Nechtěný dar (pt. 2)

49. Malcolm (E)

Když se poprvé znovu odhodlal jít do práce, ani o tom příliš nerozmýšlel. Ráno se probudil před svítáním, políbil Liu na tvář a zašeptal k ní: „Půjdu do dílny."

Lia okamžitě otevřela oči: „S Antonem?"

Elias přikývl: „Ještě je v kuchyni."

„A nepotřebuješ svačinu nebo oholit?"

„Všechno zvládnu sám. Jen spi. Uvidíme se odpo..."

„O obědové přestávce," skočila mu do řeči. „Přinesu ti oběd."

„Děkuju," usmál se na ni.

„Hlavně na sebe dávej pozor," zašeptala a on se k ní sklonil a políbil ji na líčko. Pak vešel do kuchyně.

„Dobré ráno," pozdravil Antona.

„Dobrý," opáčil mu Anton. „Co ty tady tak brzo? Zase noční můry?"

Elias zakroutil hlavou: „Chci jít do práce."

Anton chápavě přikývl: „Vezmi si hůl. A kdyby něco, ať pro mě někdo hned doběhne."

„A co když to dnes nezvládnu? Nebudeš se na mě zlobit?"

Anton zakroutil hlavou: „Víš co, zůstaň raději jen do oběda."

„Na oběd chce za mnou přijít Lia."

„Tak s tebou půjde domů. A po cestě se zastavíte u mě. Ať vidím, že jste oba v pořádku."

„Děkuji," pronesl k němu vděčně Elias.

A Anton se na něj na to zkroušeně zahleděl: „Nemysli si, že mě naštveš, kluku, když ti nebude dobře. Nebo když něco zkazíš..."

Elias jen dojatě přikývl.

„Tak, to bychom měli. Dojdi se převlíct a vzbudit Auriho, udělám ti snídani."

Pak se společně v tichosti najedli a vyrazili z domu. S ránem už bylo světlo a Anton doprovodil Eliase až k dílně, kde na zápraží popíjeli čaj tři tmavovlasí tovaryši, Savchuk a k Eliasovu překvapení i jeden světlovlasý muž. „Delgado přišel!" zvolal Kirov, když si ho všiml.

„To je dost, že ses taky ukázal," vyhrkl Chalkin, „už nám tady ta tvoje blonďatá palice chyběla."

„Dobré ráno, mistře Savchuku," pozdravil nejprve svého chlebodárce. „Přišel jsem se zeptat, jestli bych mohl dnes do obědové přestávky pracovat."

Savchuk přikývl: „Vítej zpět, Delgado," usmál se na něj. Pak se otočil na Antona: „Vyzvedneš ho, Dimitrove?"

„Přijde pro něj děvečka. Ve městě je teď klid. Hlavně na něj prosím dávej pozor. Nikdo na něj nesahejte a kdyby mu něco spadlo, tak k němu nechoďte. Vím, že toho chci hodně..."

„My to dodržíme, žádný strach. Delgado je jeden z nás. Patří sem," odvětil k Eliasově potěše Savchuk. Pak se Anton rozloučil a Elias usedl kousek od ostatních.

„Dáš si čaj, Delgado?" zeptal se ho pak Gorozov a on vděčně přitakal. Pohled mu pak sjel k Azmariňanovi.

„To je Malcolm," oznámil mu Savchuk. „Začal včera. Gumensky nemluví. V pátek přišel do dílny a začal máchat rukama a opakovat pár slov, co umí. Došlo nám, že hledá práci. A tady se teď, když se rozšířilo město a je větší poptávka, ruka navíc hodí."

„Já jsem Elias Delgado," podal Azmariňanovi asi v jeho věku ruku.

„Malcolm," odvětil muž nedůvěřivě.