Nechtěný dar (pt. 2)

14. Je chytrý po tobě (D)

Moc často Eliase neopouštěla. Jen občas navštívila s Irynou trh. Vždycky přitom nezapomínala do vlasů připevnit šáteček s růžemi a na prst si navléct snubní prsten. Lidé ji běžně zastavovali a ptali se jí na manžela. I tací, které neznala. Odpovídala, že se mu už daří lépe, ale pořád nemůže nic dělat rukama. Ale, že si poradí dobře sami. Děkovala těm, kteří o něm mluvili dobře, a doufala, že ji neslyší někdo, kdo by to nahlásil soudci nebo jeho vrchnosti. I ve škole, kam zašla zapsat Auriho, je znali. Chlapce měl správně přijít zapsat jeho otec. A otcem se v gumenském právu myslel manžel matky. Ale učitel se pak zahleděl Lie na snubní prstýnek: „Říkala jste, že jste paní Delgadová?"

Lia nejistě přitakala a muž jí pak podal zápisní lístek. „Vezměte si ho domů a pomozte manželovi se nějak podepsat. Stačí křížek. Nebudu si u něj ověřovat, jestli to podepsal."

Na to mu moc uctivě poděkovala a doma papír dala přečíst Eliasovi a podepsala za něj. Následujícího dne zašla s Kieranem a Aurim vybrat brašnu, papíry, knihy a inkoust. Chlapec se ze všeho radoval a ona se radovala s ním. Noc před prvním školním dnem svého synka nemohla usnout a stále se převalovala.

„Všechno dobrý?" zaslechla šeptat Eliase. Stále mu bylo příjemnější spát na břiše, ale rány už se pomalu zatahovaly.

„Pamatuješ si, jak jsi mi slíbil, že jednou bude chodit do školy?" pronesla do tmy.

„Zdá se mi to jako celá věčnost," odpověděl.

„Ale stane se to. Už zítra. Můj maličký chlapeček bude zítra už velký."

„Chceš ho jít vyprovodit do školy?"

„Ráda bych," zasnila se. „Ale jestli chceš, abych zůstala s tebou."

„Jen běž," odpověděl. „Bude tě potřebovat. Určitě musí být nervózní." Pak se otevřely dveře a dovnitř nakoukl Auri. Dali mu postel ke Kieranovi ale on tam vydržel spát málokdy.

„Maminko?" zašeptal do tmy.

„Jen pojď k nám, broučku. Ale potichu, ať neprobudíš sestřičky," řekla mu Lia a on vylezl na postel a přitiskl se k ní. „Co když toho umím moc málo? Co když si ze mě budou utahovat?"

„Nikdo si z tebe utahovat nebude, broučku. Ve škole bude spousta dětí, kteří jsou na tom stejně jako ty."

„Ale co když mě tam nebudou mít rádi?" Lia chtěla odpovědět, ale Elias odpověděl za ní: „Kdybys cítil, že ti tam není dobře, tak zůstaneš ještě nějakou dobu doma. A teď už budeme spát. Zítra brzy vstáváš, tak ať s maminkou nezaspíte."

„Dobrou noc," špitl chlapec a vzápětí v jejím náručí usnul. Následujícího rána Eliase nebudila. Potichu zkontrolovala holky a společně s Antonem doprovodila Auriho před školu, kde už se sbíhaly další rodiny s dětmi. Políbila ho na čelo a slíbila mu, že jej s polednem vyzvedne. Měla stejný strach jako její synek. Elias si toho na ní všimnul a opakoval jí, že se jejímu chlapečkovi nic špatného nestane. A měl pravdu. Když se pro něj s Kieranem stavovala, učitel si ho chválil. Říkal, jak je to zvídavý žák, a že by se mu měli doma řádně věnovat, aby mohl brzy přestoupit do vyšší třídy. To ji potěšilo. Vždycky si byla jistá, že její chlapec je předurčený pro velké věci. Neměl se celý život potýkat s bídou. Mohl být učitel. Nebo patriarcha.

Když přišli domů, hned se Eliasovi musela pochlubit, ale on se tím vůbec nezdál překvapený. „Já ti vždycky říkal, že je chytrý po tobě."

