Nechtěný dar (pt. 2)

149. Setkání s Avou (E)

 Od té doby, co přišel do Stakarina, poprvé přemýšlel nad tím, jak moc s Liou ovlivnili životy ostatních lidí. Jak jejich láska, něco tak křehkého zrozeného ve strachu a bolesti, mohlo přinést tolik dobra. Pro Lynu s Kieranem, kteří díky nim oba dva uprchli z Lightmondu, a teď společně vychovávali Lynina chlapečka, kterého by se bez Liina odhodlání, dávno vzdala. Pro Antona s Irynou, kteří oba zažili v raném věku ztrátu milovaného člověka, aby je teď na stáří spojila ochrana Eliase a Lii. Pro Daria se Stasi, dva lidi, kteří se v životě dopustili spousty chyb, ale svěřit svůj osud Delgadovým je svedlo na společnou snad správnou cestu. Pro Miru, která díky Eliasově úžasné ženě, našla nový domov. A snad taky pro Martina, když mu pomohli překonat Danielovu ztrátu, aby teď mohl zase milovat. I když si Elias nebyl jistý, že zamilovat se do Paskala, je pro Martina správná volba.

Poprvé mu připadalo nespravedlivé, že nemá to, co ostatní. Vždyť on taky bojoval a ztrácel. Dvě dítka ještě před narozením. Ta ho na srdci tížila nejvíc. A teď pomalu ztrácel Liu. I při rozhovoru s Paskalem se zdála být skleslá. Měla spoustu důvodů, proč se nevzdávat, ale zřejmě se sama nedomnívala, že její vůle něco změní. Šeptali si mezi sebou starou gumenštinou a Elias se nevyptával, o čem spolu mluvili. Jeho jméno však zmiňovali často. A když po celodenní péči o svou rodinu, padl unavený vedle Lii a snažil se držet otevřená víčka, než ona usne, alespoň z části to pochopil. Ozvalo se zaklepání a Paskal vstoupil do ložnice: „Můžete jít s Aurim spát, jestli chcete. Já na ni dohlédnu," řekl a Elias se otočil na Liu, jestli souhlasí. Pro ni ale očividně nebyla Paskalova nabídka žádným překvapením. „Potřebuješ se vyspat, lásko," zašeptala k němu azmarinsky.

„A nemyslíš si, že bych si měl sám rozhodovat, kdo se bude dívat, jak spím?" ušklíbl se, ale nakonec jí dal za pravdu. Nechal Liu povídat si s Paskalem, objal synka a usnul tak tvrdě, jak už dlouho ne. A když se ráno probudil, všechno bylo v pořádku a on míň záviděl ostatním jejich o něco méně bídné životy.

Lie se se svými myšlenkami nesvěřil. Děsilo ho, kolik jí toho teď neříká. Jako by se už připravoval, že bude muset jít dál sám. Neřekl jí, jak se stydí, že jí přinesl ty náušnice. Protože ho nenapadlo, že Lia je hned bude chtít nosit. Byla to ta jediná chvíle, kdy se radoval, že má zase v očích radost. Než řekla, že by si ty náušnice chtěla aspoň jednou vzít na sebe, než umře. Teď už se on sám o ty náušnice nezajímal. Oddaloval Emeřinu návštěvu u Liina lůžka a pořád se jí na něco vymlouval, protože věděl, že by ji Lia hned poprosila, ať jí propíchne uši. Říkal Lie, že to teď není možné, protože je nemocná a infekce by se jí mohla rozšířit do čerstvých ranek v uších. Nevěděl, jestli jí lže nebo říká pravdu. Ale na tom moc nezáleželo. Ani jí. Namísto chápavého přikývnutí se dočkal otázky, jestli se ty náušnice budou hodit k náhrdelníku od Jacka.

Bylo pochopitelné, že na něj teď víc myslela. On na ní už čekal v nebi. A Elias znovu hloupě žárlil na mrtvého.

