Nechtěný dar (pt. 2)

125. Žádné dítě není (E)

 Když ji vynesl ven a posadil ji na schod od povozu, houkl na ostatní: „Potřebuju pomoct. Chakarov jí vykloubil rameno."

Na to se k němu rozeběhl Kieran s Ovečkinem. „Radši bych Garazova," opravil Kierana a ten kývl, ale klekl si k Lie a chytil ji za ruku. Taky si musel všimnout, jak zbělala očekáváním bolesti. „Jsem tady pro tebe, ségra." Lia na to nic neřekla, ale pevně se ho chytila. Pak přiběhl Garazov a Elias vložil Lie do úst kousek přehýbané látky, aby se měla do čeho zakousnout. „Už jsi to někdy dělal?" ptal se ho Garazov.

„Jo, na frontě," odpověděl mu Elias. Ale tam mu tolik nezáleželo na tom, jestli se to povede. A tohle byly slabé kosti drobné dívky, kterou navíc miloval. Zatímco ji pevně chytili, vzal za ruku a pomalým krouživým pohybem ji vracel zpátky. Lia přitom kňučela do látky. Pak kost s hlasitým křupnutím zapadla a Lia zakřičela než se jí protočily panenky a omdlela. Kieran ji zachytil a Elias si ji od něj hned vzal a všem poděkoval. Viděl, jak ho pozorují i všichni ostatní. Měl pocit, že by jim měl něco říct. Pochválit je za dobře odvedenou práci... Ale netušil, co by měl říct. Proslovy nenáviděl i na frontě. A tak jen řekl: „Snad bude v pořádku. Všem Vám moc děkuji." A zmizel s ní do útulného přívěsu. Tam jí ruku zavázal, přitulil ji k sobě a chvíli se na ni jen díval a hladil ji, než se probudila.

„Za chvíli zase pojedeme," řekl jí mile. „Zvládla jsi to moc dobře. Moc k jídlu toho tady nemám, ale dám ti trochu napít. A až zase zastavíme, uvařím ti vločkovou kaši s medem." Nato Lia jen mrkla a lačně sála z lahve vodu, až jí stékala po bradě. Chvíli působila, že bude v klidu spát, ale pak si začala sahat na hlavu a zase plakat.

„Ššš..." zašeptal k ní. „Jsou to jen vlasy."

„Oni mě viděli bez nich..." došlo jí až teď.

„Ano, broučku. Ale jestli chceš, mám tu od Iryny šátek. Můžu ti ho uvázat, když půjdeme ven."

Nato Lia zase jen mrkla, ale dál jí po tváři tekly slzy.

Když znovu zastavili, bylo už někdy po poledni. Elias jí uvázal na hlavu šátek a vynesl jí ven. Lia se zvídavě rozhlížela kolem sebe a všichni muži se na ni usmívali, zatímco sháněli dřevo na oheň a rozdělovali se do skupin na lov. Elias ji opřel Kieranovi u ohniště o rameno a uvařil jí v kotlíku na ohni vločkovou kaši. Pak ji odstavil a Liu si od Kierana převzal a pomohl jí se za vozem vyprázdnit. Vypadala, že by ještě spala. Sluníčko jí ukolébávalo, ale Elias věděl, že nezastavují na dlouho. A taky jí dovolil zamhouřit oči a položit si mu na čerstvém vzduchu hlavu do klína.

„Tak jak se má?" ptal se ho Chalkin, když vypadala, že usnula.

„Bude to dobré," řekl Elias. „Kromě té ruky nic vážného. Spíš si prožila hodně věcí, které jí bolí na duši."

„Asi se mu musela hodně bránit."

Elias zakroutil hlavou: „U takových je jedno, jestli se jim člověk brání. Když chtějí ublížit, důvod si vždycky najdou."

„A co to dítě?"

„Které dítě?" nechápal Elias.

„Dahliino dítě. Říkali jsme si s chlapama, že kdybyste se toho chtěli po cestě nějak zbavit. Vím, že je to špatné, ale Lia si hodně prožila. Nebudu Vás soudit, ať se rozhodnete jakkoli."

Elias na to jen kývl, a pak tajnůstkářsky dodal: „Žádné dítě se Lie nenarodí. Žádné nečeká."

„Ty už ses o to postaral?" zeptal se ho překvapeně.

„Ne, o nic jsem se nepostaral. Žádné dítě prostě není. Můžeš to takhle říct ostatním? Nerad bych, aby se ty dohady dostaly k Lie."

„Spolehni se," řekl Chalkin a nechal ho být.

Když za ním později přišel Kieran a přinesl Lie do kaše pár ostružin, Elias měl zase moc dobrou náladu a pomalu Liu nakrmil. Ostatní muži jedli upečené ryby a králíky. Ale Elias nechtěl, aby se Lie udělalo špatně nebo by jí zaskočila kost. Taky si všiml, že nechali Paskala sedět uvázaného na voze. Vypadal podivně umouněně z cesty. „Můžu mu zanést něco k jídlu?" zeptal se ho Martin, což Eliase překvapilo. Po cestě většinou nevyvíjel vlastní iniciativu. Od Danielovy smrti byl vůbec tak nějak zamlklý.

„Ale moc mu toho nenes," zaslechl Elias odpovídat Antona. „Bohové vědí, co on sám děvečce prováděl."

Elias se tím dál už nezabýval, jen po očku sledoval, jak jde Martin za Paskalem, usedá vedle něj na vůz a dávají se do hovoru, zatímco mu podává kousíček masa.