Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

<3

Pohled Zity:

Tekly mi slzy jak hrachy a nedokázala jsem se pořádně nadechnout. ,,Nevěděla jsem, že vás to takhle rozhodí" pronese s úsměvem doktorka a já jen pokrčím rameny. ,,Jsem nějaká... emotivní" šeptnu a ona se zasměje. ,,A kdepak máte manžela? Nikdy si to nenechal ujít. Hlavně dnes... když už víme pohlaví" dodá a já pokrčím rameny. ,,Nějak... Mu to nevyšlo" hlesnu a ona mi podá obálku. ,,Vážně to chcete vědět? Můžeme to nechat na příště i pro manžela". ,,Ne... Děkuju. Takhle to bude lepší".

Pohled Vadima:

Se sklenkou v ruce jsem seděl v křesle a koukal na Robina jak leží v pelechu. Zita mě rozseká, když mě tu najde. Nalil jsem si další skleničku a opřel si hlavu. Ode dveří se ozval hlas. ,,Ano. Všechno v pořádku. Nemusíš jezdit. Byla jsem nakoupit, do lékárny a mám všechno co potřebuju, abych už nikdy nemusela vylíst z domu...". Zaraženě se na mě podívala. Hrozně dlouho mlčela. ,,Ahoj" pošeptám a ona přikývne. ,,Já ti zavolám jo?" hlesne a mobil si dá do kapsy. ,,Jak ses sem dostal?" pošeptá a já pokrčím rameny. ,,Dokážu si to zařídit" odpovím a ona se podívaná na stůl, kde stála flaška. ,,Piješ na kuráž? Donesl jsi rozvodové papíry, nebo se chceš zase hádat?" zeptá se a já se rychle postavím. ,,Nechci se hádat a rozvést taky ne" řeknu tiše a jdu k ní. Znejistila a mírně odstoupila. ,,Mám těžkej den...". ,,Já vím. Nechtěl jsem tě takhle přepadnout, ale musím ti to vysvětlit...". ,,Nechci poslouchat nějaký vymyšlený kecy".

Pohled Zity:

,,Tak mě poslouchej" šeptne a já pokývu hlavou. ,,Nechci". ,,Sedni si!" křikne a chytne mě za zápěstí. ,,Nesahej na mě" pronesu a on si povzdechne. Pustil mě a přikývl. ,,Já vím, že se to těžce poslouchá... Chápu to. Nevěříš mi. Jsi z toho pořád smutná, ale právě se to snažím všechno napravit a ty to komplikuješ. Lásko... Teď si sedni a nech mluvit mě. Prosím" dodá klidně a já si pomalu sednu na gauč. Dřív než začal mluvit se zase napil. ,,Nepřeháněj to s tím chlastem" šeptnu a on se mírně pousměje. ,,Omlouvám se" pronese tiše a už prázdnou skleničku odloží. Zase si dolil a chvíli na mě koukal. ,,Vadime... Jestli to chceš protahovat, tak ti to nepomůže". Pokrčil rameny a sedl si ke mně blíž. ,,Já se snažím jenom... Urovnat si myšlenky a nemyslet na to, co mi řekneš, protože se bojím, že už mě nikdy nevezmeš zpátky". ,,Nezkoušej to na city. Víš, že neustoupím" šeptnu a on přikývne. ,,Vím" odpovím s úsměvem a sedne si vedle mě. Koukala jsem mu do očí. ,,Teď vážně, jo? Auto jsem před nějakou dobou půjčil Ondrovi...". ,,Takže mi chceš říct, že ta podprsenka byla Ondry?" zeptám se a on se na mě zamračí. ,,Nezlehčuj to". Oba jsme mlčeli a koukali na sebe. Po chvíli se mi to začalo v hlavě srovnávat. ,,Ondra podvádí Dáňu? Tomu nevěřím... On by pro tebe lhal kdykoli" dodám a on přikývne. ,,Ale lhal bych já a zničil mu rodinu?" zeptá se tiše a já na něj smutně koukám. ,,Takže... Ondra spal s nějakou ženskou a neřekl to ani tobě?". ,,Vím, že se ti to zatím zdá děravý, ale teď poslouchej... Celý to bylo tak, že potkal v baru jednu naši známou a začali se bavit. Postupně oba zjistili, že jim to údajně neklape ve vztazích a spali spolu. No a jednou... Když ji vyzvedával z nádraží se spolu vyspali u mě v autě. Pak to ukončili a dál už to neřešili, ale stalo se tohle a Ondra... On je hrozně hodnej chlap, ale trochu nezvládl situaci" dodá a já na něj nechápavě koukám. ,,Ty ho omlouváš?" hlesnu se slzami v očích. ,,Ne! Neomlouvám ho" řekne rychle.

