodám a ona na mě hrozně přísně koukne. ,,Jseš moje děcko. Budeš poslouchat!" štěkne a já se umlčím. Tohle mi snad nikdy neřekla. ,,Kluci se taky výdají se svými otci" šeptne a já se na ni pobaveně kouknu. ,,Samův je ve vězení" řeknu a ona mi dá pohlavek. ,,Nevytahuj to na mě. Každej máme svýho kostlivce" dodá a usměje se na tátu, který vylízá z auta. Bože co to dělám? Normálně bych ani nepřišla domů a zůstala někde u kamarádky, dokuď by neodjel. ,,Ahoj" řekne a na obě koukne. ,,Jsem rád, že jste přistoupili na můj návrh" dodá a mamka kývne. ,,Je to i tvoje dcera. Ať se rozhodne sama" dodá a podá mu moji tašku. ,,Tak. Nasedat a jedeme" pronese a já se otočím na mámu. Chtěla mě obejmout. Odstrčila jsem ji a vzala si batoh ze země. Prostě jsem šla k autu. Jen si povzdechla. Sedla jsem si na zadní sedadla a dala si do uší sluchátka. Tohle přežiju jenom, když nebudu slyšet ostravský přízvuk.

Auto prudce zabrzdilo. ,,Ty seš čurák" šeptne a jede dál. Sundala jsem si sluchátka a posadila se výš. ,,Jak se ti spalo?". ,,Fajn" odpovím suše a utřu si slinu. ,,Nechceš jít sem dopředu ať na tebe líp vidím?". Jen jsem pokývala hlavou. ,,Asi si říkáš, proč jsem si na tebe po těch letech vzpomněl co?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Nějak mě to netíží" odpovím a on se pousměje. ,,Zituško i po té době co jsme se neviděli, neumíš pořádně lhát" řekne a usměje se na mě. Radši jsem mlčela. ,,Dokážu to pochopit" pronesu a on na mě nechápavě koukne do zpětného zrcátka. ,,S mámou se to snýst nedá, ale proč jsi o mě nejevil zájem? Jediný co jsem věděla, bylo že jsi poslal alimenty" dodám tiše a on si povzdechne. Nic neříkal. Aha. Tak jo. Zastavil na benzínce. ,,Chceš něco?" zeptá se a otočí se na mě. ,,Kafe" odpovím prostě a on na mě mávne. Vylezla jsem z auta a protáhla se. Absolutně jsem nevěděla kde jsem. Co když mě chce unýst? Jen jsem nad tím pokývala hlavou. Vešla jsem do benzínky. Šla jsem hned za ním. Ostravský deník. Jasně. Už jsme v Ostravě. Připadala jsem si jako v jiným světě. ,,Mně prosím dvojitý a... Zito?". ,,To samý" šeptnu a on se na mě otočí. ,,Piješ silnou?" zeptá se pobaveně a já přikývnu. ,,To jsem nevěděl". ,,Hodně toho nebudeš vědět, když jsi nás opustil" řeknu prostě a on si zase povzdechne. Kousek jsem popošla. Hrozně bych se chtěla vrátit domů.

