Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Denní pořádek každé rodiny

Pohled Zity:

Seděla jsem na gauči a čekala až se máma dovalí domů. Poslední dobou jí to vždycky nějak trvá. Byla jsem domluvená se Sisou, že zajdeme do baru, ale nemůžu tady nechat kluky samotný. Zase jsem se jí snažila dovolat. Nic. Do obýváku vběhli kluci. ,,Kde je máma? Co večeře?" zeptá se Sam a skočí ke mně. ,,Nevím. Asi se zpozdila v práci" odpovím a oni se na sebe nedůvěřivě kouknou. ,,A co ta večeře?" zeptá se tiše Honza a já na ně kouknu. ,,Fajn. Já vám něco udělám".

Pohled Vadima:

Skákal jsem tam jak pičus. Žádná holka poblíž. To se mi líbí! S klukama jsme do sebe naráželi. Všechny věci jsme měli schovaný, takže mě nijak netížilo, že bych mohl ztratit peněženku, nebo mobil. ,,Pojď ven!" zařve Ondra a táhne mě pryč. ,,Proč?". Všichni jsme vyběhli ven. Viktor se na nás vážně podíval. ,,Dáme?" zeptá se a z kapsy vytáhne trávu. Pobaveně jsem se na něj podíval. ,,Kámo" šeptnu a oni do mě drkne. ,,Nedělej" řekne a mrkne na mě. ,,Příjde Zita a...". ,,Myslíš, že Zita nikdy neměla? Prosim tě... Nechtěj mě rozesmát" dodá Ondra a podá mi blunt. Jen jsem na ně utrápeně koukal. ,,Jeden ti nic neudělá".

Mezitím:

Pohled Zity:

,,Já vím. Promiň. Dej mi hodinu a jsem tam" řeknu a Sisa si povzdechne. ,,A kde je teda problém?" zeptá se a já se jen otočím na kluky, kteří dojídali večeři. ,,Ehm. Máma ještě nepřišla a já tu nemůžu nechat kluky samotný" odpovím a ona se zasměje. ,,Vždyť už jsou velký" odpoví a já si sama pro sebe pokrčím rameny. ,,Nejsem až taková mrcha, abych šla radši pít a nechala je tu přes noc". ,,Tak jo. Ale do hodiny ať jsi tu!" jekne se smíchem a típne mi to. Povzdechla jsem si a mobil odložila. ,,Zito? Zahrajeme si člověče nezlob se?" zeptá se Štěpán a já přikývnu. ,,Jasně" odpovím prostě a on odběhne. Kluci se na sebe podívali. ,,Vy ne... Jestli nechcete" šeptnu a oni přikývnou. ,,Asi bychom mohli".

Po asi dvou hrách a jsme ještě seděli v obýváku a bavili se. Štěpán mezi tím usnul. ,,A teď vážně... Kde je máma?" zeptá se Sam a já na ně nechápavě kouknu. ,,Já to vážně nevím. Pokuď jste si nevšimli, tak se teď moc nebavíme" dodám a Honza se na mě smutně podívá. ,,Ani já se s ní moc nebavím" šeptne a Sam jen přikývne. Všichni jsme tiše seděli. ,,Jděte spát. Nebo alespoň do pokoje" řeknu po chvíli a oni se postaví. Přenesla jsem Štěpána a zase se vrátila do obýváku. Sedla jsem si na gauč a tiše koukala na obrázky na zdi. Kde by mohla být? Nakonec jsem se natáhla pro mobil. Nemohla jsem s ní mluvit. Rozhodla jsem se jí napsat zprávu.

Pohled Vadima:

Seděli jsme v boxu a opírali se o sebe. Přiskočila k nám Sisa. Sedla si a napila se nějakýho pití. ,,Zita nepříjde!" křikne a já hned zpozorním. ,,Proč?". ,,Nemůže" odpoví a já mávnu na kluky. ,,Jdeme na druhý!" zařvu a oni začnou radostně křičet.

1:30

Pohled Zity:

Probudilo mě bouchnutí dveří. Rychle jsem si sedla a čekala kdo se objeví. Snad ne nějakej lupič. Objevila se tady máma. Zvedla jsem se a šla za ní. ,,Kde jsi byla?" zeptám se tiše a ona se ožene pěstí. ,,Proč bych ti to měla říkat!" křikne a já na ni jen nechápavě koukám. ,,Ty jsi pila?" zeptám se tiše a ona mě odstrčí. ,,Nech mě". Šla jsem hned za ní. ,,Proč jsi zase pila? Mami... Mami!" jeknu a ona se na mě otočí. ,,Co je?". ,,Měla jsi ještě něco?" zeptám se tiše a ona se jen ušklíbne. ,,Ty mi taky nic neříkáš" odpoví a jde do obýváku. Na stole bylo rozehrané pexeso a člověče nezlob se. ,,Vy jste si hráli jo?" zeptá se a celý stůl obrátí. Všechno to spadlo na zem a sklo ve stole se rozbilo. ,,Mami!" křiknu a ona se na mě naštvaně podívá. Dala mi facku. Tentokrát si troufám říct, že jsem si to snad ani nezasloužila. Objevil se tu Honza. ,,Jdi pryč" řeknu prostě, ale on jde k nám. ,,Mami kde jsi byla?". Taky mu dala facku. Jen se na ni ukřivděně podíval. ,,Nesnáším vás! Všichni jste mi zničili život!" křikne a za námi se objeví Sam. ,,Mami?".

Pohled Vadima:

Válel jsem se po zemi a foukal kouř. Kluci se tu mlátili klackama a smáli se. V tuhle chvíli mi Zita chybí. Rád bych tu s ní ležel a bavil se o životě. Proč dneska vlastně nepřišla? Z ničeho nic mi bylo smutno. Kolik jsme toho dneska vykouřili? ,,Brečíš?" zeptá se tiše Honza a já jen přikývnu. ,,Chybí mi Zita" odpovím a on se zasměje. ,,Vadim má dost" pronese a kluci ke mně příjdou. ,,Pojedeš domů". Zvedli mě a táhli zpátky ke klubu. ,,Vyspíš se a budeš zase chlap" řekne Viktor a posadí mě na lavičku. Co asi dělá Zita?

Mezitím:

Pohled Zity:

Seděla jsem na schodech a koukala na rozbitý obývák. Chladila jsem si tvář. V tuhle chvíli jsem si připadala jako deset let zpátky. Když jsme s mámou byly samy a ona se každý den opíjela. Nejhorší na tom je, že to teď zažili i kluci. Opřela jsem se o zeď. Hned mě zabolela hlava. Honza si ke mně sedl. ,,Štěpán spí" pronese a já přikývnu. ,,Stalo se to někdy?". Zase jsem přikývla. ,,Když jste byli malý. Každý den. Každou noc" odpovím a on si stoupne. ,,Musíme tu uklidit". Dál jsem tam jen seděla. Přemýšlela jsem co dělat. Nemůžu je poštvávat proti ní, ale tohle už je na sociálku. A to nemůže takhle dopadnout. ,,Budeš mít monokl" řekne a já se uchechtnu. ,,Jak piča" odpovím a on se zasměje. ,,Můžeš říkat, že jsi se porvala s cikánama". Oba jsme se začali smát. Ještě, že neví, jak blízko je ke pravdě.

Kooooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby