Nechtěný dar (18+)

168. Jsi naše bojovnice (E)

K večeru zimnici vystřídala horečka. Odkryl ji a společně s Irynou ji zabalil do mokrého prostěradla. Srdce jí stále prudce bilo, a když ji položil krátil se jí dech, a tak ji raději v sedě podepíral. Když přišel domů Kieran, už bolestně sýpala. Elias mu nakázal, aby šel pro doktora a pak za Antonem, který netušil, že je Elias už doma. Opravdu se o ni začínal bát.

„Co tě bolí, miláčku?" šeptal k ní a ona nazpět sotva slyšitelně odpověděla: „Srdce. Bojím se..."

„Já vím, broučku. Ale bude to dobré. Vím, že bude," držel ji u sebe a nepřestával hladit. Po tváři mu tekly slzy.

Z chodby zaslechl klepání a pak Novikův hlas. „Jak jí mohl ten Azmariňan nechat běhat po venku bez kabátu. Vždyť už mohlo být po ní!" křičel doktor. Pak vešel dovnitř. Rozčíleně Eliase probodával očima. „Já věděl, že je to jenom přetvářka. Jak by takovýmu Azmarinskýmu praseti mohlo záležet na naší holce."

Elias se nebránil. Zmohl se jen na: „Prosím, zachraňte ji. Zaplatím vám, kolik si řeknete. Jen ji zachraňte!"

Doktor chvíli mlčel. Elias si všiml, že mu na krku pulzuje žíla. Pak rozčíleně procedil: „Vypadni a nech mě dělat svojí práci." A Elias ho se sklopeným zrakem obešel a nechal s ním Liu o samotě. Lékař po chvíli vyšel a postavil na stůl pár lahviček. „Vypadá to na zápal plic. Je to nakažlivé, takže bych doporučoval, aby se o ní staral jen jeden člen domácnosti. To budete asi vy..." oznámil Iryně. Na Eliase se ani nepodíval. „Taky má po tom všem, čím si prošla, slabé srdce. Dal jsem jí něco na sražení horečky a na uklidnění, ale nevím, jestli to zabere."

„A jestli to nezabere?" dotázala se Iryna.

„Pak počítejte s nejhorším," sklopil zrak a Elias se musel chytit stolu.

„A kolik vám dlužíme?" dotázala se ho posmutněle Iryna.

„Čtyři donáry," oznámil jí a Iryna sáhla do hrníčku a podala mu je. Elias potřeboval delší chvíli na to, aby se vzpamatoval. Ale to už doktor promlouval k Iryně: „Půjdu odsud na policii a ohlásím to. Já vím, že vy si myslíte, že je ten Azmariňan dobrý, protože vás dostal z Lightmondu, ale nikdo nedokáže svojí pravou podstatu dlouho skrývat. Nechali jste ho tu několik měsíců žít, vaříte mu... To nemůže vyvážit neštěstí, která na vás ta pijavice pošle."

Eliasovi se podlomila kolena a spřáhl ruce: „Prosím pane. Počkejte s tím aspoň den, abych mohl být u své ženy. Prosím, musím se o ni postarat...." po tvářích mu stékaly slzy. Byl úplně vyčerpaný. Pouhá představa, že o ni teď přijde, že jí bude muset přichystat pohřeb a navléknout ji do rubáše, zatímco ještě včera vedle něj ležela dýchající, horká a živá, ho naplňovala zoufalstvím.

„Ty už ses o ni postaral dost, ty špíno," řekl doktor zrovna ve chvíli, kdy dovnitř vešel Anton s Kieranem.

„Tak dost," zaburácel. „Ven a hned!" Slyšel ho říkat, pak doktor odešel a Anton natáhl k Eliasovi ruku: „Vstávej, kluku."

„Omlouvám se... Já... Nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem něco provedl... Vím, že jsem všechno zkazil..."

„Mě nemusíš nic vysvětlovat, kluku. Pro nás žádná špína nejsi," pomohl mu na nohy. „Tak a teď co je s děvečkou..."

„Doktor říkal, že má zápal plic a slabé srdce. Říkal, že by mohla umřít," objasnila mu vážně Iryna a Anton pomohl Eliasovi se posadit a vešel k nim do ložnice, kde usedl na peřinu. „Přišel jsem se na tebe podívat, děvečko," oznámil jí.

„Opatrně, je nakažlivá," upozornila ho Iryna, aby se jí nedotýkal.

Dahlia slabě pootevřela oči. Pořád měla obtíže se nadechnout, ale po lécích působila klidněji.

„Budeš teď muset zase trochu zabojovat, dobře? Ale já vím, že to zvládneš. Jsi bojovnice. Už tenkrát v Ramestalu jsi byla."

„Pomáhal jsi mi odnést nákup ke dveřím," zašeptala. „Vždycky, když mi Todor ublížil tak, že jsem mohla sotva stát."

„Ale byla jsi to ty, kdo vždy dovedl sám přijít, děvečko. Bojovala jsi."

„Měla jsem tebe a Jacka."

„A teď mě máš taky. A taky Eliase, děti, Irynu..."

„A mě!" zavolal Kieran. „Hlavně na mě nesmíš zapomínat."

Lia se usmála, ale na víc neměla sílu. Elias se pokusil vstát, ale klepala se mu kolena. Kieran ho podepřel a dovedl ho k ní.

„Vyčleníme vám talíře a hrnky. Budeš u ní. Jinak se k ní nikdo nepřiblíží."

„Ještě vám dám peníze za toho doktora," rozpomněl se.

„To nech bejt. Tenhle týden nám nic nedávej. Ten příští se uvidí."

Elias vděčně přitakal a vzal Liu za ruku.

„Co kdyby ses chvilku prospal. Pak ti sem přinesu něco k večeři," navrhla Iryna.

„Děkuju, já... Moc Vám děkuju," do očí se mu zase navalily slzy.

Ostatní se vytratili a on ulehl k Lie. „Tak jsi to slyšela, broučku. Jsi naše bojovnice," řekl, ale ona mu neodpověděla. Spala.