Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Plány

Středa ráno:

Pohled Vadima:

,,Miluju...". ,,Křupínky" vyhrkne Zita a já se na ni naštvaně podívám. ,,Zito...". ,,Dám ti kartu a kup si něco pěknýho" přeruší mě a já ji chytnu za pusu. ,,Dobře. Zito... Když jsem tě potkal, myslel jsem, že jsi další holka z davu. Že jsi jenom chvilková, ale ty ses mi prohlodala do srdce a zůstala tam. I přes všechno co jsi mi provedla, tak jsem se do tebe zamiloval. Hrozně moc. Asi jako vzdálenost na měsíc a zpátky, tak tak moc jsem se do tebe zamiloval" pronesu a kouknu na ni. ,,Ehm. Slabý" řekne a já papír zmačkám. ,,Vole tak co máš ty?" zeptám se a ona si odkašle. ,,Vadime. Když jsme se potkali, byl jsi vlezlej. Hrozně moc. Pořád jsi mě uháněl až nakonec jsem si řekla... meh. Jo. Asi to zkusím. No a od tý doby jsme spolu. Máme se rádi a možná se teda i vezmeme...". ,,Tohle nemůžeš říct" řeknu rázně a ona se začne smát. ,,Ještě jsem neřekla to nejlepší". ,,No tak povídej" pošeptám a ona si zase odkašle. ,,Když bych měla definovat náš vztah, tak bych ho popsala jedním slovem... Drsný. Stejně jako náš sex. Hodně drsný. Každé ráno, každý večer. Když mě Vadim chytne a strhne ze mě oblečení, spoutá mě a tvrdě přiráží...". Začal jsem se smát. ,,Zvuková ukázka". Začala vzdychat a otírat se o mě. Asi bysme neměli psát sliby spolu. Ani jeden se nesoustředíme. Sedla si na mě a jezdila mi po klíně. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na její pobavený výraz. ,,Oba jsme marní" pronese a já začnu přikyvovat. ,,Pauza?" zeptám se a ona přikývne.

Pohled Zity:

Líbali jsme se a Vadim mi držel prso. Rozepla jsem mu pásek. Hned se nadzvedl, aby si kalhoty sundal. ,,Dobře. Konec pauzy. Je čas pokračovat v zařizování svatby. Svatební sliby necháme na potom... nebo je nebudeme mít vůbec. Takže. Zařídili jsme jídlo, kytky, místo a prstýnky. Co zbývá?". Podívala jsem se na něj. Jenom protáčel očima a dělal ksichty. ,,Heeeej" pošeptám a on se začne smát. Sedl si a objal mě. ,,Teď už zbývá jenom zařídit, aby jsme spolu zůstali" odpoví a dá mi pusu na tvář. ,,Toho bych se nebála" odpovím tiše a zase si k němu lehnu. ,,A datum?" zeptá se a já na něj překvapeně kouknu. ,,Ajo" hlesnu a on se pousměje. ,,Fajn. Kdy...". ,,Na konci srpna" řekne rychle a já na něj nechápavě kouknu. ,,Proč?". ,,Nevím. Musíme si udělat nějakou novou vzpomínku" odpoví a já na něj jen tiše koukám. ,,No co čumíš?" zeptá se pobaveně a drkne do mě. ,,Od kdy jsi tak... No prostě takovej?" pošeptám s neuvěřením a on se uchechtne. ,,Vždycky jsem takovej byl" odpoví a já ho obejmu. Ozval se zvonek. ,,Ehm. Zito?". ,,Ano?" zeptám se a on mě od sebe odtáhne. ,,Půjdeš otevřít?". ,,Jo. Jasně! Hned jsem zpátky" dodám a rychle se zvednu. Robin už nedočkavě čekal u dveří. ,,Dobrý den" pronesu tiše a on se na mě podívá. ,,Zita Marková? Mám tu pro vás kytku" řekne rychle kurýr a já na něj vykulím oči. ,,Pro mě?". ,,Ano. Pro vás" odpoví pobaveně a podá mi obrovský puget růží. Vždyť jsem narozeniny už měla. A táta se na mě pořád zlobí. A nikdo jinej by to poslat nemohl. ,,Nashledanou". Jen jsem přikývla a zavřela dveře. Hned jsem z růží vytáhla obálku. Hrozně mi bušilo srdce. Co když si ze mě dělá někdo srandu? Co když si Vadim bude myslet, že mi to poslal nějakej kluk! ,,Jsi slunce mého života a osvětluješ mi celý den. Tvá láska ke mně září a já díky tobě šťastný jsem". Pomalu jsem došla do obýváku. ,,Kdo to byl?" zeptá se Vadim a s úsměvem na mě kouká. ,,Ty jsi blbec" zaúpím a jdu rychle k němu. Položila jsem kytku na stůl a rychle ho objala.

Pohled Vadima:

Vzlykala a pevně se mě držela. ,,Proč brečíš? Myslel jsem, že ti udělám radost". ,,Vždyť já mám radost!" jekne a já se začnu smát. ,,Neplač" pošeptám a utřu jí slzy. ,,Miluju tě. A chci, aby sis to pamatovala už navždycky" dodám a ona přikývne. ,,Taky tě miluju navěky věků" odpoví a já se zase jen zasměju. Objala mě a dala mi pusu. Nikdy bych nevěřil, že kvůli jednom člověku se budu cítit takhle skvěle.