Nechtěný dar (pt. 2)

50. Na Gumenku je chytrá (D)

Ráno s Irynou a dcerami vyrazila na pole. Sbíraly bylinky a jahody. Pak z jahod společně upekly koláč a Lia ho sama nesla přes náměstí a kolem Antonova stánku do dílny. Neměla o sebe strach. Všude byla spousta lidí. A ona byla jen obyčejná Gumenka. Nevyčnívala z řady. Dokud nepůjde zpět s Eliasem, neměla se čeho obávat.

Dorazila k dílně a už oknem zahlédla blonďaté kučery. Vběhla dovnitř a zezadu na něj azmarinsky promluvila: „Přinesla jsem ti něco na zub, miláčku."

Muž se otočil a ona si v tu chvíli s úlekem uvědomila, že to není její Elias. Do utěrky zabalené kousky koláče jí spadly na zem, jí se podlomila kolena a po zemi se od něj začala sunout ke zdi. Srdce jí bilo o sto šest. Pak si ji Chalkin, který zrovna vycházel na terasu, všiml.

„Delgado!" houknul dál do dílny. „Pojď sem honem."

A Lia vzápětí viděla svého muže. S lítostivým výrazem si hned klekl k ní na zem a objal ji: „Lio... Co se stalo, broučku?"

„O... on..." vykoktala.

„Spletla si mě s tebou," okamžitě mu vysvětlil ten muž, ale přitom je stále podezřívavě sledoval.

„Už je dobře, lásko," zašeptal k ní. „Půjdeme na terasu," začal jí pomáhat na nohy a u toho se sám zjevně musel držet zdi.

„Přinesla jsem koláč," zašeptala k němu. „Chtěla jsem nabídnout i ostatním, ale..." zahleděla se na rozsypané kousky moučníku.

„Však my se nějak podělíme," usmál se na ni a ona se ho roztřeseně držela, zatímco vycházeli ven. Tam se usadili na zadní lavici. Muž je však následoval, dokud na něj Elias nehoukl: „K nám ne. Má žena se Azmariňanů bojí."

„Tvá žena? Tak proto mluvíš tak dobře gumensky?" zeptal se muž a zůstal sedět dál od nich.

„Přesně tak," odvětil Elias. Lia si v jeho sevření najednou připadala moc dobře a v bezpečí. Pak dorazila Chalkinova žena, roztřídila koláče a rozřezala to, co zbylo, aby mohl ochutnat každý.

„Tvá žena moc dobře peče," pronesl ten Azmariňan.

„Pomáhala mi Iryna," špitla k Eliasovi.

Na to ji Elias pohladil po líčku: „I jako společná práce to je moc dobré," řekl.

„Tvá žena byla otrokyně?" dotázal se ho pak a to ji znovu trochu vyvedlo z míry.

Její muž přikývl: „Moje otrokyně. A každý to tu ví."

„Naučil jsi ji po našem?"

„Ona naučila mě," odpověděl.

„Na Gumenku je chytrá."

Elias chtěl na to něco říct, ale Lia do toho vstoupil: „Děkuju, pa..."

„Malcolm Henz," dořekl ihned Elias. „Je to Henz, broučku. Žádný pán."

„Henzi," opakovala opatrně.

„Má žena má spoustu kvalit," pronesl k němu Elias. Zdál se být podrážděný a z hlasu mu nezmizel ten ochranitelský tón. „A ano, taky je Gumenka. Stejně jako tvůj chlebodárce. Tak se k ní budeš chovat s úctou!"

Kirov, který v azmarinštině nerozuměl ani slovo, přerušil jeho promluvu svým: „Koukej ho naučit gumensky, Delgado. Ty víš, že mi tenhle jazyk trhá uši."

„Věř mi, že bych se taky raději bavil gumensky," odvětil Elias.

„Proč, nejste kamarádíčci?"

„Ty se taky kamarádíš s každým Gumenem?" sarkasticky zvolal Elias a vstal. „Můžete prosím někdo počkat s Liou? Vezmu si výplatu a půjdeme."