Nechtěný dar (pt. 2)

45. Dahliiny narozeniny (D)

Nepředpokládala, že by své narozeniny slavila. Věděla, že Elias má teď na mysli daleko jinačí věci. Nechtěla ho podráždit rozmařilým přáním. A přesto, když Iryna s Eliasem zamířila na trh, tak trochu zadoufala, že na její narozeniny nezapomněl. A aby nebyla zklamaná, začala se rovnou vyptávat Antona.

„Cože, ty máš narozeniny?" zeptal se jí s podivem. „Tak to všechno nejlepší, děvečko," pronesl a dál se věnoval leštění bot. „Iryna potřebuje pomoct s nákupem. A já si říkal, že by bylo fajn, kdyby kluk zase vyrazil mezi lidi," objasnil jí.

„Aha," sklopila lítostivě zrak a šla za Aurim do pokoje.

„Proč pláčeš, maminko?" zeptal se jí.

„Jenom mi něco spadlo do oka," odpověděla. Vždyť neměla proč plakat. Měla tři děti zdravé děti a milujícího manžela. Osušila si slzy a vzala Auriho do kuchyně. Vyžádal si jednu z azmarinských knih, aby si ji mohl prohlížet. Na rozdíl od gumenských měly ty azmarinské moc pěkné obrázky.

Elias s Irynou přišli až před obědem. A k Liině údivu nesl Elias v ruce kytici růží. Všimla si však i toho, jak ho ta ranní procházka unavila. Druhou rukou se roztřeseně opíral o hůl.

„Všechno nejlepší, lásko," pronesl k ní a ona se k němu rozběhla. „Děkuju, lásko," vzala si od něj kytici a přičichla k ní. „Voní stejně jako tenkrát v Lightmondu." Řekla, odložila kytici tak, aby na ni dobře viděla, a pak Eliase vedla ke stolu a usadila se s ním.

„Dostala jsi v Lightmondu růže?" tázal se Anton. Lia věděla, že jejich historky z Lightmondu nesnáší, a nechápala, proč se ptá.

Přikývla: „Byly to první květiny, co mi Elias přinesl. Řekl, že červené růže značí nesmrtelnou lásku."

„To už jsi jí řekl tenkrát, kluku?" podivil se Anton.

Elias přikývl: „Prostě jsem věděl, že už chci být navždy při ní." Pak Lie zajel námahou rozklepanými prsty do vlasů: „A mám pro tebe ještě jeden dárek." Iryna pak položila na stůl papírový balíček. Elias jej rozvinul a Lia spatřila bílý šáteček se žlutými květy slunečnic.

„Děkuju. Je nádherný," vstala a ihned si ho vyzkoušela. Když se viděla v zrcadle, připadala si opravdu krásná. „Mám toho nejlepšího muže na celém světě," vlepila Eliasovi pusu a viděla, jak se na ni culí.

„Jsi moc pěkná, maminko," poznamenal Auri a ona k sobě přivinula i dítko. Iryna se mezitím postavila k plotně: „Elias říkal, že budeš možná větší radost z čokoládového azmarinského dortu než z našich věnečků a šátečků."

Lia přikývla: „Elias mě moc dobře zná."

Pak se Iryna s pomocí Eliase a Auriho dala do pečení. Lia měla zakázáno se jako oslavenkyně zapojovat. A tak vzala do kuchyně holčičky a hrála s nimi na dece, než bylo napečeno. Elias se sice snažil vypomáhat, ale většinu času zálibně pozoroval své tři ženy. A pak se z ničehonic Seli postavila na nohy a začala ťapkat k němu. Všichni to s otevřenými ústy pozorovali.

„Dadadada," opakovala přitom.

„Ty jsi ale šikovná, miláčku," spustil Elias se chtěl se pro ni sehnout, pak se však zarazil: „Mohu, dotázal se Dahlii," a ta přitakala a v slzách sledovala, jak její manžel bere dítě do náručí. „Je zvědavá po mámě," poznamenal.

