Nechtěný dar (pt. 2)

188. Darko (E)

 Už to byly dva roky. Dva roky, co Lia přestala být Eliasovou otrokyní. Dva roky jejich dvou dcerek. Zatímco Iryna pokládala na stůl sváteční koláče, Seli se natahovala po sladkém a opakovala, že chce papat dobroty. Mluvila gumensky. Od začátku, když začala opakovat slova, opakovala především ta gumenská. A Eliasovi to přišlo jen logické. Azmarinsky na ní mluvili méně. Iri oproti Seli stále zaostávala. Nehovořila moc v celých větách. Hlavně ukazovala. Byl to její způsob komunikace. Zato Seli si sama nabídla koláč a opakovala „ňam ňam," zatímco jí od pusy odpadávaly drobky, jak se těch pár zubů pokoušelo rozmělnit křupavé těsto. Lia s Eliasem toho pro holčičky moc neměli. Podzim si vyžadoval nové teplé oblečení. Hračkám se ještě dost vyhýbali. V tomhle věku stále dost věcí ochutnávaly a Lia se bála, že by mohli něco spolknout. Ale dostaly od ní každá vlněnou hračku. Měla to být ovečka vycpaná senem, ale Eliasovi to přišlo spíš jako kráva. Když se je před ním snažila posledních čtrnáct dnů vytvořit, smál se. A ona se taky nasmála dost s ním. Ani jeden však netušil, že tyhle podivní býložravci nebudou jedinou zvěří, kterou děvčátka dostanou. Všechny překvapil Anton, když šel do kůlny a přinesl dovnitř malé flekaté štěně. Elias pohlédl na Liu a všiml si, jak na něj okouzleně hledí. Holčičky začaly radostně vykřikovat, ale ani jedna z nich psa ještě neviděla, takže jim Elias musel říct, co to je.

„Ale není na hraní," upozornil všechny vážně Anton. „Je to obránce. I když tak ještě nevypadá," položil štěně na zem a to hned bojácně udělalo loužičku. Lia předala Iri Iryně, vyběhla k němu a vzala zvíře do náručí. „Je to tu pro tebe všechno nové, drobečku. Ale nás se nemusíš bát," začala ho hladit a drbat za ušima.

„Jmenuje se Darko," sdělil jí Anton. „A žádný velký rozmazlování, jinak si bude chtít hrát i s vlky. Musí se naučit poslouchat. Přes noc bude venku."

„No to ani nápad!" vyhrkla Lia rozhodně. „Je to ještě miminko. Však on toho rozmazlování trochu zvládne. Je to šelma, viď Darko," políbila ho na čumák a pes v jejím náručí přestal kníkat.

Elias na to přispěchal se Seli a položil ji vedle štěněte, zatímco sám zašel utřít nadělení po psovi.

„Kde jsi ho vzal? Nebyl příliš drahý?" tázala se Antona Iryna.

„Kdepak," odpověděl. „Pinchuk má jednoho známého. Už jsem mu říkal dávno, že kdyby se poštěstilo... A teď to pěkně vyšlo. Stál víc než kravka, ale taky je to nedostatkový zboží. A my hlídače potřebujeme."

„A navíc je tak roztomilý," vyhrkla Lia, zatímco Seli se po štěněti nevybíravě sápala a to ji na oplátku nejistě očuchávalo a couvalo k Lie. Elias nyní vzal Iri a položil ji k nim také, aby o něco nepřišla. „Měl by ho vidět Auri," došlo mu. Chlapec zůstával v posteli, dokud mu ruka nesroste. Lia se bála, že by mohl chytit do ruky infekci. A taky ho ruka stále dost bolela. Ale Elias se snažil mu domácí vězení ulehčovat. Hodně mu četl. A učil se od chlapce psát a číst gumensky. Měl dojem, že už mu to nečiní žádný velký problém. Elias věděl, že chlapec potřebuje mezi své vrstevníky, ale Lie do výchovy zasahovat nechtěl. To nikdy nedopadalo dobře.

Lia přikývla: „Máš pravdu. Ale uvidí ho. Vezmeme si ho na noc nahoru. Odnesli ho od maminky a sourozenců. Musí být moc vyděšený."

Anton otevřel ústa, ale Elias na něj výstražně pohlédl. Nepřipouštěl námitky, protože věděl, že Liino rozhodnutí je správné.

Když se všechno uklidnilo, uvelebil se Darko na houni nad kamny a holčičky dostaly tvaroh oslazený medem a jablíčky. Jedly jak jinak, než rukama a tvaroh byl všude. Lia se pokoušela sem tam zasáhnout lžící, zato Elias si prostě jen užíval. A když ty nezbednice společně koupali a Lie spadl z hlavy šátek, zajel jí rukou do vlasů, které už si mohla dát sem tam za uši a začal ji líbat.

Unavení vynesli nahoru nejdřív dcerky a poté psa. Auri si Darka vzal ihned na starost. Pořád mu něco povídal a Elias zatím mohl vzít Liu do náručí a zavřít oči.

Pes se velmi rychle stal stálým členem jejich domácnosti. K Antonovu údivu si nejvíc oblíbil právě Liu. Chodil za ní jako ocásek. Zato Elias Darkovi rozuměl a to psisko si ani nedovedlo představit jak. Proto mu trhalo srdce, jak čím dál tím víc cítil, že musí tohle harmonické porozumění panující mezi mezi ním a jeho ženou narušit. Nakonec ji vzal s sebou na procházku k ovcím. Tak, aby byli sami a Auri je neslyšel. Usadili se na lavičku k výběhu.

„Tak co jsi se mnou chtěl probrat?" zeptala se ho Lia vážně. Cítila z něj to napětí."

„Chtěl bych, aby Auri zase chodil mezi lidi."

„Ale Eliasi. Copak jsi zapomněl, jak se k němu děti ve škole chovaly."

„A to ho chceš od nich držet napořád?"

„Chci ho jen ochránit. Je ještě malý."

„Je mu devět, Lio."

„To pořád není dost. Pořád je to dítě. Já byla dítě, když mi otec zničil dětství tím, že mě provdal. A to mi bylo o čtyři roky víc než jemu. Nevystavím ho nebezpečí."

„Tady ale pořádně nežije. Zavřela jsi ho tady. Ale on potřebuje poznat víc než pohled na zamčenou bránu."

Lia mu pohlédla do očí, ale dál nic neřekla. Elias cítil, že ji i přes jejich vzájemnou rozepři musí obejmout. „Chtěla bych si o tom promluvit ještě s někým jiným," zaslechl Liu mumlat mu do košile.

„S Irynou?" dotázal se Elias.

Lia zakroutila hlavou: „S panem farářem."