Nechtěný dar (18+)

81. Selia (D)

 Když se vrátil Kostadin, dovedl Elias už spravit pár kroků sám. Venku už tolik nemrzlo a Lia se s ním ve stodole loučila plná naděje na lepší budoucnost. Noha ho stále pobolívala. Oba si byli tak nějak jistí, že to už se nezmění. Že to místo zůstane citlivé i po letech. Ale ta léta stráví po jejím boku. Jinak to nemohlo být. Jinak už si to nedovedla představit.

Její muž se vrátil v rozverné náladě. Ale u takových, jako on, byla dobrá nálada možná ještě horší, než ta špatná. První společné noci ji dlouho osahával, než si ji prudce vzal. A pak jí uprostřed noci začal hladit po břichu. Nespala. Nikdy vedle něj nedovedla usnout. Dospávala se s ránem, když odcházel.

„Bude to chlapec. Určitě to bude chlapec," pronesl před ní.

„Smím mu vybrat jméno?" dotázala se ho opatrně.

Kostadin se nad tím dotazem zasmál. „Kdo to kdy slyšel, aby o jménu rozhodovala ženská?"

„A jestli to bude děvče?"

„Jestli to bude děvče, tak si mě nepřej," zabručel a otočil se na svojí stranu postele. Následující ráno ho ta žertovná nálada opustila, u snídaně se tvářil jako soumar. Ta podivná napjatá atmosféra se rozhostila v mysli všech přítomných. Stefan hypnotizoval Liu pohledem, jako by měla přijít nečekaná bouře, odvát střechu a odvanout ji pryč. Jako by byl připravený ji chytit.

Po snídani Iryna chtěla jít nakrmit Eliase, ale Kostadin ji zarazil. „Půjde ona."

„Já?" dotázala se ho překvapeně Lia.

„Týden budeš tomu špinavýmu sráči nosit jídlo, aby tě přešla nálada na ty hloupý otázky."

„Jak poroučíš, muži." Lia předstírala smutek. Ale ve skutečnosti ji ta zpráva potěšila. Převzala od Iryny bandasku a vyrazila před rozblácenou zahradu k Eliasovi. Stefan však vyrazil za ní.

„Počkej, Dahlio," oslovil ji neformálně, sotva otevřela dveře do stodoly.

„Prosím, nech mě být," chtěla se zbavit jeho pozornosti. Její oči se přitom střetly Eliasovým nechápavým pohledem.

„A to tě mám nechat jít samotnou?"

„Ano. Pokud ti na mě aspoň trochu záleží, tak se ke mně nepřibližuj."

„Takže o to jde? Pořád se na mě zlobíš? Ale já jsem nemohl jinak. Musím poslouchat rozkazy."

„Když si to ve svém svědomí umíš omluvit..."

„Je mi tě líto. Trápí mě, že se trápíš..."

„A co z toho mám?" zvýšila na něj hlas. „Jen další nepříjemnosti."

„Dahlio, poslouchej mě..."

„Ne, ty poslouchej mě," vyjela po něm příkře. „To ty jsi mi zastoupil cestu. To ty jsi mě dovlekl k němu. To ty jsi tam celou dobu byl. Nikdo jiný."

„Snažím se ti to tu ulehčit."

„Ne, Stefane. Nesnažíš. Neděláš to kvůli mně, ale kvůli sobě. Kdybys to dělal kvůli mně, tak jsi teď v domě a nenecháš na mě padnout další podezření z toho, že máš se mnou opletačky."

Usedla k Eliasovi a začala nabírat lžíce a vkládat mu je do úst.

„Tak dobře," řekl Stefan. „Vrátím se do domu. Ale nejdřív to za tebe převezmu, ať vidíš, že ti opravdu chci pomoct," přiklekl si k ní. Bylo to zvláštní. Být těsně u Eliase, a zároveň těsně Stefanovi.

„Ne, udělám to sama. Je to můj trest," uhnula mu. Elias se snažil na Liu nedívat, ale oči mu k ní samy od sebe sem tam vystřelily.

„Jak si přejete, paní!" řekl popuzeně, pak vstal a při odchodu za sebou bouchl dveřmi.

„Tak trest?" dotázal se jí Elias azmarinsky.

„Spíš odměna," usmála se na něj. „Budu teď s tebou víc. Kostadin řekl, že ti budu každý den nosit jídlo."

„Já..." ušlo mu ze rtů. „Nevím, co na to říct. Nelíbí se mi, že mě uvidíš takhle." A tím takhle myslel spoutaného, špinavého a chovaného na provazu jako dobytek.

„Nic z toho nevnímám," řekla po pravdě. „Vnímám jen to, že jsem s tebou. Tvoje oči, tvoje rty... A to, co k tobě cítím. Pamatuješ si, jak nechutná jsem byla, když jsem měla nevolnosti..."

„Byla jsi nádherná. Pořád jsi nádherná. Já jsem otrhaný Azmariňan," ušklíbl se a tím slovním spojením jí přiměl se dojatě zasmát.

„Víš já... Vymyslela jsem tomu děťátku jméno. Jenom, když to bude holka. Když to bude kluk, nechám to na tobě."

„Tak povídej," vybídl ji.

„Selia," řekla.

„To je gumenské jméno? Nezní to tak."

„Není. Není ani azmarinské. Je to přesmyčka..."

V tu chvíli mu došlo, čeho je to přesmyčka a oči se mu zalily slzami. „Nehledě na to, co to bude, ti přísahám, že se budu snažit být ten nejlepší otec."

„Vím, že budeš úžasný," řekla a v tu chvíli si všimla, jak Elias hledí na něco u dveří. Pak se z jeho úst ozvalo gumensky: „ty gumenská děvko!" A plivl jí do obličeje. Udělal to schválně. Dovnitř právě vešel Stefan. Rychle k němu vykročil, klekl si a vrazil Eliasovi tak silnou ránu do tváře, až mu z nosu začala téct krev. „Odstup, Dahlio, ať ho můžu potrestat!"

Lia vstala a zavadila o Eliasův pohled. Byl klidný. Usmál se a zavřel oči. Lia přidala do kroku a vyšla ven. Pak za sebou zaslechla, jak vzduchem prolétl bič.