Nechtěný dar (pt. 2)

33. Přišla jsem si pro tebe (D)

Když slyšela, že její Elias žije, pocítila takový příval štěstí, že cítila jako by se jí rozlévalo teplo celým tělem. Až do večera pak měla strach, že se něco pokazí. Iryna zůstala s ní doma a tišila ji, zatímco Auri, který o ničem nevěděl, šel do školy a Anton zamířil na trh, aby nevpadli v podezření. Ještě předtím však Morozovi předal s pár vejci také lísteček. Vrazil mu ho přímo do ruky, aby se náhodou nestalo, že mu to nedojde. Stálo tam, ať zajde za Anatolym, a bylo na něm i napsané, že nemá nikomu věřit. Stráže nesměli až do večera nic vědět, aby se odhalil případný váhající zrádce. I přestože se to snažili držet v tajnosti, se to však přes den očividně dozvěděli někteří další z jejich přátel. Katě to řekli sami, ale chtěli, aby Kirovovi dál předstírali pátrání. Žena se pak sama navrhla, že se večer zdrží a pomůže jim s dětmi. Lyna, která se ten den zastavila, se to také dozvěděla od nich a rovnou s Iljou zůstala.

Savchuk to podle všeho věděl od Morozova a přišel jim od něj vzkázat, že je to vyřízeno a večer pro ně přijede policejní kočár. Chalkin, který to věděl zase od Savchuka, se po práci zastavil se ženou, kdyby potřebovali s Eliasem nějak pomoct. Martin se zastavil jen tak, protože se stále nedovedl přenést před Danielovu smrt a chtěl vědět, zda nejsou nějaké novinky. Ale když už se v domě tísnilo tolik lidí, tak mu to taky řekli. Pak se přišel Novik ptát po Lyně, ale Lia si nepřála, aby tam zůstal: „Když Vás bude Elias potřebovat jako lékaře, pak Vás pozveme a zaplatíme," řekla. „Ale s jistotou vím, že bude potřebovat klid, a s Vámi by v klidu nebyl."

Lékař na to k jejím údivu jen přikývl a přál jim štěstí.

Když večer zajel k domu kočár, ještě pořád tomu nemohla uvěřit. V domě už bylo všechno nachystáno, horká lázeň, Eliasův oblíbený štrůdl, čerstvě povlečená postel, měsíčková mast, alkohol na vyčištění případných ran a teplý bylinkový čaj. Chtěla si ho hýčkat. Auriho před odchodem políbila na čelo a řekla mu: „Možná se nám dnes podaří přivést domů Eliase. Drží ho velmi zlí lidé a nevíme, jestli se nám ho podaří přivést domů a jak mu bude."

„Neboj maminko, já se o sebe zvládnu postarat sám," řekl jí, jako by věděl, kam tím míří.

Lia na to popadla kabát a společně s Antonem nesoucím deku a lahev s vodou nasedli. Uvnitř na ně čekal Anatoly.

„Ostatní už vyrazili," informoval je. „Zadrží každého, kdo se tím směrem bude pohybovat. Členy rady, soudce a vůdce jsme zatkli ještě na cestě z domu. U všech jsme našli masku. To nám stačí. Máme tam kolem třiceti mužů. Je možné, že se to zvrtne, ale udělají, co budou moci," chytil ji za ruku. Pak zajeli tam, kam jim Stefan řekl. Věděli, že ten svůj zvrácený rituál plánují o půlnoci. Lia opatrně vykukovala z okna ke staré kovárně a pak odtamtud viděla jít Stefana s dalším mužem, kterého vzápětí praštil po hlavě a směrem k nim ukázal, že je čistý vzduch. Lia a před zástupem stráží se rozběhla dovnitř. Běžela dolů ze schodů a pak úzkou chodbičkou až do sklepní místnosti, kde na zemi přivázaného k jakési kovové konstrukci viděla svého muže. Byl nahý, zbitý a třásl se zimou. V análu měl zapíchnutou jakousi tyč. Okamžitě si klekla k jeho zavázaným očím a vyndala mu z úst roubík.

„Prosím, já už nemůžu. Potřebuju si odpočinout," slyšela ho šeptat a pak se rozplakal. Vzápětí k nim přiběhl i Anton a hodil přes něj deku.

„To jsem já, lásko," řekla mu jeho jazykem. „Přišla jsem si pro tebe."

Elias se pak celý roztřásl.

„Jsme tady, kluku," řekl mu. „Vezmeme tě domů."

To už Elias hlasitě plakal. Lia ho už plakat viděla. Většinou jen tiše popotahoval. Tohle bylo jiné. Vůbec se neovládal. Anton z něj pak vytáhl tyč a Anatoly mu klíčem od Stefana odemkl okovy. Když mu Lia rozvázala oči a stáhla ho z konstrukce, pevně ho objala a hladila po vlasech. „Už jsi u mě. Už bude dobře," šeptala mu. Pak si všimla, že má celý nateklý úd podvázaný a v něm zasunutý jakýsi zpřehýbaný kovový drát. Okamžitě začala rozvazovat nit a vytahovat drát. Bylo jí jedno, že na ni civí asi desítka strážných. A Elias hlasitě kňučel. „Už je to pryč, lásko," tišila ho a přitom si všimla, že na ni Stefan zírá. Nemohl jí rozumět, ale jistě tušil, co ta slova znamenají. Pak si k ní přiklekl Anatoly: „Odnesu ho do kočáru," řekl a ona přitakala a pořádně kolem Eliase omotala deku. Pak ho vynesli nahoru a ona naskočila jako první a po ní Anton a k jejímu překvapení Stefan: „Pořád nevíme, jestli je chytli všechny. Váš dům bude pod policejní ochranou."

„Chceš se zdržet přes noc?" zděsila se.

„Zdržím se pár dnů," odvětil.

„Jen, ať se zdrží," řekl na to Anton. Za to, že nám vrátil kluka. Ale přes noc bude zamčenej u Auriho v komůrce. Nechci ho vidět chodit po domě."

To Liu trochu uklidnilo. Nechala si Eliasovu hlavu položit na kolena a pak se kočár rozjel. Anton jí podal lahev s vodou a ona ji přitiskla Eliasovi k ústům: „Opatrně, miláčku," řekla, ale on jako by ji neposlouchal. Hltal velké loky, dokud nebyla prázdná.

„Určitě mu tam skoro nedávali napít," poznamenal Anton a ona se podívala na Stefana, protože od něj očekávala odpověď.

„Vodu ne," řekl na to Stefan a Lia si všimla, že se ušklíbl.

„Tak co?" zeptala se. Elias byl cítit špínou a alkoholem.

„Moč a alkohol," odpověděl.

„U všech bohů," vyhrkl Anton. „Jsou to hnusný zvířata. Možná bychom měli ke klukovi přeci jen zavolat toho doktora. Aby ho důkladně prohlídl."

Na to se Elias, který mu zřejmě rozuměl, začal vzpouzet a plakat: „Prosím ne."

„Šššš..." tišila ho Lia a hladila ho po vlasech. Bolelo jí vidět ho takhle.

„Bojí se doktorů?" dotázal se posměšně Stefan.

„Bojí se mužských dotyků," odpověděla vážně. Moc dobře znala ten pocit. Pak k Eliasovi pronesla: „Neboj se. Už je dobře. Už ti nikdo neublíží."