Nechtěný dar (pt. 2)

61. Výlet na švestky (D)

Následující sobotu vyrazili sbírat švestky. Začal prosluněný podzim a ona se po dlouhé době vydala někam dál od domova bez Dimitrových. Šli v šesti dospělých a stejném počtu dětí. Ona a Elias se svými třemi přírůstky, Lyna s Illyou a Kieranem, a také Garazov s Mirou, Hedvikou a malým Norbertem. Společně vyrazili na vojáky hlídanou pláň, kde se procházely i jiné rodiny. Jen jejich skupinka byla však obohacená i o Azmariňany, a tak na ně lidé, které zdravili, stále zahlíželi. Mira šla na opačném konci než Elias a vypadala dnes pobledle. Garazov ale ještě před pár dny Eliasovi tvrdil, že už je v pořádku, což Liu překvapilo. Mezi švestkové stromořadí nesl Elias Seli a Lia Iri. Byli tak zvyklí. A také to bylo praktičtější, protože Seli sebou stále mlela, zatímco Iri se jen tiše rozhlížela kolem sebe.

„Jste dnes nějací veselí," poznamenal Kieran k Eliasovi.

„Máme důvod. Nemáme žádné starosti. Máme zdravé děti a modré nebe nad hlavou." Do toho začala Seli ukazovat kolem sebe a štěbetat azmarinsky „Dadada..."

„Co ta vaše křiklounka chce?" zajímal se Garazov.

„Jen se dožaduje mojí pozornosti," řekl Elias. „Dad, je azmarinsky táta."

„A vezmeš mě pak na ramena?" zeptal se do toho Auri.

„To víš, že ano," usmál se na něj Elias. „A ty budeš sbírat z té nejvyšší větve."

„Tak to budete mít ty nejsladší," pronesla Lyna.

„Však my se možná podělíme," prohodil k Aurimu spiklenecky Elias a Liin syn dodal: „Musíme si to promyslet."

Lia byla z těch dvou nadšená. Jak sehraní její dva nejdůležitější muži byli. Pak navrhla, aby se Elias domluvil s Garazovem, že v týdnu stlučou holčičkám dvě samostatné malé postýlky. Už se vedle sebe mačkaly a Selia pořád strkala Iri prstíčky do obličeje a když se v postýlce stavěla, tak po ní šlapala. Muži začali diskutovat o tom, z čeho a jak to provedou a jako zkušení znalci pokračovali v rozhovoru ještě ve chvíli, kdy ženy začaly klást na zem deky a na ně své malé uličníky. Auri začal hned vyskakovat po větvích a Elias ho vzal na ramena a na jednu z nich pověsil na hák košík, aby mohl házet do něj. Lyna s Kieranem si více než švestky všímali sebe navzájem. Evidentně už jí byly příjemné letmé polibky na tvář a na ruce. A taky hlazení. A tak s Kieranem využívali, že mají Liu a Miru, aby jim ohlídali toho jejích malého mazlíka. Illja byl dost kontaktní miminko a sotva si ho Lia začala na chovat, tak toho zalitovala, protože se k ní přitiskl, tahal ji za látku na živůtku a ona nechtěla být tak bezcitná, aby ho odložila. Mira opravdu vypadala na omdlení. Lia jí podala lahev s vodou a ona ji vděčně přijala. Chvíli zůstaly samy daleko od ostatních. Jen o kus dál sbírala kytičky Hedvika a Mira musela sledovat Noryho šermujícího s klacíkem, aby si neublížil.

„Jsi nějaká pobledlá, nebolí tě něco?" vyptala se jí Lia a ona zakroutila hlavou, vstala, vzala chlapci klacík a šla s ním za Hedvikou. Vzápětí se za Liou objevil Garazov. „Neříkala něco?" zeptal se jí. „Už od včerejška se mi nějak nezdá. Zase je taková tichá a pořád doma poposedává. Ale nechtěla mi nic říct."

„Taky jsem si všimla," prohodila k němu. „Ale mě taky nic neřekla."

„A mohla by ses ještě pokusit s ní promluvit. Nechci na ni tlačit. Ale záleží mi na tom, aby jí bylo dobře. Snažím se jí aspoň mazat záda měsíčkovou mastí. Jenže včera se zdála být nějaká vyděšená, když jsem jí navrhl, že bych to pro ni mohl před spaním udělat. Vždyť ty víš, Delgadová, že já nejsem špatnej chlap. Nevyužil bych toho, že je se mnou a s děckama sama v domě."

„Já vím," usmála se na něj. „Ještě to zkusím," řekla a houkla na Lynu, aby se s Kieranem vrátili z místa na louce, kde seděli. Vypadalo to, že zájem o sbírání švestek mají jen Elias s Aurim, kteří už na ní volali, že nasbírali půlku koše.