Nechtěný dar (pt. 2)

6. Čestný gumenský i azmarinský (D)

Soud probíhal až do večerních hodin. Lia se tam však nechtěla vracet. Chtěla čas se svým mužem, dokud je při vědomí a s ní, trávit v soukromí. Hned doma, když se rozhloučili s Emery a Lynou, mu napustila horkou vanu, zamkla dveře a pečlivě ho myla. I rány na rukou mu vyčistila.

„Možná, že si pro mě přijdou," nadnesla, co jí vrtalo v hlavě. „Třeba Kostadina vůbec nepotrestají."

„Takhle nemůžeš přemýšlet," odvětil překvapivě klidně.

„V tomhle městě už bych se ničemu nedivila. Prý rovnost..." napatlala mu na tvář pěnu a začala ho holit. „Měli bychom se odsud odstěhovat. Můžeme jít třeba na chvíli k Emery a k Nikolajovi. Dokud máme nějaké peníze. Jestli tu oni zůstanou..." pak jí došlo, že ona se odsud možná bude stejně stěhovat: „Nebo bys k nim mohl dát aspoň děti. Zaplatíme jim stravu. Vím, že ty teď budeš stonat. Ale třeba by se o tebe mohla chvíli starat Verity."

„A co ty?" otočil se na ni. Tvář měl z poloviny oholenou. Málem ho při tom pohybu řízla.

„To se uvidí podle toho, co řekne soud."

„Lio..." oslovil ji naléhavě.

„Jenom se snažím vidět věci, tak jak jsou."

„Tak toho nech," řekl příkře. V jeho očích rozeznala vztek smíšený se strachem.

„Promiň," sklopila zrak. Chtěla se pro něj chovat tak, aby ho uklidnila, ale bránily jí v tom její vlastní černé myšlenky.

„Neomlouvej se," usmál se na ni slabě se dotkl jednou z poraněných rukou Liiny tváře a usmál se na ni. „Máš pravdu. Jestli se rozhodneš dát děti na chvíli k Emery a k Nikolajovi, budu s tím souhlasit. Ale už o tom prosím nemluvme."

Nečekala, že ji takhle utne. Poslední dobou jí dával najevo, že před ním může svobodně pojmenovávat svoje strachy. Ale chápala, že je napjatý. Klekla si za něj a začala ho líbat na krk a masírovat mu zjizvená záda. Všimla si, jak přivírá oči. Neusmíval se, ale byla si jistá, že mu to poskytuje alespoň slabou úlevu. Pak ho utřela a začala mu namotávat na ruce čisté obvazy.

„Bolí tě to hodně?" dotázala se ho.

Elias přikývl: „Ale makové mléko si nevezmu. Nechci ten zítřek zaspat."

„A co kdybych ti na to dala studený obklad? Pomohlo by to aspoň trochu?" všimla si, jak má ta zranění horká.

„Jsi moc milá," usmál se na ni. Pak mu přivázala drátky k prstům dřívka a navlékla mu košili, spodky a kalhoty.

Dala Aurimu večeři a pak se s Eliasem přesunula do ložnice, dala mu na ruce studené obklady a zamkla. Začala si svlékat šaty a viděla, jak ji z postele pozoruje.

„Nemusíš to dělat, jestli se na to necítíš..." zarazil ji.

„Nedělám..." zakroutila hlavou. Chtěla, aby ji zase viděl nahou. Obzvlášť, když to mohlo být naposledy. Klekla si na postel a začala mu rozepínat kalhoty. Všimla si, jak hypnotizuje její pohupující se ňadra. „Tak co, už to bolí míň?"

„A co?" zeptal se Elias v pokusu o žert. Pak mu stáhla kalhoty a vzala jeho úd do úst. Laskala ho, olizovala, líbala kůži okolo. Když se vzchopil, zálibně mi rukou hladila naběhlý úd. A pak ho začala ústy uspokojovat. A Elias začal hlasitě vzdychat. Když už se blížil, zarazil ji: „Lio, přestaň."

Vzhlédla k němu a odpověděla: „Dnes to nevadí, broučku. Nemůžu tě ještě snést v sobě, ale tohle zvládnu." A znovu si dala jeho úd do úst a pokusila se jej dostat opatrně až do krku. Stačilo jí pár temp hlavou a cítila, jak jí hrdlem stéká Eliasova tekutina. Prohýbal se v pase a hlasitě sténal. Stáhla z něj ústa a rozkašlala se.