Nechtěný dar (pt. 2)

186. Společná noc (J)

 V životě nezažil takový ostych jako ten večer. I když po Miře toužil, taky se moc bál. Nechtěl se zítra probudit v posteli sám. Nechtěl ji sledovat, jak utíká přespat do komůrky. Nechtěl jí vidět trpět a plakat kvůli tomu, co se chystal udělat. Ale slíbil jí to. I když oba věděli, že ji to může stát život. A že to pravděpodobně nevyjde. Nechápal, jak mohl svolit k tomu, že spolu budou mít dítě. Zvlášť po tom, co mu řekla Iryna. Bylo zhola nemožné, aby se Miře narodilo děťátko. Zdravé děťátko zdravé mámě. Ale on se jí nechal přesvědčit. Děti nechal v kuchyni. Ustlal jim na kanapi. Hedvika snad i chápala, k čemu se chystají. Nory to vnímal jako zábavnou hru. A Juri zavřel dvířka do podkroví. Mira seděla na posteli v noční košili. Umytá s rozpuštěnými vlasy. Její velké černé oči ho ostražitě pozorovaly. Juri se posadil vedle ní a pak ji vzal opatrně na klín a položil si její hlavu na hruď. „Miluji tě," zašeptal a políbil ji do vlasů.

„A j... já tebe," vykoktala.

„Jsi celá napjatá," usmál se na ni. „Ale neboj se. Všechno je jen na tobě."

Mira slabě přikývla: „Já ale nevím, jak začít."

„Já se o všechno postarám. Ty mi jen říkej, jak se cítíš." Stáhl jí z ramene rukáv začal ji líbat na odkrytou kůži.

„Takhle se ale děti nedělají," zamumlala Mira. Kdyby nezněla tak nervózně, řekl by si, že si z něj utahuje.

„Ale dělají," odpověděl a pokračoval. Rukou jí zajel pod košili a stiskl jí ňadro. Slyšel jak slabě vzdychla. „Opatrně prosím," zašeptala.

„Bolí tě to?"

„Ne, teď je... teď je to příjemné," pod jeho dotyky se jí zrychloval tep.

„To jsem rád," řekl. Položil ji na postel a košili z ní pomalu stáhl. Mira se okamžitě začala zachumlávat pod peřinu.

„Nechceš, abych se na tebe díval?" dotázal se.

„Mám husí kůži," odpověděla mu, načež Juri vstal a sáhl do truhly pro teplou deku. Byl zvyklý deky vytahovat až na zimu. I Mira, která byla zvyklá na zajetý řád jeho domácnosti, koukala na Juriho s otevřenými ústy. O to víc, když nevzal jen tu jednu, ale dokonce tři. Pak jí odkryl, ale hned přes ní jednu z nich přehodil. „Pak si lehl vedle ní a přes ně oba hodil zbytek. „Takhle je ti teplo?" zeptal se a pod dekou dál šátral po jejím hebkém těle. Pod dekou si ho mohl zase prohlédnout. Přes deky prosvítalo světlo. Viděl a dotýkal se jejích jizev. A poprvé si pořádně prohlédl velkou jizvu v místě, kde začínalo ochlupení. Sám si nedovedl představit tu bolest, kterou musela cítit. Napadlo ho, že takhle asi bolí umírání. A ona byla tak drobná a křehká. Opravdu byl zázrak, že ji teď měl u sebe v náručí. Bezmyšlenkovitě ji začal líbat na břicho. Pak vytáhl hlavu zpod deky a podíval se jí do očí. Tvářila se stále zmateně. A zároveň měla ten zbožný výraz. Nechtěla ho zklamat.

„Jsi krásná," zašeptal a ona se slabě usmála a z očí jí začaly stékat slzy.

„Ne... ne to ne... neplakej, srdíčko," přivinul ji k sobě a políbil na tvář.

„Já to asi nedovedu poslouchat," řekla. „Nerozumím, jak to o mě můžeš říkat. Jak..." zarazila se a sklopila zrak.

„Jak co, Miro?" zadíval se jí do očí.

„Jak se na mě můžeš dívat a nevidět to... to co jsem."

„A co si myslíš, že jsi?" zeptal se jí.

„Nemůžu to říct nahlas," stále se mu pokoušela uhnout pohledem.

„Mě to můžeš říct. Mě můžeš říct cokoliv, Miro."

„O... opravdu?" zeptala se ho a on přikývl.

„Já... občas se stydím, že pořád žiju. Připadám si nechutná. Cítím, kde se mě všude dotýkal. Ty jeho studený ruce."

„Dal ti někdy aspoň něco, aby tě udržel v teple?" zeptal se jí a Mira jen zakroutila hlavou.

„Ale v tom sklepě..."

