Nechtěný dar (pt. 2)

52. Auriho narozeniny (D)

Maličký Jakub, jak dítě pojmenovali, rychle přibíral na váze. Lia, která Emery krátce po porodu často navštěvovala, trochu záviděla Emery, která pro něj měla dostatek mléka a přesto říkávala, jak je ten její cvalík maličkatý. Liiny holčičky téměř na roce byly sice vytáhlejší, ale bříška měly možná krapet menší. Lia je v té době zkoušela už krmit rozvařenými jablíčky a občas jim dávala pocumlat trochu medu. Iryna se zase snažila dávat jim polévky, ale dcerušky byly po Lie spíše na sladké. Při porodu byla Lia při ní. Domnívala se, že tam stejně jako tenkrát Elias, bude chtít být i Nikolaj. Ten však podle gumenské tradice odešel do hospody a popíjel s kamarády. Když se vrátil, stál udiveně mezi dveřmi a dotázal se Lii chystající další převařenou vodu, co se narodilo.

„Ještě nic," odpověděla mu. „Iryna říká, že to může trvat až do večera."

„Já myslel, že je to rychlý. Že bude za chvíli venku."

„Může to být různě. A s Emery to zrovna bude na dlouho."

V tom se ze dveří ozval její křik a Nikolaj se odpotácel k židli: „Prosím pomozte jí, ať to zvládne."

„Možná by pomohl, kdybys byl u ní."

Nikolaj se na ni v tu chvíli zahleděl, jako kdyby navrhovala příšernou nemravnost. Pak přistoupil ke dveřím a slabě pootevřel: „Ahoj lásko, tak jak se držíš?" promluvil, aniž by vešel.

„Netušila jsem, že to tak bolí," odpověděla mu. „Nemusíme mít další, viď, že ne? Prosím Niku..." její prosbu přerušila další bolest.

„Ne, nemusíme, miláčku. Jen se soustřeď, abys přivedla na svět našeho synka," Lia si všimla v jeho tónu lehké lži. Jako kdyby čekal, že až na bolest zapomene, bude chtít hned další. Přál si velkou rodinu. Tak to mělo po gumensku být. A taky si všimla, jak bez zaváhání řekl, že to bude syn. I když to v žádném případě nemohl vědět. A tak zabouchla Nikolajovi dveře před nosem a usadila se u stolu v kuchyni: „Co, když to bude holka?" dotázala se ho.

„Tak to bude holka," odpověděl nechápavě.

„Ale radši bys syna?"

„To každý muž."

„Ale víš, že to žena nedovede ovlivinit, a nebudeš se na ni zlobit?"

„Udělali jsme všechno, co se podle naší tradice udělat dá," odvětil a Lia moc dobře věděla, o čem mluví. Gumeni měli spoustu rituálů, které vykonávali, aby si naklonili Bohy na svou stranu. Zabíjení drobných zvířat a koupele v jejich krvi, chůze po kamenech za rozbřesku, opakování gumenských modliteb. Studené obklady na břicho, pití moči svého muže a další rádoby osvědčené recepty.

„Myslela jsem, že ji miluješ," pronesla k němu bez uvážení.

Nikolaj k ní vzhlédl. Dlouze na ni zíral a Lia měla pocit, že ji uhodí, pak ji obešel a zamířil do pokoje ke své ženě.

„Co tu děláš?" vyhrkla Emery.

„To, co jsem měl udělat hned," řekl jí. Pak ji zezadu podepřel a držel. „Můžu být nějak nápomocný?" zeptal se se studem znachovělými tvářemi. Ale Iryna zvyklá už na všelico, mu odpověděla, aby odpočítával, kdy přijde další stah.

Lia byla ráda za to, že se Elias nedal přemlouvat, jakmile chtěla, aby byl s ní. Když však začala doučovat Verity, rovněž pochopila, že je těžké jej přemluvit, aby u ní nebyl. Domluvily se na odpoledne. Chodívala po obědě, když už byl Elias doma. Ten slyšel, co si o Lie šeptají jeho synovec a neteř. Že je to ta strýčkova čarodějnice. Že ho uřknula. Že je špindíra, a kdyby se jí dotkli, zůstane jim na prstech špína. Nechtěli psát brkem, který jim nabízela, nechtěli sahat na papír, na který předtím sahala ona. Dívka se ještě držela zpátky, zato chlapec měl na svůj věk na Liu i dost dospělácké řeči. Nepokrytě před Verity s první chybou, kterou udělal, pronesl, že je Lia ďáblova děvka. Lia netušila, zda podle jejího odhadu asi dvanáctiletý kluk ví, co to znamená. Došlo jí však, že podobné výrazy musel směrem ke Gumenkám pronášet už chlapcův otec. Lia z něj měla hrůzu, Kyle jej zbožňoval. A teď byl jeho otec mrtvý rukou Gumena.