Nechtěný dar (pt. 2)

85. Brzy budeš volná (J)

 Následující dny se jim neozvali. Jurimu to připadalo zvláštní. Očekával, že budou trávit u výslechu hodiny téměř každý den. Juri se ocitl uvězněný v domě s Mirou. Do práce mohl, ale nechtěl nechat Miru ve stráží střeženém domě samotnou. Vztah mezi nimi byl značně poškozený. I když se snažil a věřil, že i Mira každý den bojuje s odporem, který v ní on probudil. Sám si z toho večera pamatoval hlavně mapy zjizvené kůže od popálenin na Miřiném zadku. Když v noci hleděl sám v komoře do tmy, představoval si, jak zadržuje pláč a pokouší se nekřičet, zatímco je bezbranná vůči horké vodě stékající jí na dosud hladkou dívčí pokožku. Jen pohled na již hojící se jizvy ho bolel.

Když spolu sbírali jablka, chvíli si prozpěvovala. Bylo to jen slabé sotva slyšitelné broukání. Ale s ním příliš nemluvila. Sotva se pokusila těžký koš odtáhnout do domu, Juri k ní přiskočil a chystal se ho od ní vzít, jenže ona se lekla, koš upustila a běžela se schovat do komůrky. A on ji tam nechal a dál pracoval sám. Přišla až k večeři. Tiše se usadila naproti němu a asi čekala, že jí bude kárat. Juri se však namísto toho zeptal: „Máš velký nebo malý hlad?"

„Nevařila jsem," řekla na to.

„To nevadí. Osmažil jsem chleba ve vajíčku," řekl a po stole jí podal talířek se dvěma plátky. Mira ho vděčně převzala a začala se ládovat.

„Připadá mi divné, že pro nás už znovu nepřišli," svěřil se jí Juri, Mira k němu vzhlédla, ale dál jedla a mlčela.

„Tobě ne?" zeptal se jí. Na to pokrčila rameny. „Já na to raději moc nemyslím."

„Jsi tu ráda, Miro?" zeptal se jí napřímo. „Nevadí ti příliš moje přítomnost."

Mira na to zakroutila hlavou. Už do sebe cpala druhý kousek a omastek měla všude kolem pusy. Juri se musel usmát. „Všechno dobře dopadne," řekl a sám pocítil příval jistoty.

Následujícího dne ho již ráno probudilo bušení. Lekl se, že si jdou zase pro Miru. Vyběhl z komůrky a pospíchal do podkroví. Mira byla vzhůru, tiskla k sobě peřinu a vyděšeně na něj hleděla.

„Prosím, já už se tam nemůžu vrátit," vyhrkla.

„Jestli si pro tebe přišli, Miřičko, tak s tím nic nenadělám," přiznal. „Ale dostanu tě zase zpět. Slibuji. Teď už mě budou muset vyslyšet," hodil jí šaty a rozkázal, ať se obleče. Sám ještě chvíli otálel, než šel otevřít. Dovnitř vešel starý rozčílený muž. Jurimu ta tvář připadala povědomá, ale osobně se s tím člověkem neznal.

„Kde je ta kurva?" rozkřikl se na Juriho.

„Jestli hledáte hambinec, tak Vás musím zklamat. Nevím, jestli ho někde ve Stakarinu najdete," pokusil se na muže klidným tónem, ale obával se, že tím myslí Miru. Nechápal, jak mohli stráže toho muže vpustit dovnitř. „Také bych Vás měl upozornit, že dům je chráněný městskou stráží."

„Na žerty nemám náladu. Přiveď mi tu couru Rosakoffovou, nebo ti to taky rozmlátím." Juri za sebou zaslechl, jak dolů slézá Mira, která tu výhrůžku nejspíš vyslyšela.

„Áááá... Tady je..." ušlo mužovi. „Ty malá bestie," vyhrkl a rozběhl se k ní, když mu Juri rychle vstoupil do cesty a schytal od něj ránu pěstí do obličeje. Na chvíli se mu před očima zablesklo. Ale sotva se vzpamatoval, zakřičel na Miru: „Zamkni se v komoře."

Dívka se rozběhla, ale muž ji chytil za paži, druhou rukou vytáhl nůž, ale než si cokoli zkusil, Mira ho kousla a tím povolila stisk. Vzápětí učinila, jak jí Juri nakázal. Muž ale v jakémsi zvláštním posednutí začal bušit do dveří, křičet na ni další nadávky a snažil se dveře vyrazit. Juri si pospíšil ven. Věděl, že dřevěná dvířka moc nevydrží. Jednoho člena stráže našel sedícího na lavičce, jak svačí a drobky hází ptákům. Zřejmě si muže vůbec nevšiml. „Honem!" zakřičel na něj. „Musíte se mnou. Vrazil k nám nějakej blázen."

K Juriho překvapení pak strážný oslovil starého muže důvěrně, jako by se znali. „To přeci nemůžete," řekl mu. „Takhle svého syna nepomstíte!"

„Mluvil bys tak, kdyby tě nějaká špína připravila o jediného syna?" obořil se na něj muž, když strážný téměř nastejno vyhrkl: „Paní Garazová je nevinná!"

„Cože?" nechápal Juri. „Máte nové důkazy?"

Strážný tiše a trochu provinile přikývl: „Ale zatím si to nechte pro sebe. Ještě nejsme u konce s výslechem. Když Vaše žena doplnila svou výpověď, obešli jsme pár trhovců. A stará paní šátkařka nám potvrdila, že paní Garazová pentli skutečně neměla. Těchhle věcí si všímá. Moc žen na trh bez šátku nechodí, a tak mohla potvrdit, že se mohlo jednat o neprovdanou dívku, která odpovídala popisu Vaší ženy. Nízká postava, modrošedé šaty, kudrnaté vlasy ve dvou copech, a především jen jedna pentlička. To jí na ní přišlo zvláštní, proto si ji zapamatovala. Na základě toho jsme rozšířili hledání. A zjistili jsme, že ten večer se Váš syn," otočil se ke starému pekaři: „V hospodě popral. Dotyčný protivník se další den neukázal v práci. Vypadá to, že utekl z města. Už jsme poslali hlídky, aby ho našli. Ale bylo nám nakázáno tu stále hlídkovat, než získáme i výpověď toho dotyčného."

Starce jako by najednou opustily síly, nechal se od strážného odvést a po cestě se Jurimu omlouval. Ten však měl pro jeho chování do jisté míry pochopení. Kdyby někdo ublížil Norymu, bez přemýšlení by mu rozrazil sekerou hlavu, a to se považoval za mírumilovného člověka.

Sám po jejich odchodu zaklepal na komůrku. „Už můžeš odemknout, jsou pryč," zavolal a když se otevřely dveře, stála za nimi roztřesená dívka. Chtěl ji obejmout, ale ona ustoupila zpět do komory. „Ne!" vyhrkla.

Juri nechápal, proč se neraduje. „Brzy budeš volná, Miro."

Mira slabě přikývla: „Bylo to zbytečné," řekla a sklopila zrak.

„A co?" zeptal se.

„Ten sňatek. Omlouvám se," odpověděla.

Juri se na ni dojatě usmál: „To je poprvé, co se mi někdo omlouvá, že nespáchal vraždu."