Nechtěný dar (pt. 2)

48. Louky na jihu (E/D)

Anton s tím nápadem přišel nečekaně. Eliasovi tím doslova vyrazil dech. Nevěděl, co se od něj očekává. Zdálo se mu, že spí a zdá se mu jeden z těch fantaskních snů, které nemají hlavu a patu.

„Město se bude rozšiřovat. Posunou se hranice o louky na jihu," spustil.

Elias se cpal obědem a domníval se, že prostě jen opakuje, co slyšel na trhu.

„Co Vy na to, že bychom si pořídili políčko a k tomu pěkné dřevěné stavení."

„Vy se chcete s Irynou stěhovat?" vyhrkla Lia, které to stejně jako Eliasovi nedocházelo.

„My všichni bychom se přestěhovali. Základy bychom si nějak stloukli sami. Na políčko bychom snad peníze, když se složíme, za pár měsíců měli. Tak co na to Vy dva říkáte? Iryna už souhlasila."

Elias si všiml, že se Lie orosují oči slzami. Byly to slzy štěstí, protože si představila život v přírodě, kde by se mohli volně pohybovat jak ona, tak její manžel a děti. „Já s tím souhlasím," odvětil Elias a Lia mu v tu chvíli vlepila pusu na tvář.

„Děvečka koukám taky," poznamenal Anton.

„Jsem moc nadšená."

„Hlavně se teď snaž naplést co nejvíc těch deček a svetříků. Lidi si je, když k nim nepřirazíme moc navíc za práci, rádi k vajíčkám a mlíku koupí. A kluk bude chodit zase do práce. Samozřejmě jak mu to bude vyhovovat. Nemusíš se tam hned teď hnát."

Když ten večer s Liou uléhal do postele, přitiskla se k němu a dotázala se: „Neomrzí tě to? Žít se mnou někde na okraji města?"

„Žil bych s tebou třeba uprostřed gumenských močálů," odvětil.

Pak ji začal líbat na krk.

„Toužíš po mě?" v jejích očích se objevila radost a údiv.

Elias přikývl. „Chtěl bych být zase v tobě. Moc bych si to přál. Ale nevím, jestli to zvládnu."

„Můžeš kdykoli přestat," ujistila ho a on ji začal líbat na rty a dotýkat se jejích ňader přes košili. Na své stehně cítila, jak mu pomalu tvrdne úd. Sama ho začala slabě líbat a hladit po zádech. „Stáhla mu košili a zahleděla se mu do očí: „Miluji tě, Elio."

Elias se usmál a pak jí začal vysvlékat košili. „A já tebe. Strašně moc," objal ji a chvíli ji jen líbal na obličej, krk, ňadra... Kam dosáhla jeho ústa. Lia si mezitím sáhla mezi nohy a začala se dráždit. Když si toho Elias všiml, položil svou ruku přes tu její a chvíli jí spočinul dlaní v klíně. Pak se prsty přesvědčil, že je dostatečně uvolněná a vsunul do ní svůj úd. „Konečně," zakňučela mu do ucha. Pak do ní začal přirážet a u toho hlasitě vzdychal. Lia mu položila ruce na záda, ale on se v tu chvíli zarazil a najednou si všimla, že se třese. Sáhla si mezi nohy a došlo jí, že mu začíná ochabovat úd. „To je dobrý, lásko," zašeptala k němu. „Pojď se natáhnout," pomalu mu pomohla ze sebe slézt a zabalila ho do peřiny. Pak ho k sobě přivinula. „Co to spustilo?" dotázala se ho.

„Tvé ruce," odpověděl slabým hlasem.

„Mé ruce na tvých zádech?" ujišťovala se.

„Jo," přikývl.

„A řekneš mi, proč, lásko?"

„P...pamatuješ, jak jsi t-to udělala pop--- poprvé?"

Lia pochopila, kam tím míří: „Řekl jsi mi, abych to už nikdy nedělala. Ale to je v pořádku, lásko. Já vím, že jsi mi to řekl, protože jsi nechtěl, abych se tě tím způsobem dotýkala. Nebylo mezi námi nic romantického."