Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Jsem zpět!"

Pohled Vadima:

Dlouho jsem se tu neprobudil. Každé probuzení před tím bylo úplně normální. Jenže teď, když jsem tu nebyl dlouho, uvědomoval jsem si, jak se to tady změnilo. Sedl jsem si a protřel si oči. Žádné fotky a věcičky co tu měla dřív. Jen postel, skříň a stůl. Necítil jsem se tu dobře. Zita vedle už neležela. Spala tu vůbec? Oblíkl jsem se a celý pokoj prošel. Skříň byla pěkně poskládaná a všechno bylo poskládaný. Až na jeden šuplík. Ten byl doslova zasvěcený mně. Všechny papírky co jsme jí napsal, fotky co si vytiskla, účtenky z podniků kde jsme spolu byli. Prohrábl jsem jo a našel tu fotku, která mě vždycky dostane do kolen.

Pohled Zity:

Nachystala jsem snídani a pouklízela kuchyň. Robina jsem pustila na zahradu a sama seděla mezi dveřmi na terasu. Čekala jsem, kdy se Vadim probudí. Nemohla jsme spát, tak jsem ho radši nechala a šla si dělat maturitní otázky. Robin běhal po zahradě a hrál si s klackem. ,,Ahoj". Otočila jsem se na něj a rychle vstala. ,,Ahoj" odpovím a on se pousměje. ,,Kde jsi spala?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nespala jsem" odpovím a on jde ke mně. ,,Zničíš se" šeptne a já jen mávnu rukou. ,,Jsem v pohodě". Celou si mě prohlídl. ,,Vždyť to nemůže být zdravý. Proč tu skoro nic není? Vypadá to, jakoby tu nikdo nebydlel. Když se na tebe podívám... Hrozně jsi zbubla. Jíš vůbec? Kouříš? Kolik prášků vlastně bereš?". ,,Vadime" šeptnu a on se utiší. ,,O co ti jde?" zeptám se a on z poza zad vytáhne naši fotku. ,,Podívej se na sebe. Tady jsi zdravá. Teď... Nejsi" odpoví a já si od něj fotku vezmu. ,,Hrabal ses mi ve věcech" šeptnu a kouknu na něj. Povzdechl si a šel kousek dál. ,,Chci, aby ses vrátila, aby jsi byla zase stejná jako před tím. Nechci ti ubližovat" dodá a já na něj naštvaně koukám. ,,Ale ubližuješ! Akorát mi předhazuješ, že před tím jsem byla lepší člověk než teď. Myslíš, že to nevím? Že jsem zhubla, že vypadá jako po párnu, že tu skoro nic není... Já nemám důvod se vracet zpátky. Musela jsem dospět. Už se nemůžu chovat jako naivní děcko! Nejde to. Každá děcko potřebuje někoho dospělýho kdo ho vrátí zpět na zem, ale já tu nikoho nemám. Nemůžu být ta Zita, která se starala jenom o sebe a o tebe. Teď jsem Zita co platí účty, chodí do školy, stará se o psa a musí zařizovat věci ohledně kluků. Musím chodit nakupovat, natankovat, jezdit každý měsíc k doktorovi a musím odmaturovat!" křiknu a on jen tiše stojí. ,,Dokuď bydlíš s rodiči, nepochopíš to. Dokuď se o tebe máma stará, nepochopíš to. Nikdy to nepochopíš" dodám tiše a sednu si na zem. ,,Promiň" šeptnu a kouknu na něj. Jen mávl rukou a šel ke mně. ,,Máš pravdu. Všichni se měníme a dospíváme. Ty jsi musela. Já nemusím a potom to dopadá takhle" pronese a sedne si. ,,Moc bych si přála být stejný jako dřív" šeptnu a on přikývne. ,,Já vím". Pohladil mě po vlasech a mírně se pousmál. ,,Pomůžu ti. Se vším. Naučíme se spolu na tu maturitu. Budeme spolu dodržovat pitný režim...". Jen jsem se zasmála a koukla na něj. ,,Když budeš potřebovat pohlídám ti Robina, nakoupím, nebo ti vyzvednu prášky. Jenom... Nechci, aby jsi dál říkala, že jsi na všechno sama, když nejsi" dodá a na souhlas přikývnu. ,,Pojď za mnou" šeptne a já si na něj sednu. Objal mě a mírně se mnou pohupoval. ,,Nebude tě někdo shánět?" zeptám se a on přestane. ,,Sakra" šeptne a pobaveně na mě kouká.

