Nechtěný dar (pt. 2)

30. Ve sklepení (E)

Poslední, co si pamatoval, byl nůž pod krkem a lidé v maskách. Byl si jistý, že ho zabijí, ale namísto toho ucítil prudkou ránu do hlavy. Pak byla tma. Nic než tma. Šátek přes oči a chlad. Pochopil, že je v jakémsi sklepení. Ruce měl přivázané nad hlavou a sotva se špičkami prstů na nohách dotýkal země. Uvědomil si, že je nahý. Pokusil se několikrát trhnout s rukama, aby se dostal ze řetězů, ale namísto toho jen přilákal pozornost svých věznitelů.

„Ale ale, kdopak se nám to probudil," slyšel gumeský hlas. Byl mu povědomý. Okamžitě si ho zařadil do chlívku v Delgadově hnízdě. Byl to Vasil.

„Co po mě chcete?" vyhrkl Elias.

„Jen si trochu pohrajeme," odpověděl jemu neznámý hlas.

„Udělám cokoli, jen prosím neubližujte mé rodině," vyhrkl.

„Té Gumence se nic nestane. S těmi míšenci bych si nebyl tak jistej. Jednou na ně možná taky přijde řada," dostalo se mu v odpověď. Pak mu stáhli z očí šátek a on si ve světle svíček všiml několika mužů v maskách. Opravdu byl před nimi nahý. Pak k němu jeden z nich přistoupil a začal se dotýkat Eliasova údu. Elias se snažil mu uhnout, ale neměl kam utéct.

„Vida vida... Znásilňovat Gumenku mu nevadilo, ale najednou se škube, azmarinskej zmrd," pronesl jeden z nich a všichni se začali smát. Elias zavřel oči, ale v tu chvíli dostal prudkou ránu do břicha: „Jen se hezky dívej. Ona se taky musela dívat, když ses na ní ukojoval, ty prase."

Elias otevřel oči a odevzdaně je sledoval, jak se ho dotýkají. Jeho unavené tělo brzy cizí doteky vzrušily a to muže přivedlo ještě k většímu smíchu. „Tak nejenom Gumenku. On by si to rád rozdal i s Gumenem. Tak když se tak hezky hlásíš o pozornost," jeden z mužů si za něj stoupl a on slyšel, jak si plivl do dlaně. Pak ho plácl přes zadek: „Bejt tebou bych se moc nekroutil. Stane se to, ať chceš nebo nechceš." Pak ucítil bolest, ale zároveň nemohl přemoci vzrušení. Nikdy se necítil tak zostuzeně. A nikdy tak silně neporozuměl Liiným pocitům. Vždyť on jí přesně tohle prováděl. Nechápal, jak ho mohla milovat.

Když s ním skončil jeden, přišel na řadu další. Byla to nekonečná muka. A nejhorší na tom bylo, že ho donutili se udělat. Více než jednou. Když už k němu přistoupil asi desátý muž, Elias to už nepočítal, byl úplně vyčerpaný: „Napít... Prosím..." uniklo mu ze rtů. Pak mu kdosi přitiskl ke rtům flašku a Elias chtěl začít zhluboka pít, ale byl to šnaps a po pár hltech měl pocit, že mu hoří hrdlo.

Pak mu kdosi vrazil facku: „Jak se říká?"

„Děkuju," zašeptal a hned schytal další z druhé strany: „Děkuju a dál...?"

„Děkuju, pane," odtušil.

„To je poslušná kurva," pochválil ho ten muž. Pak mu znovu zavázali oči a Elias měl dojem, že odešli. Motala se mu hlava a měl dojem, že se každou chvíli pozvrací. Pak cítil, jak ho odvazují a dopadl na zem. Když se chvíli nic nedělo, začal se plazit směrem, odkud cítil, že k němu proudí vzduch. Doufal, že se mu odtamtud podaří dostat. Ale spletl se. Ucítil prudký kopanec: „Kam ses to vydal? Kdepak. Odsud se nedostaneš." Muž mu svázal ruce za zády a pak mu utáhl provaz i kolem nohou a vytáhl ho do kleku. „Otevři hubu," rozkázal, a když tak hned neučinil, praštil ho přes úst. „Otevři hubu, jsem řekl!"

Elias otevřel ústa a cítil, jak mu až do krku strká úd. Když s ním skončil, nechal ho tam spoutaného ležet. Elias se už o nic nepokoušel. Jen znaveně usnul. Byl to však krátký spánek narušený dalším mužem, který jej bez mluvení zvedl na čtyři, a pak Elias ucítil jak do něj proniká a přitom mu sahá na úd. Snažil se zachovat si aspoň nějakou tvář, ale v tu chvíli mu po tváři začaly téct slzy. Představoval si, jak je doma s Liou. V měkké posteli. Ona leží vedle něj a čte. Pak se na něj otočí a usměje se. Ne, tak to nemohlo být. Vždyť on jí dělal všechny tyhle příšerné věci. On jí ublížil tím nejvíc ponižujícím způsobem. Ta láska, kterou k němu cítila, byl jistě přelud. Jen další ze šrámů, který, až se zacelí, odstraní všechnu něhu, kterou mu projevovala. Muselo to tak být.

Netušil, zda tam strávil už pár hodin, den či několik dnů. Čas jako by tam neubíhal. Když ho znovu pověsili a slyšel spoustu kroků, věděl, že bude následovat jen další bolest. Pak mu někdo začal mnout bradavky, dokud nebyly tvrdé. A následně ucítil cosi vařícího, jak mu prosekává bradavky. Dal se do křiku, ale v ústech mu přistál náhubek. Dřív jej nasazoval Lie. Když byla vzpurná a odmítala ho poslouchat. Teď tu bezmoc zakusil sám. Zatímco ucítil stejnou bolest i v druhé bradavce a do nosu mu vnikl pach spáleného masa, zmohl jen na mumlání do náhubku. A pak následovalo další znásilňování. A přitom jej drželi za kousky želízek prosekávajích mu citlivou kůži. Když je znovu prosil, aby mu dali napít, okusil namísto akoholu moč. Byl si jistý, že ho zabijí. Už nepočítal s tím, že by to mohlo být jinak. Věděl, jak moc to bude Liu bolet, ale zároveň se dovedl přesvědčit, že se jednou zvládne posunout v životě dál. A Anton s Irynou na ni dají v jejím životě bez něj pozor.