„Ale on je muž, takže on to určitě dotáhne daleko," pochvalovala si a přitom si všimla, jak Elias nesouhlasně kroutí hlavou. Tentokrát se navečeřel s nimi. Dostali od Iryny jeden talíř a Lia ho krmila. Pak zašla unaveného Auriho uspat a sama si chtěla ještě v posteli vedle Eliase plést, ale nedalo jí to. „Nevím, co to mělo dnes znamenat, ale doufám, že jsi na něj stejně pyšný jako já."

„To víš, že ano," vyhrkl ihned Elias. „Ale přál bych si, abys i ty mohla mít něco, co tě bude naplňovat. Rozumím, že práce pro ženy v Guménii bude vždy taková, aby při ní zvládly rodit až do stáří. Ale bylo by pěkné, kdyby to bylo jinak. Vždyť ty umíš plynně dvěma jazyky. Dovedeš číst... Psát... Vím, že to moc gumenských žen neumí."

„Pro gumenské ženy není považováno za vhodné, aby se věnovaly intelektuálním činnostem," připomněla mu. „To, že jsem ve tvé společnosti četla nebo že jsem ti napsala dopis, byla ode mě sázka na to, že ty to vnímáš jinak. Není to trestné, ale nepatří to k dobrým mravům."

„Chápu to," přitakal. „Jen je pro mě těžké to přijmout. A nechci, abys tenhle pohled na svět učila naše děti."

„Myslíš si, že nebudu Seli a Iri učit číst a psát tak jako to učím Auriho?" vystartovala po něm trochu podrážděně. Měla moc velkou radost z Auriho a on jí tu radost teď kazil.

„A budeš?" dotázal se jí Elias a odvrátil se od ní. Lia se musela párkrát zhluboka nadechnout. Znala tu jeho chladnou odtažitost. Ale dnes ji nečekala.

„El... Eliasi?" vykoktala.

Elias byl chvíli zticha, pak se otočil zpět k ní. V modrých očích měl lítost: „Ano, lásko?" zeptal se jí něžně a to jí trochu ukonejšilo.

„Zlobíš se na mě hodně?"

Eliasovi ušel povzdech: „Pojď sem, miláčku," řekl a ona si k němu lehla a hlavu si opřela o jeho rameno.

„Jak tu tak celé dny ležím," svěřil se jí. „Přemýšlím o spoustě věcích, o kterých vím, že bych přemýšlet neměl. Vím, že bych měl být vděčný za to, že jsme pořád spolu a..."

„Svobodní?" dořekla za něj. „Zpochybňuješ, že je tohle svoboda?"

„Mluví ze mě bolest," zalhal.

„Naučím je číst a psát. A budou umět oba naše jazyky," ujistila ho.

„A budou moci chodit do školy?" dotázal se jí.

„Možná... Do prvních dvou tříd. Ale nevím, jestli je jako míšenky přijmou."

„A co dál? Auri se bude vzdělávat do patnácti? Ony jen do osmi?"

„Počítá se s tím, že je budu od osmi učit se starat o domácnost."

„V kolika se mohou vdávat?"

„V Guménii není plnoletost dívek přesně stanovená. V okamžiku, kdy začnou krvácet, je běžné jim začít hledat ženicha."

„Ale to my neuděláme."

„Ne, to neuděláme," přitakala. „Nesnesla bych pomyšlení, že si zažívají to, čím jsem si musela projít já."

„Sundáš mi ty dřívka?" dotázal se jí pak Elias a ona mu z ruky stáhla drátky a dřevěné destičky. Hojilo se to pěkně. Pak cítila, jak ji slabě hladí po tváři a pod tím dotekem přivřela víčka. „Jsi dokonalá, lásko. Tak neskutečně chytrá, laskavá a silná. A já tě moc miluji."

„Nerada tě nutím mi ustupovat jenom proto, že nesnesu, když jsi ke mně příkrý."

„Vždyť tak to vůbec není. Řekl jsem, co jsem neměl. A zkazil jsem ti radost. A přitom ty máš u sebe svého chlapečka a chodí do školy. Musí to být pro tebe jako zázrak."

„To je," špitla, odložila pletení na noční stolek a zhasla. Pak jí došlo, že mu nezadrátkovala ruku: „Ještě ti to znovu zavážu," řekla a chtěla zapálit svíčku, když ji zarazil: „Nech to tak. Chvíli bych tě chtěl hladit."