Nakonec jsem mu vyhověla a sedla si na sedadlo spolujezdce. Projížděli jsme městem. ,,Pořád máš ráda hokej?" zeptá se a já jen přikývnu. ,,Frýdek teď prohrál s Kladnem" šeptnu a on přikývne. ,,Byl jsem tam. Katastrofa" šeptne a pootočí se na mě. ,,Vzpomeneš si někdy na Frýdek?" zeptá se a já přikývnu. ,,Někdy kouknu na hokej a zpravodaj" odpovím a koukám ven z okna. ,,Zavřeli základku kam jsi chodila" řekne a já přikývnu. ,,To vím" šeptnu a on se na mě usměje. ,,Co by jsi chtěla dělat?". Jen jsem pokrčila rameny. ,,Mně je to jedno. Klidně můžeme být doma a spát" odpovím a on se zasměje. ,,Víš... Máš v domě vlastní pokoj. Nevěděl jsem jak ti ho zařídit, tak jsem to nechal na Karin" řekne a trochu poskočí. ,,Karin? To je ta tvoje?" zeptám se a on přikývne. ,,Budeš ji mít ráda" šeptne a zastaví u domu. ,,Chci tě jen varovat. Máme dva psy a jsou hrozně hyperaktivní a pořád si chtějí hrát. Jenom, aby ses nelekla" dodá a já přikývnu. Vylezla jsem ven a z kufru si vzala věci. Šla jsem hned za ním. Dřív jsme bydleli na druhé straně města. Teď bydlí v té snobské. Dalo by se říct. Před domem byla ještě dvě auta. Celý mi to bylo nějaký divný. Pustil mě dovnitř. Hned přiběhli ti psi. Začali na mě skákat. Nemohla jsem zanechat kamennou tvář. ,,Jak se jmenují?" zeptám se nadšeně a kleknu si k nim. ,,Lola a Lara". Jen jsem se zasmála. ,,Jsme tady!" křikne mírně a odloží si bundu. ,,Můžeš jít se mnou?" zeptá se a já jen přikývnu. Vzala jsem si věci a šla za ním. Dovedl mě do obýváku. To snad ne! Seděla tam babička s dědou od táty. Plus ještě nějaký dva lidi. Jen jsem tam stála a koukala na ně. Zvedla se ta boryna a šla ke mně. V obtáhlých šatech šlo vidět, že je těhotná. Asi se zabiju. Bylo toho na mě nějak moc. Cítila jsem srdce až v krku. ,,Ahoj. Vítám tě tu. Já jsem Karin" řekne a natáhne ke mně ruku. Potřásla jsem si s ní. ,,Je nějaká bledá" šeptne k tátovi a on na mě koukne. ,,Zito pamatuješ si na babičku a dědu?" zeptá se a já jen přikývnu. Oba se zvedli a šli ke mně. Děda mě hned objal. ,,Vyrostla jsi do krásy" řekne nadšeně a babička mi dá pusu. ,,Zituško jsem tak ráda, že tě zase vidím. Kolik je to let?". ,,Osm. Osm let mami" odpoví rychle táta a ona mě pustí. ,,Jo! A tohle jsou rodiče od Karin". Jen jsem přikývla. ,,Dobrý den" šeptnu a oni se zvednou. ,,Tvůj otec nám o tobě hodně povídal" řekne ten týpek a já jen přikývnu. ,,Nechápu co vám mohl říkat, když mě osm let neviděl" odpovím a oni jen trapně stojí. ,,Tak! Za chvíli bude večeře. Půjdu ukázat Zitě pokoj. Hned jsme zpět" dodá táta a mávne na mě. Jen co jsme vyšli schody, ukázal na pokoj na konci chodby. Zavřel za mnou dveře. ,,Nechtěl jsem, aby všichni přijeli. Chtěl jsem, aby jsi si nejdřív zvykla na Karin" řekne a já hodím tašku na zem. ,,Jo? Dotáhneš mě sem a nemáš ani tu slušnost mi říct, že je těhotná, nebo, že bydlíš úplně jinde! Nebo že přijede babička a děda. Bože. Co mám jako teď dělat? Vždyť ty lidi ani neznám" ohraním se a on jen pokrčí rameny. ,,Je to tvoje rodina" řekne a já kopnu do postele. ,,Rodina by se o mě zajímala!" křiknu a on jen tiše stojí u dveří. ,,Je mi líto, že jsem tu pro tebe nebyl, ale teď se to snažím vynahradit" šeptne a já jen protočím očima. ,,Je pozdě. Jsem skoro dospělá. Od tý doby co jsme se neviděli se starám sama o sebe a nepotřebuju nikoho. Ani tebe a ani mámu" dodám a on přikývne. ,,Dobře. Zabydli se a za půl hodiny přijdi dolů".