„Po chvíli jsem už zimu necítila. Jen, když na mě sahal," odvětila. „Promiň. Zkazila jsem to. Omlouvám se," zavřela oči a stiskla rty v úzkou linku.

Juri si však položil její hlavu na hruď: „Vždycky se postarám, abys byla v teple, má milá," řekl. „Máš ještě náladu to zkusit?"

Mira přikývla: „A mohla bych se tě před tím na něco zeptat?"

Juri přikývl a ona vyhrkla: „Když ty... když dáš tu věc do mě... Můžeš to pak ovládnout?"

Jurimu zrudly tváře, ale stud zahnal. Ona před ním byla nahá úplně. On měl jen spodky. Mělo k tomu dojít. Ale bavit se o tom s ní bylo jiné. „Můžu, Miro. Kdykoli budeš chtít, tak toho nechám, jak jsem slíbil." Pak jí vzal ruku a mířil s ní pod peřinu ke svému naběhlému údu. Ona se mu chtěla vyškubnout a on ji nechal, ale řekl: „Nemusíš se bát. Jen si sáhni. Chápu, že tahle má část je ti cizí. Ale chtěl bych, aby ses jí v budoucnosti tak neděsila."

Mira mu dobrovolně podala ruku a on si jí přes podvlíkačky položil na úd. A Mira pak hned ucukla. „Chtěl bys, abych na něj sahala?"

„Chtěl bych, abys to chtěla ty sama. Ale na to je moc brzy. Já to chápu."

„Nedovedu si představit, že bych..." vyhrkla, ale pak v rozpacích dodala: „Ale taky jsem si nemyslela, že se zamiluju. A že budu chtít nosit naše miminko."

„Jsi moc statečná," připomněl jí. „A já věřím, že budeš jen čím dál tím odhodlanější dělat pěkné věci."

„Ty si opravdu myslíš, že tohle pro mě může být pěkné?" zeptala se ho a jemu došlo, že myslí styk. „Ano, myslím," usmál se na ni.

„Lia mi říkala, že muži mohou být dobří milenci. Ale já se bojím, že se mnou ti to nepůjde."

Její naivní upřímnost ho dojala a pobavila zároveň. „Možná, že to zatím nepůjde, připustil. Ale já se naučím znát tvoje tělo a vědět, jak tě potěšit, má milá. Jen se mnou měj prosím trpělivost," začal ji znovu líbat na šíji. Všiml si, jak zavřela oči, „pokusím se," zašeptala a on ji začal líbat na ňadra. Cumlal je a tiskl. Jen jemně. Věděl, že je i po roce ve Stakarinu stále dost zraněná. Vzal za kalhotky a stáhl jí je. Pak ji pohladil mezi nohami. Mira s sebou prudce cukla.

„Bolí?" zeptal se jí. Nevěděl, jak moc jí ubližovali. Ale vytušil, že tam může být dost zraněná. Mira však zakroutila hlavou. A tak jí začal prsty prozkoumávat. Nejdřív jen po povrchu. Byla vlhká. Doslova mu tekla po dlani. Všiml si, jak napjatě se od sebe snaží držet nohy. „Nemělo by tě to bolet," řekl jí. „Jsi dost vzrušená."

Z Miřiných úst vyšlo slabé: „prom..." ale než to stihla doříct, zarazil ji: „To je dobře, Miro. Není to špatně. Chtěl jsem, aby to tak bylo."

Stáhl si podvlíkačky a vlezl na ní. Než však do ní vstoupil, snažil se najít ten bod, o kterém mluvil Elias. Mnul ji, ale měl dojem, že to dělá špatně. A potvrdilo se mu, když vyjekla. „To ne, prosím." Ale pak mu došlo, že je asi tak citlivá, že by se jí neměl dotýkat přímo. Začal masírovat místo hned nad tím nateklým knoflíkem a v tu chvíli ho chytila za ruku a vzdychla.

„Pořád bolí?" zeptal se vyděšeně, ale ona působila spíš šokovaně. A tak pokračoval a ona začala hlasitě vzdychat. V tu chvíli se do ní nasunul. Pevně Miru objal a začal přirážet. Snažil se pomoci vyvrcholit i jí, jenže to trvalo dlouho a stále se mu nezdálo, že by se blížila. Měl dojem, že to byl jen Eliasův výmysl, že ženy si to mohou užít tak, jako muži. A pak se udělal a svalil se vedle Miry.

„Tak co?" zeptal se Miry. A Mira mu potvrdila, co si myslel. „Děkuju, že jsi byl tak ohleduplný," řekla. A jemu došlo, že si užila spíš mazlení před tím než samotný akt. „A... a ty?" vykoktala a jemu chvilku trvalo než se probral z myšlenek, aby odpověděl. „Dobrý... já dobrý..." podal jí košili, přehodil přes ní znovu peřinu a usnul.