Pohled Vadima:

Se slzami v očích na mě koukala. ,,Chceš mi teda říct, že jsi to celý dva týdny věděl a jenom si mě v tom chtěl vykoupat?" zeptá se pisklavým hlasem a já pokývu hlavou. ,,Vím to... Asi tři dny. Jenom jsem nevěděl jak ti to říct. Bál jsem se, že mě pošleš do prdele" dodám a ona si dá obličej do dlaní. Jen jsem u ní seděl a poslouchal jak vzlyká. ,,Jak ti mám věřit?" zeptá se tiše a já ji pohladím po vlasech. ,,Udělal bys cokoli, aby ses mohl vrátit" dodá a já přikývnu. ,,Jo udělal... Potopil jsem svýho nejlepšího kámoše, jenom abych se k tobě mohl vrátit. Podrazil jsem ho, abych se mohl vrátit domů. Alespoň vidíš jak jsi pro mě důležitá. Postavil jsem tebe před práci a kámoše. A udělal bych to znovu, jenom aby jsi věděla, že nejsem tak špatnej, jak si myslíš" dodám a ona se na mě podívá. ,,Nemyslím si o tobě, že jsi špatnej". ,,Ale měla bys. Nechci v tobě vyvolávat pocit vinny, ale vždycky jsi byla na prvním místě a ty to víš. Proč bych tě podváděl, když jsem díky tobě pokusil štěstí a lásku?" pošeptám a jí steče slza po tváři. ,,Takže je to pravda? Ondra podvedl Dáňu? Vždyť má dítě...". ,,Já vím" šeptnu a setřu jí slzy. ,,Ty jsi říkal pravdu. Celou dobu... A já málem zničila náš vztah" dodá a já pokývu hlavou. ,,Ne. Já bych udělal to samý a ty to víš. Byla to naprosto přirozená reakce" řeknu a ona si posmrkne. ,,Promiň" pošeptá a přeleze si na mě. Objala mě a tiskla se ke mně. Zhluboka jsem vydechl a nakonec se k ní přitulil. ,,Tak moc jsi mi chyběla. Pocit, že mě nesnášíš, byl ten nejhorší ze všech" pronesu a ona na mě koukne. ,,Moc se omlouvám. Já jenom... Jenom ta myšlenka, že jsi s jinou. Bože" šeptne a zase se rozbrečí. Objal jsem jí a dal jí pusu do vlasů. Položil jsem jí ruce na bříško a pousmál se. ,,Vadime... Hrozně se stydím. Měla jsem ti věřit. Vždyť tě znám. Jsi moje láska, ale i tak jsem na tebe byla hnusná a přála si, aby ses nikdy nevrátil. Když jsi odcházel poprvé bála jsem se o tvoje srdíčko, že to nezvládne a když po druhé... Bála jsem se, že uděláš nějakou pitomost. Nikdy bych si to neodpustila" dodá tiše a já si povzdechnu. ,,Jediný důvod proč jsem nedostal infarkt, nebo neskočil z mostu, protože jsem věděl, že jsem tě nepodvedl a bál jsem se o tebe a miminko. Neudělal bych nic, co by ti ublížilo. A nikdy... Bych tě nepodvedl. To by znamenalo, že bych se tě musel vzdát a to neudělám nikdy. Jenom pro příště... Kdyby se zase něco omylem posralo, tak mi věř prosím" dodám a ona se uchechtne. ,,Budu" odpoví pobaveně a obmotá mi ruce kolem krku. Opřel jsem si čelo o to její a políbil ji. ,,Takže... Už tu můžu zůstat?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Můžeš" hlesne a já ji znovu obejmu.