Nechtěný dar (18+)

158. Kirovova žena (E)

Nevzal si víc peněz. Věděl, že se v nejhorším může spolehnout na Antona, který si vydělával dostatek, aby jim mohl přispět na v nejlepším případě novou kojnou a v nejhorším rubášek do rakvičky. Ale domů s Dahliou odešel. Hned po příchodu se usadili na postel se svou světlovlasou holčičkou, střídavě ji chovali a pokoušeli se do ní nacpat kozí mléko. Iri však přijala sotva pár loků a pak se jim už nedařilo děvenku nakojit. Elias po pár hodinách zvolil přístup, na který rozhodně nebyl pyšný, a který si pamatoval už od Liina vzdoru, prsty zacpal děťátku nos a pak jí Lia, které mu asistovala, nalila do pusinky mléko. Děvenka jej sice vdechla, ale vzápětí se zakuckala a mléko vyzvracela. Ani jeden to s ní nechtěl vzdát, ale připadali si bezradní. K večeru jí Dahlia začala láskyplně zpívat gumenské ukolébavky, které přerušila přicházející paní Rastolniková. Elias se v tu chvíli neudržel a vyrazil do kuchyně, kde měla nakojit Selii. „Paní Rastolniková!" oslovil ji poprvé za tu dobu, co k nim docházela. „Mohla byste prosím dnes nakojit i naši druhou dcerku? Má žena úplně přišla o mléko a Iri kozí mléko nevypije."

Rastolniková ustoupila ke dveřím a dala před sebe ruce, jako by se před ním chránila: „Držte ode mě toho démona dál, nebo sem přestanu chodit kojit i tohohle míšence!" Elias netušil, zda tím démonem myslí jeho nebo jeho druhorozenou dceru, ale sklopil zrak. Zato Anton se nenechal zastrašit: „Zaplatíme Vám dnes dvojnásobek," navrhl jí a jelikož Rastolniková stále trvala na svém, dodal: „Tak trojnásobek."

„Čtyřnásobek?" dotázala se ho. Elias věděl, že to bude citelná zátěž do jejich rozpočtu, ale přitakal: „Jen ji prosím nakrmte."

Nato Rastolniková vzala do náruší Seli, obešla ho a zavřela za sebou dveře do ložnice. O pár minut později vyšla a natáhla ruku: „Čtyřnásobek..."

Elias vstoupil do ložnice a všiml si, že se Dahlia natáhla ke spícím dívenkám a nyní ho unaveně pozoruje: „Dala jí napít," oznámila mu vyčerpaně a on se k ní sklonil a políbil ji na čelo. Pak vytáhl peníze a Dahliin zrak ihned směřoval k obnosu, který Rastolnikové odnášel. Když jí vyplatil a vrátil se k Lie, řekla mu: „To je skoro celá tvá denní výplata. To jí asi nebude moci krmit každý den několikrát."

„Zatím se jí pokusíme vnutit peníze, kdykoli přijde. Když budu muset žebrat u Antona, udělám to. Taky se zeptám Nikolaye s Emery. A zajdu za Danielem a Martinem a za farářem, jestli by pro nás nemohl udělat sbírku."

„Věřím ti, že se pro ni pokusíš udělat všechno, jenom se bojím, že to tentokrát už nebude stačit," svěřila se mu.

„Vím, že to zní jako velké sousto, lásko. Zkusíme to brát den za dnem, dobře?" ulehl k ní a objal ji kolem pasu. „Dnešek už je skoro u konce a naše lásky nakrmené a v teple."

„A my s nimi," usmála se na něj a v tu ránu usnula.

Byl připravený se zadlužit. Jak šlo o jeho dceru, žádná cena pro něj nebyla dostatečně velká a jeho hrdost příliš velkou překážkou. Jenže už následujícího rána paní Rastolniková nechtěla dítě nakojit ani za čtyřnásobný obnos. Elias jí po postupném přihazování dokonce navrhl desetinásobek, ale ani to nezabralo. Zřejmě se v ní hnulo svědomí a nakonec byl rád, že nakojila Selii a řekla si dvojnásobek za těžkosti, kterým musela být z jeho strany prý vystavena. Přes den se opět pokoušeli do Iri dostat kozí mléko, navečer pak Anton zašel do hospody, vyptat se, jestli někdo nemá doma čerstvou maminku, která by byla ochotná se u nich zastavit, avšak bezúspěšně. Následující noc vůbec nespali a přes den tichou a slabou holčičku drželi v teple a pokoušeli se jí masírovat bříško snad v naději, že by mohla lépe přijmout kozí mléko. Když však uplynulo víc jak třicet hodin od kojení od paní Rastolnikové a Iri začínala být čím dál tím víc nehybná a studená, Elias poprosil Kierana, aby doběhl pro faráře, aby dal jeho holčičce poslední pomazání.