Nechtěný dar (pt. 2)

157. Pod postelí (E)

 Měla pravdu. V tom, že ho bez vlasů tak nepřitahuje. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy mu s nánosem líčidel ve tváři a dlouhou tmavou parukou začala stahovat kalhoty. Přitom se mu dívala opatrně do očí. Čekala na každé gesto, které by jí ukázalo, že o to s ní nestojí. Měla strach. Viděl to na ní. A nevyčítal jí to. Věděl, jak těžké je se znovu vrátit k tomu, co mu s ní běžně připadalo tak přirozené. Ucítil její prsty na svém údu a sledoval ji, jak jej laská a hladí. Cítil, jak se mu zrychluje tep a mezi nohama mu začíná škubat. Už tak strašně dlouho se sebe vzájemně nedotýkali. Ne takhle. On si zatím odpustil veškeré něžnosti, dokud mu ona sama nedá svolení. Ale pokud si ona přála se ho dotýkat, byl jen rád. Uprostřed slasti jí položil ruku do vlasů a v tu chvíli si oba uvědomili, že se mu lokny z paruky omotaly kolem prstů a paruka mu zůstala v ruce. Lia se ho pustila a roztřásly se jí rty přicházejícím pláčem. „Lio," chtěl se k ní sklonit, ale ona v tu ránu vlezla pod postel, kde se schoulila do klubíčka.

„Miláčku, vylez ven," klekl si na zem a snažil se jí přemluvit. Ona jen dál tiše plakala.

„Co kdyby tě viděl Auri. Přeci nechceš, aby se mě teď bál," byla to poloviční výhrůžka a poloviční prosba a on si ji hned vyčítal. Na Liu vyhrůžky v takových situacích neplatily.

Nakonec vlezl k ní a sledoval její zmatený výraz, když ji k sobě přitiskl: „Chceš být pod postelí, tak budeme pod postelí."

A pak slyšel o dost hlasitější, úlevný pláč. „Víš... kdybys... kdybys chtěl jít za jinou..."

Eliasovi se pranic nelíbilo, kam tím míří, ale zaprášený vzduch pod postelí mu nedovoloval se natolik nadechnout, aby na ni zvýšil hlas. A bylo to moc dobře.

„Nevyčítala bych ti to," zašeptala po chvíli.

„Ale vyčítala," řekl nakonec. „Protože by tě to moc bolelo. Vím to. Znám tu bolest, Lio. Když jsem si myslel, že ty a Stefan... Je mi jedno, kolik mužů si tě vzalo násilím. Ale ve chvíli, kdy se někomu odevzdáš sama..." na krku mu začala pulzovat žíla. „Taky se nikomu neodevzdám. I kdyby za peníze a na jednu noc. Budu ti věrný. Zbožňuju tě, miláčku."

„I takhle?" zeptala se ho a on přikývl: „I takhle. Každou část tvého těla. Každou pihu, od ušních lalůčků po malíček na noze. Vždyť ty to tak musíš taky cítit."

„A... ano," vykoktala.

„Tak vidíš. Tak polez ven, žínko moje."

Pomalu se s Liou posunul na koberec u postele.

„Tady se mi líbí," zašeptala k němu k jeho překvapení.

„Na zemi?" zeptal se jí.

„Tohle bylo moje místo. Na zemi vedle tvé postele. Tady si připadám v bezpečí," ačkoli se usmívala, do očí se jí začaly řinout další slzy: „V Severopolu jsem to tak taky dělávala. Lehla jsem si vedle postele, natáhla ruku k posteli a představovala jsem si, že na ní ležíš ty. Jen jsi na mě naštvaný a proto mě nechceš vzít k sobě do postele. Vždycky jsem ti přála dobrou noc," vyprávěla zalykavě a Eliase z jejího vyprávění rozbolelo srdce. „Už jsem tady," řekl jí. „Jsem tady a nezlobím se na tebe. Jsem tak šťastný, že tě mám." Vzal jí do náručí, položil do postele a její hlavu nechal spočinout na své hrudi. Celý večer byl pak vůči ní ochranitelský. Chtěl, aby vnímala jeho oporu. A to i před Paskalem, který ji jako vždy přišel zkontrolovat, jestli jí snad ten velký zlý azmariňan něco neprovádí. Eliasovi to už však začalo připadat spíš komické než k vzteku a byl rád, když ho u ní na pár hodin vystřídal Paskal, aby se sice jí nablízku, ale přeci jen vyspal.

Když se pak probudil, zase ji objal a nechal jí usnout v bezpečí svého náručí. Rukama jí slabě přejížděl po starých jizvách na zápěstí. Přemýšlel, jestli by se teď zachoval stejně jako tenkrát. Kdyby si chtěla vzít život. Skutečně to skončit. Teď hned. Jestli by byl tak ublížený, že by ji svázal. Smíření s blížící se smrtí, které mu ukazovala posledních pár týdnů bylo něco jiného. Neodvratitelného. Ale teď už pár dnů žádný záchvat neměla a jeho to ukolébalo do falešné naděje. Věděl, že je v pořádku, protože je u ní on. Tiší její strachy a noční můry. Ale jednou se to možná stane. A on se konečně cítil tak silný, aby dovedl skutečně bojovat. Byl si jistý, že udělá všechno proto, aby byla zase tou odhodlanou silnou dívkou, která s ním plánovala útěk z Lightmondu a dala mu úžasnou rodinu. Vděčil to jí i sobě.