Nechtěný dar (pt. 2)

71. Splněné sny (D)

Uplynul přesně rok ode dne, kdy uprostřed noci přijeli do Stakarina. Lia by si tenkrát ani nepomyslela, že to všichni zvládnou v pořádku. Že přežije porod, a že za rok budou společně stoupat po louce k základům jejich nového obydlí. Pozemek přesně vymezili natlučenými kolíky a rozměřili místo pro domek, stodolu a hospodářská stavení. Pak usedli se sbaleným jídlem na deku a pustili se do hodování. Bylo co oslavovat. Děvčátkům byl rok. Přežili kritické období a nyní už bylo více místa pro radost. Dárky ještě nedostaly. Elias s Liou o tom hovořili a shodli se, že by z nich stejně ještě neměly příliš velký rozum. Navíc potřebovali každou minci na to, aby společně s Dimitrovými vystavěli svůj vysněný domek, kde ty dvě budou bezpečně vyrůstat.

„Splnilo se nám všechno, co jsme si přáli," pronesla k Eliasovi, který si právě hrál s Iri Lia.

„Však jsme o to také bojovali, miláčku," odvětil jí, naklonil se k ní a políbil ji na líčko.

Chodívali teď často ke Kieranovi. Už se ve městě tolik nebáli a občas si dovolili jít do města i sami dva. Letní tancovačky už naštěstí skončili a proto je ani tolik netrápilo, že se nemohou účastnit městského veselí. Přicházel chladný podzim a Lia tentokrát nosila teplý kožešinový přehoz, ve kterém jí nebyla zima, a silnější šaty. Konečně si to melancholické barevné období mohla naplno užít. Když poprvé zahlédla barevné stromy, hned se rozběhla otrhávat listy. „Kde to budeme sušit?" dotázal se jí Elias, který pochopil, co s nimi chce udělat.

„Nevím, nad tím jsem nepřemýšlela," odvětila Lia a pak cítila, jak ji objímá. „Však my to nějak vymyslíme," řekl jako by to byla odpověď na všechny překážky, které je mají v budoucnu čekat.

Přes zimu stavět neplánovali, jen šetřit, aby na jaře mohli začít. Věděli, že svépomocí vystavět svůj vysněný dům potrvá. Ale zároveň už nebylo kam spěchat a čemu se pokoušet vyhnout. Konečně mohli mít takový život, jaký si vysnili.

Elias teď začal chodit zase s ostatními muži do hospody. Sám nepil. Ošklivá vzpomínka na alkohol z něj učinila abstinenta. Ale ostatní muži to pochopili. Když ten první večer přišel domů a ulehli do postele, svěřil se jí, že si myslel, že to budou víc řešit, nebo si ho dobírat. Ale oni ho nechali a nasmáli se s ním stejně. A Lia byla tak pyšná a dojatá, že to Elias zvládl. Ten večer k němu byla něžná, hladila ho, a když si byla jistá, že Auri spí, začala se ho pod dekou dotýkat tak, jak si její manžel zasloužil. Když se roztřásl, nechala ho poslat svůj vzdech do jejích úst. „Miluju tě," zašeptal pak.