Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Nová kapitola

Pohled Zity:

Celý ráno jsem prozvracela a k obědu jsem si dala hrst paralenů. Celou dobu jsem ležela a snažila se z toho dostat. Vypila jsem asi dva litry džusu a vody. Pořád jsem cítila, že mám sucho v puse a jak mi hlava odmítá myslet. I tak jsem celou dobu přemýšlela nad Vadimem. Nepamatovala jsem si přesně co mi řekl, ale něco ve smyslu, že mě miluje a že si mě chtěl vzít? Asi jo. Nebo něco o tom, že jsem kráva. Takže buďto mě totálně vyhlásil, nebo řekl, že mě vlastně miluje. Jakmile mi u hlavy začal řvát mobil, vypla jsem ho. Nakonec jsem jí zavolala nazpět.

Mezitím:

Pohled Honzy:

Zlobil jsem se, ale Vadim na tom byl asi hůř. ,,Pořád leží?" zeptá se tiše a já přikývnu. ,,Honzo?" křikne Anet a já jen mávnu rukou. Ani jeden jsme neodpovídal. ,,Ahoj" šeptne a já na něj překvapeně kouknu. ,,Jak ti je?". Hned se začala smát. ,,Volá Zitě" šeptnu a on mě utiší.

Pohled Anety:

,,Je mi taaaak hrozně špatně!" jeknu a ona se začne smát. ,,Dám si tě nahlas. Bolí mě ruka" dodám a mobil si položím na stolek. ,,Co Honza?". ,,Zlobí se. Ani se mu nedivím. Tohle jsem přehnala. Vím to, ale prostě včera, jsme zabruslily až moc do nepovedených zkušeností" řeknu a ona se utiší. ,,Neřekla jsi mu o tom... Že ne?" zeptá se a já se zamyslím. ,,Zlato od jedenácti mám okno. Co jsem mu neměla říkat?". ,,O tom potratu".

Pohled Vadima:

Honza na mě vykulil oči. Oba jsme mlčeli. ,,Neřekla. Nikdo to neví. Ani o tom Kubovi" dodá a on na mě koukne. ,,Co o Kubovi?" zeptá se tiše a já jen pokrčím rameny. ,,Kurva Vadime, víš to" naléhá a já tam jem sedím. Hrozně se na mě zamračil. ,,Kámo, ale to je vážná věc. Nechceš to nahlásit na policii? Tam budou vědět, jak znásilnění řešit" pronese Aneta a on si přikreje pusu rukou. Radši jsme se měli ozvat, aby nemluvila tak nahlas.

Pohled Zity:

,,Ty s policajtama radši nic neřeš. Včera jsi ukradla vodku" dodám a ona se jen začne smát. ,,Chvíli jsem nevěděla, jestli to byl sen, nebo se to fakt stalo". Na chvíli se utišila. ,,Jak si se dostala domů?" zeptá se a já si odkašlu. ,,Po svých" odpovím a on na mě zabučí. ,,Jak, ale? S Vadimem, bez Vadima, v tobě, na tobě...". ,,Krávo!" jeknu a ona se začne smát. ,,Vůbec si to napamatuju. Od toho co tě Honza odvezl, mám okno. Jakoby se to nestalo. Asi mě dovedl domů a uložil. Vážně nevím" dodám a sama sebe bouchám do hlavy. Proč jí lžu? Dokázala by mi poradit, nebo by to alespoň pochopila a podpořila mě. ,,Teda slušně jsme řádily" šeptne a já zamručím. ,,Končím s tímhle. Přestávám absolutně chodit ven. Nezvládám to, tak prostě nebudu chodit". ,,Ale za to můžu já. Lila jsem to do tebe. Beztak ses pozvracela co?" zeptá se tiše a já vykřiknu. ,,Problila jsem celý ráno. Teď tu ležím se psem a piju džusy. Ještě k tomu nějakej multivitamím. Nechceš mi donýst pomýk?" zeptám se smutně a on si odkašle. ,,Myslím, že bych se měla učit...". Obě jsme se začaly smát. ,,Ne teď vážně. Kdybych tady měla pomerančový džus a hroznový víno, byla bych nejšťatsnější. Byla bych se svým psem a...". Začala jsem brečet.

Pohled Anety:

Sedla jsem si a rychle si vzala mobil. ,,Zlato co je? Stalo se něco?" zeptám se a začnu se oblíkat. ,,Já nevím. Je mi tu smutno. To je asi všechno. Měla bych končit. Na chvilku půjdu na zahradu s Robinem a potom... Půjdu smutnit k filmu" dodá a já si povzdechnu. ,,Přišla bych...". ,,Zůstaň doma s Honzou" odpoví rychle a já se zasměju. ,,Ten šel někam s Vadimem. Píšou závěrečnou práci a pořád chodí ven kouřit. Stres asi" dodám a kouknu na sebe do zrcadla. ,,Zito drž se. Zítra se pro tebe stavím ve škole jo?". ,,Nemusíš" odpoví a já kouknu na kluky. ,,Co tady děláte?" šeptnu a oni na sebe kouknou. ,,Nic" odpoví Honza a Vadim se zvedne.