Také se Lie nesvěřil s tím, že se znovu viděl s Avou. V Azmarinské čtvrti, když se vloupával do Veritina domu. Pořád stejně krásnou. S dlouhými blonďatými lokny a modrýma očima. S ústy ve tvaru srdce. Všechno věděla z doslechu a co nevěděla, s tím se jí svěřil on. Velmi krátce, spěchal domů, ale přeci jen si postěžoval na to, jak je unavený. Jak má občas pocit, že zestárl nejméně o třicet let. A taky, že si připadá sám. Má podporu, to ano. Spousty lidí. Těch lidí, kterým s Liou pomohli. Ale chybí mu někdo, kdo by byl jen jeho. Přesně tak to řekl a vzápětí přišel o dech. Byla to prudká bolest, kterou si způsobil sám. Protože měl svou ženu, která při něm stála i po tom všem, co jí provedl. Ale už s ní sám nepočítal a vyděsilo ho to. Proto se o tom před Liou nezmínil. A také se nezmínil o tom, že doufá, že se s Avou zase uvidí.

Slíbila mu, že někdy zaťuká, až bude mít cestu kolem, ale dny plynuly a ona nepřišla. Namísto ní přišli několikrát Iljevovi. Očekával, že alespoň Kieran bude bojovat za to, aby se Lia zase snažila žít. Ale on si namísto toho vylezl k ní na postel a objal ji. A Lyna to svému manželovi nevyčítala. Většinou jen seděla nervózně s chlapečkem v kuchyni. Zdála se být pobledlá. Elias si nejprve myslel, že je to kvůli Lie, ale když se jí u nich udělalo jednoho dne zle a musela běžet do umívárny, svěřila se Eliasovi, že čeká potomka. „Jestli to bude holčička, pojmenujeme ji Dahlia," řekla mu, jako by ho mělo těšit, že tu bude někdo jiný se jménem jeho ženy. Někdo, kdo se bude ze života radovat stejně jako ona kdysi. „Tak to gratuluji," řekl jen a po chvíli, když dovedl vnímat okolí natolik, aby se jí omluvil za netaktnost, si všiml, že má tvář pokrytou slzami. Otřel je a spěšně vyšel ven před dům na čerstvý vzduch, když málem vrazil do Avy.

„Co... co tu děláš?" zeptal se.

„Jdu se podívat, jak se máš. Vidím, že moc dobře ne," chápavě se na něj usmála.

„A na to jsi přišla jak?" ušklíbl se, ale pak se jí omluvil.

„Víš, já si taky přijdu dost sama," přiznala mu. „Bude to ode mě znít příšerně, ale neměla jsem odjet do Guménie. Měla jsem se vydat na západ, i když bych pak už nikdy neviděla otce."

„Pořád se můžeš vrátit, jako Verity," připomněl jí.

„A ty by ses chtěl vrátit?"

Elias zakroutil hlavou: „Já mám ženu a děti."

„A co kdyby nebyli?"

„Kdyby nebyli, asi bych už byl dávno jako můj bratr a otec. A to bych nechtěl. Už raději půjdu, než se po mě Lia začne shánět."

Ava přikývla a on se otočil, ale pak na něj zavolala: „Promiň, že jsem si z tebe utahovala kvůli tomu, jak jsi vážný. Chápu, že smrt tvé první ženy tě musela změnit."

„To už je dávno," odpověděl.

„Takže ses přes to dovedl přenést. To znamená, že se možná jednou dovedeš přenést i přes..."

„Avo, přestaň," zarazil ji. „Nemyslel jsem tím Maryinu smrt. Myslel jsem to naše setkání na vítání jara."

„A... ale..." vykoktala Ava a Elias měl co dělat, aby se na ni nerozkřikl. Měl dojem, že mu rozumí. „Ale ty ses zase oženil."

„Ano. Ale s Dahliou," řekl to jako jasnou odpověď, i když Ava z ní nejspíš nemohla vyčíst všechno, co se jí pokoušel sdělit. To, že od okamžiku, kdy k němu tu zbitou ušpiněnou Gumenku přivedli, byl jeho život navždy svázaný s tím jejím. Neměl na vybranou. Ani teď.