Nechtěný dar (pt. 2)

169. Zpět do Lightmondu (Em)

 Před dvěma lety, Lightmond

Mrzlo až praštilo. Přesto stála venku jen v šatech. Bez kabátu. Město bylo plné špíny. Prachu, tlejících těl a křiku. Otce před pár dny zatkli. Jí zavřeli svázanou do jejich vlastní komory. Dům, ve kterém vyrostla, se jí stal vězením.

Když jí po několika dnech vyvedli na světlo, nevěděla, že je to jen začátek. V jejich vlastním kočáře přijel do domu nový pán. Ve stejných botech, v jakých odvedli jejího otce. Byly mu velké, i otcova halena. Na okamžik přemýšlela, v čem teď bude její otec chodit. Vždyť byl tam venku uprostřed zimy úplně nahý. Ale byla to hloupá myšlenka. Nechtěla si to přiznat, ale věděla, že otce už neuvidí.

Jakási gumenská děvečka ji k němu přistrčila, až Emery spadla na zem. Vzhlédla k tváři prošedivělého zarostlého Gumena. Očekávala, že jí ublíží, ale on se jen zasmál a minul ji na cestě do domu. V tu chvíli jí ke kotníku přicvakli řetěz. Až když se zvedla a udělala společně s ozbrojenými muži první krok směrem k domu, pochopila, že na druhém konci je kovová koule. A neopatrný krok způsobil to, že ucítila křupnutí. Doufala, že je to jen kotník. Stále byla tak naivní, že její první myšlenka patřila návštěvě doktora. Jako by mohla jen tak vyrazit dlážděnými azmarinskými uličkami kam se jí zachtělo. Jenže ona se vzápětí ocitla zase v domě. Nechali jí samotnou s tou dívkou, která jí pomohla z komory. Ale když se pokusila využít příležitost, popadla kouli do rukou a vykročila odtamtud, dívka ji chytila za vlasy a přitáhla ji zpět. Křičela na ni. Avšak gumensky. Emery gumensky neuměla. Jediná Gumenka, kterou si otec dostal jako otrokyni, zemřela. Zastřelili ji, protože nepřivedla na svět plod. Emery se nikdy nezeptala, jestli s ní otec ulehnul. I když tušila, že ano. Jednou za čas chodíval do sklepa a Emery se pokoušela nepřemýšlet nad tím, co tam tak dlouho po večerech dělá.

Když zjistila, že tahle dívka nebude její přítelkyně, poslušně ji následovala do své vlastní kuchyně. Pochopila, že jí má pomáhat s občerstvením, a pustila se do toho. Pak s ní přinesla jídlo na stůl. To bylo nejtěžší, protože nemohla tu zatracenou kouli nést v ruce, ale táhla jí za sebou. Snažila se na ni moc nešlapat, ale i tak jí z kotníku vystřelovala nesnesitelná bolest. Přesto jí na okamžik, když obsluhovala toho Gumena a jeho kumpány napadlo, že skončila dobře. Otec byl starý. Většinu života prožil v blahobytu. A snad měl i rychlou smrt. A maminku jistě brzy přivedou zpátky domů. Jí zatím nikdo příliš neublížil. Byla pro ně jen služka. Páchla, byla jí zima a kručelo jí v břiše. Ta Gumenka jí dala jen napít. Ale určitě dostane i něco k snědku.

A skutečně se tak stalo. Když sklidila po jídle, ukrojila jí ta Gumenka plátek chleba. Emery ihned poděkovala a snědla ho tak rychle jako by to byl ten nejsladší dort. Pak jí dívka zavedla k pumpě za domem, kam chodívalo služebnictvo pro vodu. Na zem hodila oblečení a Emery došlo, že se má svléknout a umýt. Rty měla zmodralé chladem. A voda musela být také ledová, přesto se začala svlékat. V okně do domu se rozhrnul závěs a ona spatřila tvář svého nového pána. Díval se na ni, jak se myje. Emery se pokoušela tam nedívat. Třásla se, ale přesto se pořádně vydrhla a přijala chudé gumenské oblečení. Pak si šla ustlat do komůrky pro služebnou. Ale uprostřed noci cítila, jak z ní kdosi stahuje peřinu. Na stolku hořela svíčka a v ní rozeznala tvář toho starého Gumena. Cosi mumlal a nejprve jí jemně odhrnul z tváře vlasy, aby jí pak následně uštědřil prudkou facku a zasmál se. Vzápětí odhodil peřinu a začal jí vykasávat šaty. „Ne! Nechte mě!" vykřikla a snažila se mu vykroutit, ale on ji zalehl. Nemohla se ani pořádně nadechnout. Byla dočista vyčerpaná. A taky byla panna. Stáhl jí kalhotky a vzápětí ucítila prudkou bolest a další a další. Jako by do ní vrážel nůž. Na tváři cítila jeho zapáchající dech. Dlouze hekal, pak se najednou vzepjal a ona ucítila, jak do ní proudí jeho sperma.