Pohled Zity:

Zatemnila jsem si tu a pořád do sebe lila ten hnusnej džus. Mezitím jsme se mazlila s Robinem. Vzpomínám jak jsem tu takhle ležela s Vadimem. Ten mě po tom včerejšku už nebude chtít v životě vidět. Už jsem skoro usínala. Pořád jsem se cítila, jako bych se měla pozvracet. Jakmile někdo zazvonil, chtěla jsem ho nechat odejít. Nechci takhle chodit otvírat. Zvonek se ozval znovu. Nakonec jsem vstala a šla tam. Do náruče jsem si vzala Robina, aby nevyběhl ven. ,,Ahoj" řekne a v rukách má dvě velký tašky. ,,Balíš mi moje věci?" zeptám se tiše a on na mě pobaveně koukne. ,,Ne. Došel jsem ti na nákup" odpoví a vejde dovnitř. Nechápavě jsem na něj koukala. ,,To jsi nemusel" šeptnu a on mi tašky položí k nohám. ,,Jsem prostě takovej" odpoví tiše a narovná se. Pohladil Robina a usmíval se. ,,Když už jsi tu... Chci se omluvit. Za včerejšek" řeknu a on přikývne. ,,Nic extra se nestalo" odpoví a já pustím Robina na zem. ,,Ale jo. Řekla jsem ti spoustu hnusných věcí a nemyslela jsem to tak. Promiň" dodám a on si povzdechne. ,,Kdy si uvědomíš, že to dělám, abych tě ochránil a ne ublížil". Sklonila jsem hlavu a mlčela. ,,Já vím" šeptnu a on mě obejme. ,,Je ti hodně špatně?". Přikývla jsem a on se zasmál. Vzal tašky a kývl. ,,Jdi si lehnout. Donesu ti něco dobrýho" dodá a jde do kuchyně.

Pohled Vadima:

Donesl jsem jí misku s ovocem a podal džus. ,,Díky" šeptne a začne jíst. Jen jsem ji pozoroval a hladil Robina. ,,Ham" šeptne a natáhne ke mně ruku. Snědl jsem kus jablka a mírně se na ni pousmál. Po chvilce jen seděla a koukala do blba. ,,Copak?" šeptnu a ona na mě koukne. ,,Je mi blbě" odpoví a já se jí natáhnu pro vodu. Napila se a smutně na mě koukala. ,,Promiň" pronese a já se zasměju. ,,Každej se opil" odpovím. ,,Můžu tě prosím obejmout?" zeptá se tiše a já přikývnu. Utřela si slzy a sedla si na mě. Objal jsem ji. ,,Vadime moc se ti omlouvám. Za všechno. Za včerejšek, za to jak jsem s tebou rozešla, za to, že jsou se mnou pořád problémy a že to schytáš vždycky ty" dodá tiše a já si povzdechnu. ,,Ty mě vždycky hrozně naštveš, ale vždycky ti to odpustím, protože jsi moje slabina" odpovím a ona na mě koukne. ,,Můžeš si myslet co chceš, ale vždycky mi záleželo hlavně na tobě" dodám a ona se rozbrečí. Tohle mě překvapilo. ,,Nedokážeme se spolu kamarádit. Navzájem si akorát ubližujeme".

Pohled Zity:

Utřel mi slzy a posadil mě výš. Políbil mě a odtáhl se. Nedokázala jsem se pohnout. ,,Ale dokážeme spolu chodit" šeptne a hlavu mi položí na rameno. Pootočila jsem se na něj. ,,Myslíš to vážně?" zeptám se tiše a on přikývne. ,,Už se s tebou nechci výdat a dělat jakoby se nic nedělo. My se k sobě přitahujeme. Kluci měli pravdu... My nikdy nebudeme schopní se jenom bavit, protože jsme si navykli na toho druhýho tak moc, že je k nesnesení, když tě nemůžu políbit!". ,,Pořád se bavíme o tom jak jsme si navzájem ublížili, ale nikdy jsme si neřekli, jak moc jsme si pomohli. Vždycky když jsi přišla, měl jsem lepší den. Starala si se o mě, nikdy jsi mi neřekla ne a pokaždé jsi mi dokázala pomoct. I když jsem na tebe křičel, nikdy ses nesbalila. Akorát jsi mě víc štvala" dodá a já se zasměju. ,,Mám bez tebe absťáky. A to, že jsem tě mohl po čtyřech měsících políbit je jako dar z nebes" řekne a já se zasměju. ,,Dávno jsem ti všechno odpustil. A už bych chtěl mít klid v duši a v srdci" řekne tiše a já přikývnu.

Pohled Vadima:

Z kapsy jsem si vytáhl krabičku. Jen na mě koukala. Prstýnek jsem jí nasadil na prst a mírně se pousmál. ,,Ber to jako dárek z lásky... A ne k zásnubám" pronesu a ona na mě mile kouká. ,,Miluju tě" řekne hrdě a já se zasměju. Oba jsme se svalili a objali se. Zmáčkl jsem ji, jak nejvíc to šlo. ,,Chyběla jsi mi!" křiknu a ona se jen směje. ,,Vadime stačí!" jekne a já se zasměju. Sedla si na mě a dál se uchechtávala. Políbila mě. Konečně! Připadal jsem si jako když se abstinoval. Po těch dvou měsících co jsem se konečně napil mi v tělo přímo pulzovalo. Stejně jako dneska. Stejně jako teď. ,,Začínáme od znovu. Žádný starý křivdy jo?" zeptám se a ona přikývne. ,,Už nikdy" odpoví a obejme mě. Vecpal se mezi nás Robin.,,Uhni" šeptne a hned ho odstrčí. Musel jsem se jí smát. Nejspíš jsem zase se Zitou.

Koooonec zvonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby