Nechtěný dar (pt. 2)

34. Jsem zrůda (D)

Ještě když ho přivedli, byla místnost plná lidí. Anatoly ho nesl v náručí a Iryna se k němu rozběhla a pohladila Eliase slabě po tváři: „Jsi zase u nás, synku," zašeptala k němu a on otevřel oči, zahleděl se na ni a pak se mu obličej zkřivil v plačtivou grimasu. Tváře měl propadlé a zarostlé slabými vousy, bradu špičatou. Vypadal, jako kdyby odhodil veškeré svaly a tuk. Všichni okolo mlčeli a jen na něj hleděli. Pak Kaťa vykročila ke koupelně a otevřela dokořán dveře: „Umyjeme ho," navrhla a Anatoly vešel dovnitř a Lia s Irynou ho následovaly. Přendali ho do lázně a Anatoly šel pak za ostatními do kuchyně.

„Je celý vyhublý a pomlácený," poznamenala Iryna. „Dávali ti aspoň něco najíst, synku?" zeptala se ho, ale od Eliase si na to vysloužila jen další slzy.

„Drželi ho svázaného jako zvíře v nějakém špinavém sklepě," sdělila jim. Vzala žínku a začala Eliase omývat. „Stefan říkal, že mu dávali napít jen moč a alkohol. Nedivila bych se, kdyby mu vůbec nedávali najíst."

„Však u Vás se teď bude mít jako v nebi," poznamenala Kaťa a začala jí pomáhat a vymývat mu špínu z vlasů. Iryna zatím přinesla mátový odvar, kterým si ve Stakarinu čistili zuby a kartáčkem mu začala vymývat ústa. „Upekla jsem ti štrůdl," sdělila mu. „Ale raději ti dáme nějaké suché pečivo, aby ti nebylo zle," promlouvala k němu Iryna, aby odtrhla jeho myšlenky od té hrůzy, kterou si musel projít. „A já ti ho upeču, až se budeš cítit líp."

„Mám ho moc rád," slyšela Lia odpovídat Eliase jako malé dítě. Došlo jí, že musí být opilý a úplně mimo.

„Já vím, synku," pronesla Iryna a Lia v tu chvíli žínkou zajela Eliasovi mezi nohy a on zase začal plakat.

„Bolí ho to?" dotázala se Kaťa.

„Tak ho ty zrůdy mučily," odpověděla Lia. „Nechtěli mu jenom ublížit. Chtěli ho i zostudit." Do očí jí vnikly slzy. Sama si zažila znásilňování a nikdy si tohle pro Eliase nepřála. Kdyby měla na výběr, jestli si chce podobné mučení podstoupit ona sama výměnou za jeho svobodu, udělala by to.

Na to se Kaťa zvedla: „Nechám Vás, ať ho můžete umýt i tam dole," řekla a odešla do kuchyně. Ale Iryna zůstala. Společně ho položili na zem na osušku a důkladně ho začali omývat. Konečník měl nateklý, stejně jako úd, ze kterého mu tekla krev. „Namažeš mu to měsíčkovou mastí," řekla jí Iryna. „A podložíme ho polštáři, ať ho to příliš nebolí."

Pak ho zabalily do čisté deky a pozvaly dovnitř znovu Anatolyho, aby ho odnesl do postele, ale namísto něj k nim zamířil Anton. „Udělám to," řekl a popadl Eliasovo zkostnatělé tělo. Pak ho jemně položil na postel a nechal ženy, aby se o něj dál postaraly. Iryna popadla polštář, který mu dala pod zadek, a pak vzala měsíčkovou mast, kterou mu pomazaly téměř celé tělo. Následně přes něj přehodili jen deku, aby mu nebylo příliš horko. Iryna pak přinesla čaj a Elias znovu zhluboka pil.

„Zvládl jsi to, miláčku," zašeptala k němu Lia. „Jsi můj hrdina."

Elias se na ni zahleděl a pak se dal znovu do pláče: „Omlouvám se... Strašně se omlouvám... Nezasloužím si tě. Jsem strašná zrůda."

Liu to zarazilo. Teď to z jeho úst neočekávala. Ale věděla, že je úplně zničený. Že mu to nemyslí a bolí ho tělo i duše. „Ale zasloužíš, Elio. Jsi můj miláček a já jsem zase tvůj," řekla mu. „A až se trochu najíš, tak si k tobě lehnu a budeme odpočívat, abys nabral sílu."

Pak Lia viděla, jak Iryna vstává a jde ke dveřím. „Přichystejte mu prosím někdo chleba s nějakou šunkou nebo sýrem. Ten štrůdl si můžete sníst. On by ho stejně sníst nezvládl."