Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Kde jsou tvoje limity?"

Pohled Vadima:

,,Nezkazíš to" řekne prostě Honza a já přikývnu. ,,Nezkazím to" zopakuju odhodlaně a on si povzdechne. Objal mě. Tohle nikdy neudělal. ,,Kámo jsem v pohodě" šeptnu a on si mě prohlídne. ,,Uvidíš ji poprvé od toho, kdy jste se rozešli. Nejsi ani trochu nervózní?". Pokýval jsem hlavou a šel dovnitř. Jasně, že jsem! Jelikož uběhl měsíc a my se k sobě nevrátili, beru to tak, že mě už nechce. V klubu hrály písničky a já očima hledal Ondru. ,,Už jsme všichni!" jekne a já se otočím ke vchodu. Zita akorát vcházela a někomu psala. Asi novýmu klukovi. Zvedla pohled od mobilu a protočila očima. Tak ne. Asi máma. Jakmile si nás všimla, šla k nám. Hrozně mi bušilo srdce. ,,Všechno nejlepší!" jekne a skočí na Ondru. Jenom se smál a objímal ji. Holky si ji k sobě přitáhly. ,,Kde pořád jsi? Dva týdny jsme tě neviděly...". ,,Na tohle ještě bude čas. První panák!" křikne Viktor a všichni odběhnou. Se Zitou jsme tu zůstali stát. Jen se na mě otočila. ,,Ahoj" šeptne a já přikývnu. ,,Asi... Jak se máš?". Pokrčila rameny. ,,Fajn. Ty?" zeptá se a usměje se. Úplně jsem cítil tu trapnost. ,,Hele... nemusí to být divný. Prostě se bavme jako dřív" řekne rychle a já přikývnu. ,,Jasně! No... Co ve škole?" zeptám se rázně a ona mávne rukou. ,,Jsem tam pořád. Zrovna včera. Odcházela jsem v sedm. Nějak teď není čas na nic jinýho. Doháním spoustu věcí co jsem zameškala" dodá a já přikývnu. ,,Hlavně si někdy odpočiň. Víš... Napadlo mě. Nechtěla by jsi s námi jet na loď. Plánovali jsme si to v létě, ale nakonec nebyl čas. Teď by jsme měli jet příští víkend" řeknu vesele a ona na mě lítostivě koukne. ,,Už jsem domluvená s pár lidma, že jedeme na chatu" odpoví a já přikývnu. ,,Jasně. Nevadí. Jenom... Aby sis nepřipadala vynechaně". S pár lidma jo? Hm. Nechce se mnou trávit čas. Chápu to. ,,Tak jo! Jednadvacítka na krku a nejlepší lidi k tomu. Na zdraví!" křikne Ondra a všichni ti ťukneme. Naklopil jsem to do sebe. ,,Ještě" šeptnu a Ondra mi naleje znovu. ,,Brzdi". Jen jsem mávl rukou.

Pohled Zity:

Cítila jsem se hrozně trapně. Když nepiju, vidím tu oslavu úplně jinak. Vždycky jsem si říkala jak je to hustý, ale je to spíš smutný. Holky mě zatáhly na záchod. ,,Tak co? Bavíte se?" zeptá se Aneta a já přikývnu. ,,Jako jo, ale není to zázrak. Nejspíš bych měla jít" dodám a ony se na sebe smutně podívají. ,,Ještě ne" ohraní se Daniela a obejme mě. ,,Řekni nám něco. Skoro s námi nechodíš ven" dodá a já si povzdechnu. To je pravda. Nebudu lhát. ,,Musíte mě pochopit. S Vadimem jsme spolu byli skoro rok a pořád se s ním stýkat je divný. Za celý měsíc jsme si ani nenapsali. Měla bych si to přiznat... Bavíme jsme se jenom, protože vy chodíte s klukama. Jinak by jsme se ani nepozdravili. Teď není pro nezadanýho v týhle partě místo" dodám a ony smutně přikyvují. ,,Vadim říká to samý" šeptne Aneta a já přikývnu. ,,Měla bych jít. Omluvte mě u Ondry prosím" dodám a zvednu se. Procházela jsem klubem a postupně na sebe nabírala špatnou náladu. Neměla jsem sem vůbec chodit.

Pohled Vadima:

Seděl jsem na schodech a pozoroval jak jsou všichni opilí a sám pil taky. Holky lítaly kolem kluků a smály se. Půjdu domů. Dřív jsem takhle lítal se Zitou, která tu už nejspíš není. Tohle dneska není nějak zábavný. Zvedl jsem se a rychle se chytl o zábradlí. Neměl jsem pít sám a tolik. Vyšel jsem zadním vchodem a vyšel uličkou před klub. Stála tam Zita a volala si s někým. ,,Ale... Ne! Počkej. Já to nějak vymyslím. Zvládnu to, jenom... Ale. Jasný. Čas. Dobře. Tak se měj" dodá tiše a mobil si schová do kapsy. ,,Kokot jeden!" křikne mírně a kopne do koše. Otočila se na mě a začala si stírat slzy. ,,Stalo se něco?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Ale jo. Stalo" šeptnu a ona přikývne. Objal jsem ji a dal jí pusu do vlasů. Tak hrozně mi chybí! ,,Táta mě už nechce" řekne a já na ni nechápavě kouknu. ,,Proč si to myslíš?". ,,Celý měsíc mě odhání a... Mám dalšího bráchu" dodá a já jí setřu slzy. Zase jsem ji jen objal. To jsem nevěděl, že se to Karin už narodilo. Vážně mi chybí informace. ,,Dobrý. Stačí. Sentimentální chvilky teď nepotřebuju" dodá a mírně se pousměje. Pohladil jsem ji po tváři a ještě objal. ,,Moc mi chybíš" šeptnu a ona se utiší.