Nechtěný dar (18+)

170. Kluk, který rozdával radost (Ly)

Doktor přišel domů rozčílený a jeho příchod ji vystrašil. Věděla, že šel k Lie, ale nechápala, co se stalo. S pozdním polednem pro něj přišel kudrnatý tmavovlasý mladík a hulákal jako na lesy, že jde o Liu a že jí musí pomoct. Doktor patlal něco o zasraném Azmariňanovi a jí napadlo, že ji možná přepadli. Ale paní Noviková byla na návštěvě u kamarádky, a ona neměla, koho jiného by se zeptala. Až když se Novik vrátil, opatrně se ho dotázala, co se stalo.

„Ten zatracenej Azmariňan ji nechal jít ven bez kabátu. Beztak jí ho určitě schválně nedovolil nosit."

„Můžu se zeptat jaký Azmariňan?" nechápala.

„Delgado, kdo jinej?" zasyčel. „Má štěstí, že jsem ještě nešel na policii, ale jestli to nepřežije, tak..."

„A kdo je to ten Delgado?" zopakovala po něm.

„No přece její manžel," zakroutil hlavou nad tím, jak hloupě se ptá.

„Manžel?" pořád jí to nedocházelo. A pak si najednou dala dvě a dvě dohromady. „Liin manžel je Azmariňan?"

Doktor příkývl: „A ještě k tomu otrokář. Ale sem nám ty svoje móresy tahat nebude."

„A vy si myslíte, že by mohla umřít?"

„Má zápal plic," objasnil jí a Lyna v tu chvíli popadla kabát: „Musím jít za ní."

„No to ani nápad. Ještě to od ní chytnete."

„Ale jestli umře a..." Lia byla jejím spojencem už v Lightmondu. Jen díky ní se dostala z města. A teď jí nechala na krku své dítě. Toho tvora, kterého zároveň tak moc milovala a nenáviděla, ale mateřská láska v ní už pomalu začínala převažovat křivdu. „Musím k ní. Dlužím jí to," vzala kabát a bez svolení doktora Novika odtamtud utekla. Od chvíle, kdy dorazila do Stakarina, se zapřísahala, že nebude už poslouchat ničí rozkazy. Běžela směrem, kterým chodívala Lia v doprovodu pana Dimitrova až k truhlářskému domu. Z Liina vyprávění věděla, že tam pracuje její manžel. Zaklepala a když jí jeden z tovaryšů otevřel, poptala se po panu Delgadovi.

„Ten tu byl jen ráno. Šel na soud."

„Je to násilník, slečno. Měla byste si na něj dávat pozor," ozval se jeden z tovaryšů. Pak k ní přistoupil starší muž. Lyna nebyla zvyklá být v přítomnosti tolika mužů a cítila, jak se jí třesou kolena, ale muž na ní promluvil mile, a tím ji uklidnil: „Delgado tu dnes není. Ale jestli ho sháníte, můžu vás dovést k jejich domu."

Lyna vděčně souhlasila. Muž se oblékl do zimního a vyšel s ní na náves. Pak se jí představil jako mistr Savchuk a schválně si od ní držel odstup, aby byla klidná. „Nesmíte jim všechno věřit," ušklíbl se. „Delgado je čestnej kluk. Někteří hoši jsou k němu trochu nevraživí, ale tak to je, když je jeden Azmariňan a druhej Gumen. Vždycky tam budou nějaké křivdy."

Došli k domu a Savchuk se zastavil: „Tady vás opustím. Vevnitř se svítí, takže jsou určitě doma."

„Děkuju," vděčně se na něj usmála a zdolala pár schodů ke dveřím. Pak zaklepala a ustoupila. Očekávala, že jí přijde otevřít Dahliin manžel, ale namísto něj se za dveřmi objevila gumenská postarší žena. Lyna se vylekala, že jí muž zavedl na špatnou adresu.

„Přejete si?" dotázala se jí, ale za ní se naštěstí objevil Anton Dimitrov.

„To je ta Liina kamarádka. Paní Chirstová. Od Illyi. Jdete si pro něj?" zeptal se jí.

Lyna si byla jistá, že by se o něj teď nemohla postarat: „Slyšela jsem, co se stalo Lie. Směla bych ji vidět?"

Anton přitakal a ona vešla dovnitř. U stolu v kuchyni seděl ten chlapec, co přiběhl pro doktora. Sotva ji zahlédl, nemotorně vstal a uklonil se jí na pozdrav.