„Za chvíli bude rychlejší než já," spustil Auri.

„To raději ne. To bychom ji už nedohonili," prohodil k němu Elias a odnesl dítě zpět k Lie. „Když si k tobě přisednu, pomůžeš mi pak zpátky na nohy?" zeptal se jí.

Lia přitakala a on si sedl těsně k ní a vzal ji kolem ramen. „Naše dcera chodí," pronesla jako by tomu stále nemohla uvěřit. „A brzy bude běhat, v tom má Auri pravdu."

„Nikdy bych si tenkrát nemyslela, že se dožiji jejích prvních krůčků."

„A teď jsi o rok starší a naše dcerky rostou jako z vody."

Společně snědli dort a Anton nalil všem kromě Eliase, který to odmítl, alkohol. Pak zpívali gumenské písničky. Když šla navečer Lia s Eliasem do postele, připadala si tak šťastná, že by to nedovedla slovy popsat. Odstrojila se, a pak němu pronesla: „Mám ještě jedno narozeninové přání. Ale jestli se necítíš na to, abys mi ho splnil, pak nemusíš."

„Obávám se, že to ještě nedovedu," odpověděl jí upřímně.

„A kdybych prostě jenom chtěla, aby ses mě dotýkal?"

„Ty myslíš tam dole?" zeptal se.

Lia přikývla: „Chybí mi tvé dotyky."

„Tak já to zkusím," usmál se na ni. „Snad tě nezklamu."

„Ty bys mě nemohl zklamat," řekla a sledovala, jak k ní uléhá a vytahuje jí košili ke krku. Pak cítila, jak jí jemně skousává bradavku a druhou rukou se jí snaží kroutit s tou druhou. Následně jí položil ruku mezi nohy a chvíli ji jen slabě hladil. Měla pocit, že si na ni musí zase znovu zvykat. Ale zvládal to dobře. Byl stejně něžný jako dřív. V sunul do ní prst a jazykem jí začal cucat klitoris. Ona zavřela oči a jen si to užívala. A pak se postupně dostal až ke třem prstům. To už vzdychala dost hlasitě. Ruku mu instinktivně zabořila do vlasů. Ale on v té chvíli přestal. „Já... Já... nemůžu," vykoktal.

„Jde o něco, co jsem udělala?" dotázala se ho.

„Jo," přikývl. „O... O tvou ruku."

Na to si stáhla košili a přivinula ho k sobě: „Už je dobře. Půjdeme spát," řekla.

„Líbilo se ti to, když jsem ti to dělal? Nebo jsi mi jen nechtěla říct pravdu?" zajímal se.

„Líbilo se mi to," odvětila. „Líbilo se mi, jak jsi vzdychal. Jak jsi opakoval, že to dělám správně. Ale s jinými muži se mi to nelíbilo."

„Drželi tě za vlasy a nutili tě k tomu..."

„Někdy jsem měla pocit, že mě zadusí. S Kostadinem jsem si myslela, že je to moje povinnost. Že si musím každý den několikrát kleknout a nechat ho to dělat. Ale Jack mi otevřel oči. Řekl, že ví, že mě to bolí. A že se nemusím stydět, když mám kvůli Kostadinovi napuchlý krk a nemůžu mluvit. Že kdyby mě můj manžel miloval, neubližoval by mi. A měl pravdu... S tebou jsem zažila už tolik něhy, že jsem za to každý den vděčná."

„Ale na začátku jsi mě považovala za zrůdu. Byl jsem zrůda. A pořád to se mnou je. Pořád jsem ten člověk, který ti ubližoval. To já se tě dotýkal proti tvé vůli. To já ti vyhrožoval, že tě zbičuju, když nebudeš poslouchat."

Lia na to přikývla: „Já to vím. Ale taky si pamatuji, jak jsem na tobě viděla opravdové emoce. Viděla jsem, že to ve skutečnosti nejsi ty. Jen bolest spojená s povinností." Objala ho a pak zavřela oči. „Děkuju, miláčku, za krásné narozeniny."