Nechtěný dar (pt. 2)

2. Budete můj nový otec? (E)

Zařekl se, že tenhle pohled nechce už znovu vidět. Že už nechce vidět, jak se jí zmocňuje jiný muž. A teď sledoval bezmoc v jejích očích, zatímco jí ten šmejd vykasal košili a začal si ji brát jako by to bylo jeho právo. Přestože mu bylo z té bolesti, která mu prostupovala od rukou celé tělo na omdlení, snažil se pro ni zůstat vzhůru. Byl si jistý, že když teď zavře oči a podvolí se tomu, všechno, co spolu měli, co prožili, zmizí. Přijde o ni i o dcery. A pak viděl, jak se začíná třást, zamlžuje se jí zrak a zůstává viset hlavou přes rám postele.

„Mami," slyšel vykřiknout Auriho. Sám se zhrozil nad tím, že Draganova Liin stav neodradil a prostě si přitáhl její bezvládné tělo blíž. „Prosím, už ji netrapte," ušlo mu zmučeně z úst. „Klidně mě zabijte. Ale už jí neubližujte. Miláčku, slyšíš mě? Lio..." Nevěděl, co jí říct, aby jí utišil. Nemohl k ní. Jen prožíval ten strach, kvůli kterému ona dočista zamrzla. Draganov dokončil, co chtěl, pak nechal Liu ležet nahou s vykasanou košilí až ke krku na posteli a zamířil ke kolébce.

Zničehonic zaslechli z kuchyně hluk a vzápětí dovnitř vtrhla stráž. Stefan v tu chvíli kupodivu vytrhl dalšímu vojákovi z rukou zbraň, kterou mířil do postýlky. Anatoly osvobodil Antona a ostatní výtržníci se začali vzdávat a pokládali na zem zbraně. Stráže však nejprve zůstali pár vteřin stát u vchodu a s hrůzou putovali očima od Eliase k Lie a nazpět. Anatoly se vzpamatoval ze všech jako první: „Zatkněte je a odveďte do výslechových cel," kázal.

„Tak takhle se tu jedná se slušným Gumenem, který chce jen po právu potrestat svou ženu a jejího azmarinskýho milence?" vyhrkl teatrálně Kostadin, zatímco ho odtamtud táhli. A pak už jenom opakoval, že je to azmarinská děvka.

K Eliasovi se jako první rozběhl Anton. „Neboj, kluku. Hned tě dostaneme dolů. Může někdo dojít pro doktora?"

„Šel pro něj Kieran," oznámil mu Anatoly. „Hned, jak pro nás doběhl."

Iryna zatím stáhla Lie košili a opatrně ji otočila na záda. Lia měla otevřené oči. Byla při vědomí.

„Mluvte na ní..." zavolal k Iryně. „Prosím. Ona má strach."

A Iryna přitakala a zatímco Liu přikryla, pronášela k ní mile: „Už je dobře, děvenko. Natáhneš se." To už se k ní rozběhl i Auri a vyskočil na postel. „Jsem tady, maminko." Chytil ji za ruku.

„Podrž ho," nakázal Anton Anatolymu a začal kladivem vysekávat ze zdi kolík. Eliasovi ta bolest vystřelovala z ruky do krku a tváří. Po pár ranách kladivem zamumlal: „Přestaň... Myslím že..." před očima se mu zamlžilo: „Myslím, že budu zvracet."

Do pokoje právě vběhl Kieran následovaný Lynou. Sotva ho Kieran spatřil, z úst mu ušlo: „U všech gumenských bohů."

„Kierane, hrnec!" zavolal na něj Anton a on rychle přiběhl a Elias vyzvrátil, co mu ještě zbývalo v žaludku. Zato Lyna se rozběhla k postýlce a popadla plačící Selii. „Šššš... už je dobře. Dám tě k mamince, broučku." Položila dítě k Lie a to přestalo řvát.

„Jak jí je?" dotázala se, když se natahovala po druhém, Iryny.

„Odpadla, když ji Draganov... však víš, děvenko," lítostivě se usmála na Lynu.

Lyna však kupodivu zachovala klid. „Měli bychom jí pomoct se vymýt. Aby s ním neotěhotněla."

„To nebude potřeba," zakroutila hlavou Iryna.

„Jestli jde o nás," zavolal Anton, „tak ji můžeme přenést do koupelny."

„Ne, o to nejde..."