Pohled Vadima:

Oba jsme běželi na úřad. Zastavil jsem ji a upravil jí vlasy. ,,Počkej tu na mě. Hned jsem zpátky" dodám a ona se zasměje. ,,Nepůjde sem, že ne?". ,,Snad ne" odpovím a zaklepu na máminu kancelář. Vešel jsem. ,,Vadime! Volám ti celé ráno! Kde jsi byl? Slíbil si, že se neopiješ" dodá a já přikývnu. ,,Promiň. Neopil jsme se" odpovím a podám jí složky. ,,Tak kde jsi byl? Stavovala se u nás Patrície" dodá tiše a já na ni jen koukám. ,,Ehm". Zita mě přerušila. ,,Dobrý den" pronese a nakoukne sem. ,,Zituško! Pojď dál!" jekne máma a odhrne mě. Objala ji. Zita vydechla a mírně se pousmála. Každej potřebuje nějakou mámu. ,,Dlouho jsem tě neviděla. Pořád jsi pěkná holka. Nezhubla jsi? Taky bych potřebovala dát kila dolů. Cvičíš?" zeptá se a Zita se zasměje. ,,Říká se tomu stres" odpoví a obě se zasmějou. ,,Jen počkej. Já si tě zase vykrmím. Takže jste spolu?" zeptá se a my na sebe koukneme. ,,Ne. Jsme jenom kamarádi" odpovím a Zita přikývne. Mamce úplně sklaplo. ,,Ou. Jsem ráda, že jste si to vyříkali" dodá a Zita jde ke mně. Oba jsme na sebe smutně koukali. ,,Mami, ale to neznamená, že třeba v budoucnosti nic nebude. Oba za sebou máme špatný vztah a potřebujeme klid" řeknu a ona k nám zvedne hlavu. Nakonec se pousmála. ,,Však já to znám. Ještě před tvým otcem jsem chodila s dvěma klukama najednou a...".

Pohled Zity:

Chvíli jsem váhala. ,,No tak neboj se" řekne prostě a strká mě dovnitř. ,,Nesnáší mě?". ,,Ne. Proč by měli?" zeptá se a já se na něj otočím. ,,Zachovala jsem se jako mrcha" odpovím a on přikývne. ,,To možná, ale říkám ti, že jakmile tě uvidí bude jim to jedno". ,,To jsi mě moc neuklidnil" šeptnu a on zazvoní. Dveře se otevřely a Daniela na nás jen koukala. ,,To si děláš prdel" šeptne a Vadim se pousměje. ,,Koukej koho jsem dovedl" pronese a ona mě hned obejme. ,,Chyběla jsi mi. Moc! Bože. Vyrostla jsi?" zeptá se a já se zasměju. ,,Jsou všichni uvnitř?" zeptá se stejně Vadim a ona přikývne. ,,Já tam nejdu" šeptnu a on mě tam strčí. Jen co jsem vešla do obýváku, všichni se zastavili. Koukali na mě. Jakmile vešel Vadim chytl mě kolem ramen. ,,Někoho jsem vám přišel představit. Tohle je Zita... Marková" dodá a já na něj pobaveně kouknu. ,,Ahoj" šeptnu a Ondra se ke mně rozeběhne. ,,Mimino! Kurva! Miluju tě!" zařve a obejme. Stiskla jsem ho a pobaveně na ně koukla. Kluci se zvedli a běželi k nám. Jako poslední mě objal Honza. ,,Chyběla jsi mu" šeptne a já přikývnu. ,,Já vím" odpovím a on mi dá pusu do vlasů. Holky na mě jen koukaly. ,,Já vím. Porušila jsme pravidla, že se alespoň jednou za měsíc sejdeme, ale... Mám volnej barák" dodám a ony se zasmějou. Peťa se ke mně rozeběhla a skočila na mě. Obě jsme skončili na zemi. ,,Opatrně" hlesne Vadim a já na něj pobaveně kouknu. ,,Jsem v pohodě" odpovím a sednu si. Objala mě a hned na to na nás přistála Denisa. Jako poslední k nám doběhla Aneta. ,,Zlobíš se na mě pořád?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Ne. Udělala jsi to správně" odpovím a ona mě obejme. ,,Jsme všichni spolu!" křikne Viktor a postaví mě. ,,Nejsme" pronese Vadim a oni od nás odstoupí. ,,Po náročném rozhovoru...". Koukla jsem na něj a on přikývl. ,,Rozhodli jsme se, že budeme jenom kamarádi. Prozatím" dodá za mě a já na souhlas přikývnu. Chvilku bylo ticho. ,,To stačí!" křikne Ondra a obejme Vadima. Jen jsem se začala smát. ,,Lidi já vám něco musím říct. Miluju vás! Všechny. A chyběli jste mi moc" dodá Honza a já na něj jen pobaveně koukám. ,,Je emotivní" šeptne Anet a obejme ho. Vadim mě chytl kolem ramen a přitáhl mě k němu. Objala jsem ho a koukala na ně. ,,A máme pro vás ještě jednu novinku!" křikne Vadim a odběhne. Nakonec přišel se psem v náručí. ,,Tohle je Zity pes... Robin" řekne a kluci na mě kouknou. ,,Jo tohle je Robin! Ty vole. Myslel jsem, že je to nějakej chlap" řekne Michal a já se otočím na Vadima. ,,Přesně to samý si řekl ty". Jen pokrčil rameny a zasmál se. ,,Myslíme stejně?" zeptá se tiše a já se zasměju. ,,Ten je roztomilej!" křikne Ondra a Vadim ho položí na zem. Všichni se k němu nahrnuli. ,,Takže... Ty jsi mě stalkoval" šeptnu k Vadimovi a on pokrčí rameny. ,,Možná" odpoví a trapně na mě koukne. Pousmála jsem se a objala ho. ,,Já tebe taky" šeptnu a on se zasměje. Mírně se mnou točil a mačkal mě k sobě. Jak říkal. prozatím.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby