Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Hotel u Vadima a jeho holky

Pohled Vadima:

Seděl jsem s Jasmínou a houpal ji v náruči. V domě bylo ticho. Krásně to tu vonělo a už jsem tě těšil, jak si se Zitou lehneme do vířivky a pomazlíme se. 

Mezitím:

Pohled Zity:

,,Pravidlo číslo jedna. Žádný řev. Pravidlo číslo dva. Žádný sprostý slova. Pravidlo číslo tři. Nebudete odmlouvat. Ani mně, ani Vadimovi. Pravidlo číslo...". ,,O co ti jde?" zeptá se Honza a já se na ně otočím. ,,Jde mi o to, že chci, aby byl doma klid. Vadim na tom není taky nejlíp a mně není dobře. To že jste tady, neznamená, že nebude platit slušný chování. Všichni moc dobře víme, že jsem byla poslední možnost. Bylo to hodně na rychlo a museli jsme zrušit plány, tak se chovejte tak, abych nelitovala, že jsem nedělala, že jsem mrtvá" dodám a oni jen tiše sedí. ,,Fajn" šeptne Sam a do uší si dá sluchátka. ,,Pořád doma máte to miminko?". ,,Ano" odpovím a Štěpán se zaraduje. 

,,Ticho" řeknu rázně než je pustím dovnitř. Všichni jsem tiše vešli. Vadim a Jasmína spali na gauči. ,,Běžte si dát věci do pokoje" šeptnu a mávnu ke schodům. Šla jsem k nim a klekla si k Vadimové hlavě. ,,Vstávej" šeptnu a pohladím ho po vlasech. ,,Lásko. Notak. Vstávej" šeptnu zase a on se pousměje. ,,Pusu" pronese tiše a já ho políbím. Vzala jsem od něj Jasmínu a nesla ji do pokoje. 

Pohled Vadima:

Už jsou zase tady. Ty tři malý zrůdy. Jakmile jsme slyšel dupání a jak Zita syčí, vstal jsem a šel do kuchyně. Nemůžu se před nimi přece schovat. Jsem velkej a skoro nikde se nevlezu. ,,Ahoj" řekne tiše Honza a sedne si ke stolu. ,,Nazdar" odpovím a otočím se na ně. ,,Vadime co budeme dneska dělat?" zeptá se Štěpán a já jen pokrčím rameny. ,,No. Vy asi půjdete spát" odpovím a oni začnou mrčet. Achjo. Naštěstí Jasmína neodmlouvá. ,,Tak ne. Spát asi ne. Nevím. Nic jsme neměli čas vymyslet. Já mám zítra schůzku. Nebudu doma celý den a Zita má na starost Jasmínu. Budete se muset zabavit sami" řeknu prostě a oni začnou zase mrčet. ,,Byla tady větší sranda" šeptne Sam a já si založím ruce. ,,Vy jste taky nebyli vždycky tak otravný" pronesu tiše a oni se na mě naštvaně kouknou. ,,Kde je Zita? Chci si s ní promuvit". Honza se zvedl. Hned jsem ho zastavil. ,,Je nahoře a uspává Jasmínu. Sedni si a počkej tady" dodám a on si povzdechne. ,,A kde je vlastně Robin?". ,,Na zahradě" odpovím a oni se nahnou. ,,Nechcete jít za ním a otravovat ho?". Sam i Štěpán se zvedli a vyběhli na zahradu. ,,Ty nejdeš?". ,,Je mi šestnáct. Já za psama neběhám" odpoví naštvaně Honza a já si sednu naproti němu. ,,Zita říkala, že jste kvůli nám něco zrušili" šeptne a já přikývnu. ,,Měli přijít naši kámoši a měli jsme... Povečeřet" opravím se rychle a on pokýve hlavou. ,,Měli jste chlastat co?". ,,Jo" odpovím tiše a on se zasměje. ,,Těším se až budu samostatnej jako vy" pronese a já se začnu smát. ,,Není na tom nic skvělýho. Musíš chodit do práce a vydělávat prachy, aby jsi udržel domácnost. Teď když máme Jasmínu a Zitě se bude platit škola, nevím jestli prodám ledvinu, nebo auto" odpovím a on se utiší. ,,Škola? Zita nepracuje?" zeptá se udiveně a já kouknu na Zitu, která stála mezi dveřmi. ,,O čem se bavíte?". ,,Tak různě" řeknu rychle a utiším ho. ,,Jako kdy si nám to chtěla říct?" zeptá se Honza a já na něj naštvaně kouknu.

Pohled Zity:

,,Co jako?". Vadim se jen usmál a táhl ho pryč. Hned na to se zase vrátili. ,,Vracíš se do školy?" zeptá se a já se na Vadima zamračím. ,,Ne. Jo. Není to jistý" odpovím a oba na sebe nechápavě kouknou. ,,Jak jako nění to jistý? Myslel jsem, že ses rozhodla" pronese Vadim a já přikývnu. ,,Chvilku jo, ale pak jsem si vzpomněla jak to ve škole bylo na hovno a nechci se tam vracet a promarnit tam zase tři roky" odpovím a on bouchne do stolu. ,,Zblázním se z tebe!" zakřičí a odejde naštvaně pryč. ,,Chci zpátky domů" šeptne a já si založím ruce. ,,To asi nepůjde, když Karin a táta odjeli" odpovím tiše a on naštvaně odejde. Co jsem zase udělala?