Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

"Normální" den

Pohled Zity:

Probudilo mě zvonění. Zvedla jsem hlavu a utřela si slinu. ,,Mějte krásný víkend. Nezapomeňte, že Bůh vše vidí. neděli jděte do kostela a požehnejte pánovi za tento týden plný slunce a krásného počasí". Jen jsem nad tím protočila očima a chtěla odejít. ,,Zito? Na minutku prosím" řekne prostě učitel a mávne na mě. Počkal až všichni odešli. ,,Propadáte" řekne prostě a já na něj nechápavě kouknu. ,,Máte vysokou absenci a zatím jste psala jen jeden test, který dopadl, jak vám asi došlo, špatně. Kdy si to opravíte?" zeptá se a podá mi papír. ,,Ehm. Příští hodinu?" zeptám se a on přikývne. ,,To jsem chtěl slyšet. A být vámi, snažím se docházet. Ředitel mi šlape na paty, že mám největší absence u žáků. To, že jste zaspala vám už omlouvat nebudu" dodá a já na jen přikývnu. Sakra! Přírodní vědy mě hrozně nebaví! ,,Dobře. Děkuju" šeptnu a on na mě mávne. ,,Na shledanou". Papír jsme zmačkala a hodila do koše. Skvělý. Takže místo toho, abych šla ven s kámošema, se budu muset celý víkend učit. Proč ty nejmíň zajímavý hodiny dají na konec dne? Pak se stane, že odejdu a už propadám. Naštěstí mám ještě dva měsíce. Alespoň dvojku by to chtělo.

Pohled Vadima:

Když konečně vyšla ze školy, musel jsem se usmívat. Vždycky mi zlepší náladu fakt, že budeme spolu. ,,Ahoooj" pronesu a ona se na mě mile usměje. ,,Ahoj" odpoví a hned mě obejme. ,,Pusinku" šeptnu a ona se jen zasměje. Políbila mě a mě objala. Chvíli jsme tam jenom stáli. ,,Ty ke mně čucháš?" zeptám se a ona zamručí. ,,Vždycky krásně voníš" zamumlá a vzhlédne ke mně. ,,Takže! Dnešní plán dne. Zajdeme k vám. Převlečeš se. Sbalíš si saky paky a jdeme k nám. Potom k mámě dovezeme nějaký papíry co si zapomněla a potom už k Viktorovi. Jo! A staví se něco nakoupit" dodám a ona na mě smutně koukne. ,,Propadám. Musím se učit" řekne a já se zastavím. ,,Propadáš? Z čeho?". ,,Přírodní vědy" odpoví a pokrčí rameny. Mávl jsme nad tím rukou. ,,Naučíme. Všechno umím" řeknu a ona se zasměje. ,,Vadime. Buďme realisté" dodá a pobaveně na mě koukne. ,,Hele! Podceňuješ mě. Možná nejsem nerd, ale za to tě dokážu naučit všechno. Naučil jsem tě jíst jako člověk" řeknu a ona na mě pobaveně koukne. ,,Nedělám z tebe debila. Jenom říkám, že chemie je něco jinýho než jít příborem" odpoví a z kapsy si vytáhne klíče.

Pohled Zity:

Odemkla jsem dveře a pustila ho dovnitř. Bylo tu hrobové ticho. Jediný co jsem slyšela byly hlasy z televize. S Vadimem jsme šli do obýváku. ,,Ahoj" pronesu a oni se na mě podívají. ,,Ahoj Zituško. Tak co ve škole?" zeptá se máma a já jen pokrčí rameny. Vadim jen stál za mnou a nenápadně mě držel za pásek. ,,Vadime jak se máš? Dlouho jsem tě neviděla. Asi od toho, když jste skončili na záchytce" řekne a já se na ni zamračím. Vadim si jen povzdechl a Lukáš se zasmál. ,,Jdu k Vadimovi" řeknu a strkám ho do schodů. ,,Hlavně nepijte ať to zase neskončí špatně!" křikne za námi máma a dál jen slyším jak se s Lukášem smějí. ,,Ona mě nesnáší" šeptne a já zabouchnu dveře. ,,Dělá to na truc" odpovím a on se svalí do postele. ,,Nedivím se jí". Sundala jsem si košili a otevřela skříň. ,,Tvoje máma mě nesnáší a tvůj táta si o mě musí myslet hrozný věci taky. Achjo. Proč to vždycky dopadne stejně?". Jen jsme se mu smála. ,,Tak je to se všemi lidmi, který znám. Moji rodiče nemají rádi nikoho" dodám a on se zvedne. ,,Štve mě to" šeptne a jde ke mně. ,,Táta tě nemá rád, jenom protože se mnou chodíš. Kdybych lesba, tak by neměl rád ani tu holku" dodám a on si mě poměří pohledem. ,,Nevypadáš jako lesba". ,,Vadime! Přestaň nebo ve mě probudíš moje feministický já" řeknu a on zvedne ruce. ,,Fajn. Promiň" dodá a dá mi pusu. Do tašky jsme si sbalila věci a ze skříně vytáhla mikinu.

Pohled Vadima:

Pořád jsem se držel za Zitou. ,,Vy už jdete?" zeptá se mamka a míchá si kafe. ,,Jo" odpoví prostě Zita a já tam jen stojím. Její máma na mě koukala. ,,Tak si to užijte. Ale ne moc" dodá a Zita mi podá tašku. ,,Můžeš se uklidnit? Laskavě se starej o tady pána, se kterým si se vychrápala a on odešel, když si čekala jeho dítě, který co? Umřelo, protože oba jste úplně vymatlaný!" křikne a já ji jen chytnu za ruku. ,,Pššš" pošeptám a ona se na mě usměje. ,,Dobrý. Ona jenom potřebuje, aby jí někdo řekl, že je úplně tupá. A teď... Můžu jít. Užijte si to, ale ne moc. Ať z toho není další parchant" dodá a usměje se na ně. Její máma jen byla zticha a ten týpek se mračil. Oba jsme vyšli z domu. To bylo asi poprvé co jsem Zitu zažil hysterickou. Zněla úplně jako naše sousedka, když řve na svýho psa. Radši jsem mlčel. ,,Klidně můžeš něco říct" šeptne a dál kouká do země. ,,Radši ne". ,,Ty nemusíš mít staženej ocas" řekne a já přikývnu. ,,Já vím" odpovím a jen se na ni pousměju. Bylo fajn, že se mě zastala. Já bych to pro ni taky udělal. Asi bych svoji mámu neseřval jako děcko, ale něco bych jí řekl.