Nechtěný dar (18+)

1/2. Frontu nech na frontě (E)

 Probudil se do tmavého rána s jejím jménem stále na rtech. Křičel jej ze spaní každou noc už dvacet dnů, a když se před svítáním probouzel, šátral rukou po polštáři a hledal zlaté zacuchané lokny. Pak si vzpomněl. V prvních ranních paprscích jeho zrak upoutala úzká černá páska přehozená přes opěradlo židle vedle zmuchlané zašpiněné uniformy Azmarinské armády.

„Mary," vyslovil její jméno znovu.

Do očí mu vpadly slzy, ale potlačil je. Vychovatel mu vždy říkával, že slzy jsou pro ženy. Dopotácel se k misce s vodou a poslepu si opláchl obličej. Až poté otevřel okno a vpustil dovnitř horké letní teplo. Vyhlédl na vysoké kamenné stavby obklopující náměstí s pódiem pro divadlo a popravy. Dvě ženy právě lily na krví nasáklá prkna vodu a do rudé břečky si klekaly s kartáči. Azmarinové se teprve probouzeli, přesto se na náměstí už srocovali první přihlížející a vojáci. Elias na přihlížení popravám neměl náladu. Před pár dny se vrátil z války a namísto milující ženy na něj čekala spoušť a uprostřed ní bezvládné tělo. Gumenové přepadli město v noci a do domu mladšího syna generála si přišli pro peníze i pro pomstu. „Za tohle mi ta divá sebranka zaplatí!" zuřil, když naposledy objímal její v noční košili zbrocené rudými skvrnami zahalené tělo, ale sotva pominul vztek, sesunul se bezradně do postele.

S Mary se znali od dětství. Byla jeho nejlepší přítelkyně a dovedla mu naslouchat tak jako nikdo jiný. Nesmála se mu, protože namísto broušení zbraní a karbanu holdoval četbě poezie. Neočekávala od něj mužnou neomylnost, dovedla mu být dobrou rádkyní i milenkou, a obojí teď zoufale postrádal. Válku sice vyhráli, ale Elias si připadal jako by prohrál. Odsloužil si s přestávkami osm let. Od patnácti se potloukal mezi Azmarinskými vrchy a Gumenovskými jezery. Válka mu už před šesti lety vzala otce, před čtyřmi bratrance, před třemi strýce a nyní mu vzala i ženu.

Nalil si pohár vína a i přes brzkou hodinu jej do sebe obrátil. Kdyby to neudělal, za pár hodin by se dostavila slušná bolest hlavy. Důsledek včerejšího pití. Z náměstí se k němu donesl pochod. Desítky párů noh dunící jako jeden vysoký obr. Stráže vedly k popravišti další Gumeny, kteří opravdu jako obři vypadali. Obrovské bosé hnáty, tlustá břicha a tváře zarostlé jako medvědi. Se zajatými muži se nemazali. Velitele vojsk popravovali, štíhlejší chudinu, jež se nemohla toliko vzpouzet odvlekli do dolů za městem, kde vyrůstalo provizorní gheto pro méně nebezpečné zločince či spíše pracovní tábor. Záleželo na úhlu pohledu.

Poslepu našel ve skříni čistou košili a kalhoty. Raději by zůstal tak, jak byl. Na frontě si zvykl na zápach i na špínu. Gumenské chýše obklopovaly bažiny a při obkličování města se vždy našel někdo, kdo nedával dostatečný pozor a zapadl. I Eliasovi se to stalo. Jedno špatné šlápnutí a bahno mu teklo do uší i do pusy, zatímco v hlavě se zavřenýma očima odříkával modlitby. Pak se mu však podařilo zachytit kořene stromu a po dlouhém boji s páchnoucí zkalenou břečkou se vytáhl nahoru. Kdyby věděl, co na něj čeká při oslavném návratu do Lightmondu, nejspíš by se raději nechal tou černou tiše bublající příšerou sežrat.

Popadl mýdlo a břitvu. Systematicky se zbavoval světlého strniště a odkrýval svůj obličej. Na toho cizince v zrcadle si už nepamatoval. Byl tak jiný. Působil mladě, přesně na svůj věk. Dvacet tři let. Ten zarostlý pobuda se k němu hodil víc. Odrážel jeho vnitřní rozpoložení. Ale jeho švagrové se ten výjev nepozdával. „Frontu nech na frontě," přímě a bez náznaku lítosti ho vybídla a jeho bratr s ní souhlasil. „Musíme těm divochům, co jsme je sem přivedli, ukázat, jak vypadají civilizovaní lidé." Hovořil v množném čísle, avšak on sám na frontě nikdy nebyl. Prosper se narodil s jednou kratší nohou. Při chůzi tu druhou táhl za sebou jako těžké závaží. Nikdy by nedovedl s pověstnou azmarinskou přesností střídat chodidla ve vojenských holinách. Svůj nedostatek však vyvažoval vysokým sebevědomím. Po otci zdědil místo v městské radě a v posledních dnech tak trávil nejvíc času hlasováním o osudu nových příchozích, které do města dovlekli v řetězech.